30kmhcz

Proto mě trochu zaráží, jak na bonoba přišli.

Říkali, že nemám čip.
Pokud to kontrolují online, pak na mém parkovacím místě bylo dlouho volno.

Online monitoring dnes mají všechna nová auta. Nově i včetně sledování řidíče. Napište Macinkovi a Turkovi a zeptejte se jich, co s tím udělají.
https://www.autohled.cz/magazin/povinne-asistenty-v-eu-od-cervence-2026-co-hlidaji-a-co-lze-vypnout/13345

Podle toho co tam píší, pak to není online kontrola

V Pa to ale vypadá na online kontrolu.

Ano, je to tak. Postservis (tisková a rozesílací služba spadající pod Českou poštu) má pobočky Brno a Budějky.

Eric> Jsou tam normálně parkovací automaty. Tahle blbost platí pouze pro rezidenty. Proto mě trochu zaráží, jak na bonoba přišli.

Nemůžete na ten sledovací prostředek poslat dotaz na ÚOOÚ nebo na vnitro?
A jak v této díře parkují lidé, kteří tohle nemají?

Sledování se stejně nevyhnete. Jenom policie má po republice tisíce kamer pro sledování provozu, které bezpochyby čtou SPZ a ukládají je do databáze.

Pokud nechcete, aby vaše auto odesílalo do cloudu údaje o trase jízdy, stylu řízení atd., stačí odpojit krabičku zvanou telematická jednotka.

Připravil jsem první verzi návrhu žaloby. Dávám k připomínkám.

Krajský soud v Plzni
Veleslavínova 40
306 36 Plzeň

Žalobkyně: XXXXXX, nar. XXXXXX, bytem XXXXXX
Žalovaný: Krajský úřad Karlovarského kraje se sídlem Závodní 353/88, 360 06 Karlovy Vary

Přílohy:
Vyjádření Českého metrologického institutu č. j. CMI-2116/2026/0114 ze dne 20. 4. 2026
Příloha k účetní závěrce společnosti RAMET a.s. za rok 2024
Prohlášení o převodu obchodního závodu
Strana 16 návodu k zařízení RAMER10 C

podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.) proti rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 10. 6. 2026, č. j. XXXXXX


I.

Žalovaný vydal dne 10. 6. 2026 rozhodnutí č. j. XXXXXX (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu změnil rozhodnutí Městského úřadu Sokolov (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 22. 7. 2025, č. j. XXXXXX. Změna spočívala v opravě zmatečného data spáchání přestupku ve výroku z původního neexistujícího data „05.032.2025“ na „05.03.2025“. V ostatních částech žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil a odvolání žalobkyně zamítl.

Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb. Přestupku se měla dopustit tím, že dne 5. 3. 2025 v čase 15:08 hodin řídila v obci Loket - Údolí, na silnici č. II/209, motorové vozidlo zn. Škoda, přičemž jí měla být silničním rychloměrem RAMER10 C naměřena rychlost 70 km/h (po odečtení tolerance 67 km/h) v úseku s nejvyšší dovolenou rychlostí 50 km/h. Za to jí byl uložen správní trest pokuty ve výši 2.500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení.

Žalobkyně je přesvědčena, že výše uvedená rozhodnutí žalovaného i správního orgánu prvního stupně jsou nesprávná, nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů (což je o to závažnější, že v případě žalovaného se jedná o odvolací správní orgán, srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 47 A 32/2012-38 ze dne 28. 7. 2014) a trpí zásadními (nejen) právními vadami, které žalobkyně dále v tomto podání specifikuje, a že jejich vydáním došlo k porušení zákona a žalobkyně jimi byla významně zkrácena na svých právech. Proto žalobkyně podává tuto žalobu proti rozhodnutí žalovaného, kterou se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí jako celku.

II.

Žalobkyně namítá, že žalovaný v odvolacím řízení zcela popřel zásadu dvouinstančnosti správního řízení, která je integrální součástí práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Žalovaný nepřípustně nahradil činnost prvostupňového správního orgánu tím, že v odvolacím řízení ex post sanoval jak fatální věcnou zmatečnost samotného výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, tak i absolutní deficit v dokazování stran technické správnosti měření. Žalobkyně tak byla zbavena možnosti brojit proti novému skutkovému stavu a nově formulovanému výroku v rámci řádného opravného prostředku.
 
