To není úplně přesné. DKIM sice slouží k tomu, aby umožnil na příjmu odfiltrovat maily, které se tváří, že pochází z domény example.com, ale jejichž odesílatel zjevně nemá přístup k privátní části klíče, jehož veřejná část je deklarována v příslušném DNS záznamu dané domény. Vzhledem k tomu, že součástí DKIM hlavičky je i podpis obsahu mailu (či alespoň jeho části, po případné kanonizaci), má ale takový klíč i význam pro integritu a nepopiratelnost.
Zaručený elektronický podpis to samozřejmě nenahradí, ale když nějaké pako zkusí ve vámi zaslaném mailu, kde např. potvrzujete objednávku, přepsat částku a nechá tam tu (svým zásahem zneplatněnou) DKIM hlavičku, můžete mu tu manipulaci snadno prokázat. Stejně tak pokud tu DKIM hlavičku odstraní úplně, nebude to sice tak jednoznačné, ale v kombinaci s dalšími podklady (svědectví někoho, kdo spravuje server, vzorek jiných vašich mailů odeslaných před a po tom zfalšovaném, logy ...) na tom při prokazování případné manipulace pořád budete líp, než pokud by váš server DKIM vůbec nepřidával.
Doručení je jiná otázka, zatím se diskuse točila kolem účinků prostého elektronického podpisu. V zásadě u posílání mailem či jinak je velmi vhodné mít nějaký potvrzovací mechanismus, protože obecně platí, že projev vůle vůči nepřítomné osobě je účinný od okamžiku, kdy této osobě dojde, a u elektronických prostředků tu není žádná domněnka jako u pošty podle § 573 OZ. Takže pokud adresát bude tvrdit, že mu nic nedošlo, a nebudou k doručování touto cestou mít nějaké zvláštní ujednání ve smlouvě (či na ni navázaných podmínkách), bude to předmětem dokazování a obvykle to bude muset prokázat odesílatel. Judikatura označená * se předpokládám bude týkat nějakých vertikálních vztahů (soukromá osoba vs. stát/orgán), silně pochybuji, že bych v běžném životě v případě, že se k tomu někde explicitně nezavážu, měl být odpovědný za false-positive záchyty svého spamového filtru.