Výrok rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 22.7. 2025 obsahoval datum spáchání přestupku „05.032.2025“. Výrok rozhodnutí o přestupku je přitom nejdůležitější částí rozhodnutí, která závazně individualizuje skutek. Pokud byl prvostupňový výrok zmatečný, trpělo rozhodnutí nepřezkoumatelností. Žalovaný toto pochybení nemohl zhojit tím, že výrok sám v odvolacím řízení změnil podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu. Změna data spáchání skutku ve výroku o vině je zásadním zásahem do totožnosti skutku a jejím provedením v odvolací instanci byla žalobkyně zbavena možnosti se proti takto nově vymezenému skutku věcně hájit v řádném odvolacím řízení.
Tato zmatečnost výroku přímo koresponduje s tím, že před správním orgánem prvního stupně nebylo vůbec prokázáno, že měření rychlosti proběhlo v souladu s návodem k obsluze zařízení RAMER10 C a že vozidlo žalobkyně se v okamžiku měření nacházelo ve správné poloze. Správní orgán prvního stupně se geometrickým vyhodnocením polohy měřeného vozidla vůbec nezabýval. Žalovaný toto selhání identifikoval a v odvolacím řízení si od Policie ČR vyžádal interní dokument, pomocí nějž následně v odvolacím řízení sám poprvé provedl vizuální a geometrické hodnocení polohy vozidla žalobkyně s využitím této nově obstarané pomůcky, čímž zatížil řízení jednostupňovým dokazováním stran samotné podstaty obvinění.
 
Žalobkyně dále poukazuje na závažný procesní deficit spočívající v tom, že v průběhu celého správního řízení nebyl proveden výslech zasahujících policistů, kteří měření na místě prováděli. Ani žalovaný ani správní orgán prvního stupně se tedy obsluhy rychloměru vůbec nedotázali, jakým způsobem přístroj RAMER10 C na místě fyzicky nastavila, zda dodržela návodem předepsané postupy a jak vyhodnotila přítomnost okolních reflexních ploch, ačkoliv ze spisového materiálu vyplývá přímé a zcela zjevné porušení metodiky práce s měřidlem, které žalobkyně v odvolání podrobně namítala.

Podle oficiálního návodu k obsluze zařízení RAMER10 C je totiž striktně vyžadována důslednost při nastavování citlivosti měřicí jednotky, která se provádí změnou dosahu. Oficiální návod k RAMER10 na straně 16 výslovně uvádí: „V praxi platí, že změna dosahu začíná vždy na hodnotě 20 m a zvyšuje se až v případě vynechávání měření.“ Ze záznamu o přestupku v projednávané věci však jednoznačně vyplývá, že obsluha měla nastaven dosah 60 m. Skutečnost, že obsluha zvolila dosah 60 m, představuje v daném specifickém prostředí přímé porušení návodu k obsluze, který dále výslovně uvádí na straně 16: „Dosah 60 m tj. maximální citlivost, nastavujeme pouze za mimořádně špatných meteorologických podmínek nebo při bočním odstupu od osy měřených vozidel větším než 12 m.“ Tento závěr zcela jednoznačně potvrzuje i přiložené vyjádření Českého metrologického institutu (dále jen „ČMI“) ze dne 20. 4. 2026, č. j. CMI-2116/2026/0114. ČMI v bodě 8 tohoto vyjádření výslovně uvádí, že „měření s nízkou citlivostí je doporučeno návodem k obsluze“ a v bodě 7 dodává, že „nevhodně nastavená citlivost může způsobovat problémy s odrazy“. ČMI v odpovědích č. 1 a č. 4 rovněž výslovně potvrdil, že přístroj „nedisponuje žádnou automatikou, která by vyřadila z dalšího procesu každé, jakkoliv nesprávně provedené měření“ a parazitní reflexe automaticky nerozpoznává. Nastavení citlivosti (dosahu) na 60 m v prostředí, kde se v blízkosti měřeného vozidla nachází souvislá reflexní kovová překážka (svodidla), sloup, vyvýšená mez a na ní stromy přímo ukazuje na to, že radar z důvodu zbytečně vysoké citlivosti neregistroval reálný pohyb vozidla žalobkyně, nýbrž fázový posun signálu podél svodidel (tzv. vlnovodný efekt a vznik falešného cíle v důsledku parazitních reflexí). Pokud obsluha dosah zvýšila protože měření vynechávalo, pak byl přístroj zjevně nestabilní a měření nemělo být v daném místě vůbec prováděno. Pokud by na druhou stranu měření nevynechávalo, obsluha by nastavením vysoké citlivosti přímo porušila povinnost postupovat v souladu s návodem, čímž by vědomě (byla-li proškolena, musela to vědět) vyvolala riziko vzniku parazitních odrazů.

Jelikož správní orgán prvního stupně i žalovaný rezignovali na výslech zasahujících policistů, nebyly důvody pro toto nestandardní nastavení přístroje jakkoliv procesně ověřeny. Tvrzení žalovaného, že měření bylo provedeno bezchybně, je za těchto okolností nikterak nepodloženým a nepravdivým tvrzením a zásadním překročením mezí správního uvážení, neboť je v přímém rozporu s technickou dokumentací výrobce i přiloženým stanoviskem ČMI. Rozhodnutí je z tohoto důvodu nepřezkoumatelné, neboť skutkový stav nebyl zjištěn bez důvodných pochybností v souladu s § 3 správního řádu.

Nadto dle právního názoru žalobkyně formální zaslání výzvy dle § 36 odst. 3 správního řádu shora popsané porušení principu dvouinstančnosti správního řízení nezhojuje, neboť možnost vyjádřit se nenahrazuje ztrátu práva na podání opravného prostředku proti novým skutkovým a technickým závěrům odvolacího orgánu. Odvolací orgán sice samozřejmě může doplňovat dokazování (§ 90 odst. 3 správního řádu), ale nesmí tím nahrazovat činnost orgánu prvního stupně v takovém rozsahu, že fakticky poprvé provede klíčový důkaz určující vinu. Pokud prvoinstanční orgán vůbec nedisponoval podkladem pro vyhodnocení polohy vozidla, byl skutkový stav zjištěn zcela nedostatečně, a tedy bylo povinností žalovaného rozhodnutí správního orgánu zrušit.

III.

Žalovaný v napadeném rozhodnutí odmítl námitku žalobkyně směřující proti zákonnosti ověřovacího listu č. 065/24 ze dne 21. 3. 2024 s odkazem na presumpci správnosti veřejné listiny a s tvrzením, že správnímu orgánu nepřísluší zkoumat vnitřní a personální poměry autorizovaného subjektu. Tento právní závěr je nesprávný, neprovedením důkazů svědčících o nezákonnosti ověřovacího listu byla žalobkyně zcela zásadním způsobem zkrácena na svých právech. Presumpce správnosti veřejnoprávní listiny je pouhou právní domněnkou, kterou lze věcnými důkazy vyvrátit, což žalobkyně v řízení učinila.

Žalobkyně zjistila z veřejně dostupných zdrojů, že existuje důvodné podezření, že ze strany RAMET a.s. (IČO 25638891) dochází k dlouhodobému a soustavnému porušování zákona o metrologii č. 505/1990 Sb. (zejm. § 16), § 9 metrologické vyhlášky č. 262/2000 Sb., metodického pokynu ÚNMZ i podmínek autorizace AMS K22. Z podkladů, které RAMET a.s. sama vložila do Sbírky listin Obchodního rejstříku, vyplývá, že v době vydání ověřovacího listu č. 065/24 ze dne 21. 3. 2024 byla tato společnost de facto prázdnou schránkou bez personálního a materiálního substrátu, přičemž činnost AMS fakticky vykonávala a ověřovací list vydala jiná (neautorizovaná) právnická osoba, a to RAMET s.r.o. (IČO 44018746), což je nutno v pochybnostech vyložit ve prospěch žalobkyně tak, že úřední listina (ověřovací list měřidla RAMER č. 065/24 ze dne 21. 3. 2024), jež je součástí spisového materiálu, je nezákonným výstupem neoprávněného výkonu delegované veřejné moci ze strany subjektu bez autorizace.

V Příloze k účetní závěrce společnosti RAMET a.s. za rok 2024, v jehož průběhu byl ověřovací list č. 065/24 ze dne 21. 3. 2024 vydán, společnost v bodě 27 (Předpoklad nepřetržitého trvání společnosti) výslovně uvádí: „Činnost společnosti byla převedena k 1. 1. 2020 do společnosti RAMET s.r.o.“ Z této veřejné listiny lze zároveň zjistit, že RAMET a.s. za období roku 2024 vykazuje 0 zaměstnanců, 0 Kč na mzdových nákladech a 0 Kč tržeb z metrologických služeb. Držitel autorizace prokazatelně neměl, v přímém rozporu se zákonem i podmínkami autorizace, ani jednoho zaměstnance (metrologa) a nevykazoval žádnou provozní metrologickou činnost. Dne 30. 12. 2019 podepsaly společnosti RAMET a.s. a RAMET s.r.o. Prohlášení o převodu obchodního závodu, jímž RAMET a.s. převedla na RAMET s.r.o. téměř veškerý majetek, smlouvy a všechny zaměstnance. Podle konstantní judikatury NSS však smluvním převodem obchodního závodu nemůže dojít k převodu veřejnoprávní autorizace, která je vázána na konkrétní správní rozhodnutí ÚNMZ a je nepřevoditelná. RAMET a.s. nemůže dle právního názoru žalobkyně ani důvěryhodně tvrdit, že podmínky autorizace plnila materiálně prostřednictvím vnitrokoncernového pronájmu personálu a laboratoří od sesterské RAMET s.r.o., neboť příloha účetní závěrky prokazuje, že vzájemné obchody mezi spřízněnými entitami činily 0 Kč. Mezi RAMET a.s. a RAMET s.r.o. tedy neexistoval žádný smluvní vztah, na jehož základě by držitel autorizace disponoval technickým zázemím a potřebným personálem. Tuto změnu ve stavu zaměstnanců RAMET a.s. v rozporu se svými zákonnými povinnostmi nikdy neohlásila ÚNMZ, jak vyplývá z detailu autorizace č. j. 639/00/20 ve veřejně dostupné aplikaci ÚNMZ (viz https://aplikace.unmz.cz/ams/index.php?menu=7&kategorie=1&znacka=&id_sidlo=23&dok=V).

Z výše uvedených důkazů vyplývá, že ověřovací list č. 065/24 ze dne 21. 3. 2024, jenž slouží jako zásadní důkaz o zákonnosti provedeného měření, je velice pravděpodobně produktem nezákonné praxe spočívající v tom, že Policie ČR si metrologické ověření radarů objednala a zaplatila u neautorizovaného subjektu RAMET s.r.o., toto ověření provedli zaměstnanci neautorizovaného subjektu RAMET s.r.o., ale vzhledem k nulovým mzdám a nulovým vnitrokoncernovým nákupům v RAMET a.s. tito lidé nebyli oprávněni z pohledu zákona o metrologii a podmínek autorizace k ověřování měřidel ani k použití razítka AMS K22, což činí ověřovací list nezákonným a jako důkazní prostředek nepoužitelným. Argumentace žalovaného v napadeném rozhodnutí tvrzením, že presumpci správnosti ověřovacího listu nelze prolomit poukazem na vnitřní poměry autorizovaného subjektu, nýbrž jen konkrétními důvody zpochybňujícími správnost měření, považuje žalobkyně za zcela lichou. Pokud měřící zařízení nemělo ověřovací list vystavený v souladu se zákonem, nelze jeho výstupy bez dalšího vůbec použít jako důkaz. Nadto žalobkyně v doplnění svého odvolání na konkrétní vady měření výslovně a věcně poukázala. Žalobkyně je dále přesvědčena, že bylo povinností správního orgánu její věcné a veřejnými listinami podložené závěry přezkoumat, a nikoli je odbýt paušálním tvrzením, že k tomu je příslušný ÚNMZ. I kdyby ÚNMZ v budoucnu nedostatky v autorizaci AMS K22 zjistil a autorizaci zrušil, na věc žalobkyně už by tyto jeho kroky neměly žádný dopad. Proto je žalobkyně přesvědčena, že bylo povinností žalovaného se jejími věcnými a listinami podloženými argumenty zpochybňujícími správnost ověřovacího listu zabývat jakožto naprosto zásadním podkladem rozhodnutí.

Žalobkyně z důvodů shora uvedených navrhuje, aby byl k potvrzení (ne)zákonnosti postupu vydání ověřovacího listu vyslechnuti jako svědci pan Ing. Viktor Lokaj, vedoucí AMS K22, a pana Tomáš Foltýn, toho času zaměstnanci RAMET s.r.o., a to za účelem zodpovězení otázek, v jakém pracovněprávním či jiném poměru byli ke společnosti RAMET a.s. v době podpisu a vyhotovení ověřovacího listu č. 065/24 ze dne 21. 3. 2024, kdo jim za výkon metrologické činnosti spojené s tímto ověřením vyplatil mzdu či jinou odměnu, na zařízení ve vlastnictví které osoby, v čích prostorách a na čí náklad bylo předmětné měřidlo fakticky testováno a ověřováno a kdo jim udělil pokyn k provedení tohoto ověření a k použití razítka AMS K22. Žalobkyni je známo pravidlo presumpce správnosti ověřovacího listu jako veřejné listiny. Je nicméně zcela přesvědčena, že existuje do té míry zřetelná pochybnost o zákonnosti vzniku ověřovacího listu č. č. 065/24 ze dne 21. 3. 2024, že by odmítnutí provedení navržené svědecké výpovědi bylo upřením ústavně garantovaného práva žalobkyně na obhajobu.

Skutečnost, že žalovaný musel v odvolacím řízení složitě doplňovat spis o necertifikované vyhodnocovací pomůcky, aby se pokusil laicky obhájil geometrii měření, je přímým důsledkem toho, že nastavení měřícího zařízení bylo nesprávné a samotné metrologické ověření přístroje bylo provedeno nezákonně subjektem bez personální kapacity. Pokud by měřidlo bylo řádně ověřeno, žalovaný by nemusel procesně nepřípustným způsobem v odvolacím řízení suplovat roli prvostupňového orgánu i technického znalce a ignorovat zjevné porušení návodu k obsluze spočívající v chybném nastavení dosahu 60 metrů.

IV.

Důkazní návrhy:
- Strana 16 návodu k zařízení RAMER10 C k prokázání, že nastavení měřícího zařízení nebylo provedeno v souladu s návodem.
- Příloha k účetní závěrce společnosti RAMET a.s. za rok 2024 (Sbírka listin Krajského soudu v Brně, oddíl B, vložka 2521) k prokázání nulového počtu zaměstnanců, nulových mzdových nákladů a nulových výnosů z metrologie držitele autorizace v době vydání ověřovacího listu.
- Svědecký výslech zaměstnanců RAMET s.r.o., pana Ing. Viktora Lokaje, vedoucího AMS K22, a pana Tomáše Foltýna k prokázání, že 21. 3. 2024 nebyli tito pánové zaměstnanci RAMET a.s., a úkon ověření provedli pro neautorizovaný subjekt RAMET s.r.o.
- Smlouva či objednávka, jíž Policie ČR objednala ověření u RAMET s.r.o., a faktura, kterou za provedení této činnosti RAMET s.r.o. vystavila.
- Vyjádření Českého metrologického institutu (ČMI) ze dne 20. 04. 2026, č. j. CMI-2116/2026/0114 k důkazu o tom, že stanovené měřidlo RAMER10 C neumí automaticky detekovat ani vyřadit chybná měření či parazitní reflexe, a že nevhodně nastavená citlivost způsobuje problémy s odrazy.

V.

Žalobkyně navrhuje, aby Krajský soud v Plzni vydal tento rozsudek:
1. Rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 10. 6. 2026, č. j. XXXXXX, jakož i rozhodnutí Městského úřadu Sokolov ze dne 22. 7. 2025, č. j. XXXXXX, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu projednání.
2. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náklady řízení o žalobě do 5 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

To vím a nechci nové auto!!!

Ale nechci to ve starých. Pokud budou sledovat můj pohyb, pak to považuji za osobní sledování.

Online monitoring dnes mají všechna nová auta. Nově i včetně sledování řidíče. Napište Macinkovi a Turkovi a zeptejte se jich, co s tím udělají.

https://www.autohled.cz/magazin/povinne-asistenty-v-eu-od-cervence-2026-co-hlidaji-a-co-lze-vypnout/13345

Není to problém, ale diskuze. Pouze nevím, kam ji dát. Pokud jsem ji dal špatně, pak prosím o přesunutí. Děkuji.

Právě jsem byl na návštěvě v Pardubicích. Zastavil jsem v zóně A a do 1h mne vyhmátla městská policie.
Jak na mne přišli:
V autě jsem neměl nainstalovaný čip!
Nepotřebuji poradit, policii jsem na štěstí lehce přesvědčil, že i pokuta 100kč je příliš mnoho a domluva by mněla postačit.

Avšak s následným rozborem situace jsem si uvědomil, že všichni rezidenti v Pardubicích mají báječně očipované své kovové miláčky a mne napadly možné důsledky:
1. Je možné tyto čipy používat pro online monitoring vozidel?
2. Je online monitoring vozidel právně možný?
3. Přestupky z online monitoringu je možné právně vymáhat?
4. Jak se právně bránit, až stejnou variantu (s online monitoringem vozidel) zvolí další města?
5. Ukládají se někde záznamy z online monitoringu? A je to v souladu s právem?

Děkuji

Odkaz na Pardubické PePo je v příloze.

Tohle je AI analýza specializovaným nástrojem se znalostní databází. Tvorba trvala několik desítek minut - rozhodně to není ChatGPT, ale v souladu s pravidly fóra upozorňuji.

Nejdřív časový rámec: lhůta na odpor je 8 dní dle § 150 odst. 3 zák. č. 250/2016 Sb. od doručení 10.7., poslední den (sobota) se posouvá na nejbližší pracovní den dle § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu, takže reálně vychází na pondělí 20.7. Odpor nemusí být zdůvodněný – stačí prostý úkon "podávám odpor proti příkazu č.j. XY" a příkaz se tím ruší, věc jde do normálního řízení.

Materiální znak (prázdný vlek, žádné nebezpečí) je jako argument slabý. Hranice B/B+E (§ 80a zák. č. 361/2000 Sb.) se posuzuje podle největší povolené hmotnosti dle TP, ne podle skutečné zátěže, a judikatura je v tomhle jednotná – NSS 4 As 87/2021-39 to řeší přímo, KS České Budějovice 54 A 2/2025-50 má skutkově prakticky identický případ (taky prázdný vlek, taky namítaná okamžitá hmotnost) a žalobu na tohle zamítl jednou větou. Šance na úspěch tudy jsou blízké nule.

Zajímavější je rozpor v odůvodnění: úřad sám cituje vyjádření "nevěděl jsem, že potřebuju B+E", a přesto z toho dovodil ÚMYSL. To je vnitřně rozporné – nepřímý úmysl podle § 15 odst. 2 písm. b) zák. č. 250/2016 Sb. vyžaduje kumulativně, že pachatel věděl A byl s tím srozuměný, což se s "nevěděl jsem" nedá skloubit. Přesně tenhle typ vady (rozpor mezi tím, jak je zavinění označené, a tím, co odůvodnění fakticky popisuje) řešil KS Ústí nad Labem 42 A 8/2018-61 – shledal to nepřezkoumatelností pro nesrozumitelnost a rozhodnutí zrušil. Je to slušně podložený argument na zrušení/vrácení k novému projednání, případně na přeřazení na nedbalost. Časování takové námitky bývá strategicky citlivé věc – čím dřív se veřejně/procesně objeví, tím víc času má úřad si to opravit, takže spíš patří až do vyjádření k podkladům těsně před rozhodnutím než do samotného odporu.

I kdyby se přeřazení na nedbalost povedlo, sazba dle § 125c odst. 5 písm. a) a odst. 6 písm. a) zák. č. 361/2000 Sb. (25 000–75 000 Kč / 18 měsíců–3 roky) je stejná bez ohledu na formu zavinění, takže samo o sobě by to trest nesnížilo. Existuje ještě mimořádné snížení pokuty pod dolní hranici (§ 44 zák. č. 250/2016 Sb.), ale je potřeba počítat s omezeními: (1) týká se výhradně pokuty, na zákaz řízení nemá vliv vůbec, (2) i kdyby prošlo, pokuta nikdy neklesne pod 1/5 dolní hranice (§ 44 odst. 2) – u tohohle případu tedy minimálně 5 000 Kč z 25 000 Kč, (3) pokud o něj účastník sám aktivně a s konkrétním odůvodněním nepožádá, úřad se tím podle NSS 7 As 82/2019-29 nemusí vůbec zabývat.

K šancím na § 44 konkrétně: judikáty s prakticky identickými okolnostmi (první přestupek, žádná škoda, upřímné doznání), kde se lidé pokoušeli o § 44 odst. 1 písm. a), byly shodně odmítnuty – NSS 1 As 508/2019-28 a NSS 3 As 84/2020-35 s tím, že jde o "zcela standardní případ" a takové běžné polehčující okolnosti se promítají do nastavení sazby na dolní hranici (což se tu už stalo), ne do jejího prolomení. Jediná varianta § 44, která v judikatuře reálně prochází, je písm. c) – pokuta by byla "vzhledem k poměrům pachatele nepřiměřeně přísná", tj. reálná finanční tíseň/likvidační dopad. KS České Budějovice 54 A 9/2020-48 to potvrdil u invalidního důchodce bez majetku se sociální dávkou jako jediným příjmem, kde úřad pochybil tím, že se poměry vůbec nezabýval. Bez podobně konkrétních, doložitelných okolností (reálná finanční tíseň, nebo třeba že jde o dodávku používanou k výdělečné činnosti a zákaz řízení by nepřímo ohrozil schopnost pokutu zaplatit) je šance na § 44 u tohoto případu prakticky minimální až nulová.

I tak procesně dává smysl to zkusit uplatnit – je to legální, zákonem předvídaná možnost, kterou nic nestojí využít. Důležitý je ale způsob, jakým se to případně udělá. Narazil jsem na judikát KS Brno 73 A 57/2017-53 (bod 74), kde soud žalobci § 44 argument výslovně odepřel s odůvodněním, že ho uplatnil bez jediného konkrétního důvodu, a takhle "naprázdno" vznesená námitka spolu s dalšími zapadla do toho, co soud označil za "procesní strategii založenou na obstrukcích". Obecnější judikatura (např. NSS 7 As 268/2023-32, 10 As 139/2020-33) sice říká, že zneužití práva je "ultima ratio" a musí být konkrétně prokázáno, ne jen paušálně tvrzeno – takže kombinace více věcně podložených námitek sama o sobě problém není. Rozdíl je právě v tom konkrétním obsahu: prázdné odvolání se na paragraf bez faktů riskuje nálepku obstrukce, zatímco stejná námitka podložená reálnými čísly/okolnostmi je legitimním výkonem práva i při nízké šanci na úspěch.

K advokátovi – pokud se bude hledat, relevantnější je zkušenost s přestupkovým odvoláním a procesní hrou než s "materiální znak" argumentací, protože ta reálná páka v tomhle případě je procesní (vada odůvodnění), ne věcná (hmotnost vleku). Celkově – reálná šance na úplnou výhru vychází na nějakých 15–20 %, o něco lepší (přes 50 %) je šance na zrušení pro vadné odůvodnění a vrácení k novému projednání, což samo o sobě věc nekončí, ale dává čas a další příležitosti. Není to jistota žádným směrem.