K těm dvěma nezávislým skutkovým podstatám pořádkového deliktu v § 62 SprŘ existuje zhusta citovaný judikát NSS. Snad si to pamatuju dobře (pokud to někdo dohledá a přečte, klidně mě korigujte), ale šlo o to, že odst. 2 je samostatnou skutkovou podstatou, nikoliv jen dalším písmenkem v odst. 1, z čehož plyne především to, že typovým znakem už není závažné ztěžování postupu řízení (není třeba jej zvlášť prokazovat, zřejmě zákonodárce předpokládal, že dopad do řízení odůvodňující uložení pořádkové pokuty je imanentním znakem hrubě urážlivého podání, není tedy třeba zvlášť zkoumat, zda podání bylo hrubě urážlivé, a kumulativně zda nějak ztížilo postup řízení). Nebyla ale nijak zpochybněna zajišťovací povaha pořádkové pokuty (cílem není trest, ale řádný průběh řízení) ani vztah ke konkrétnímu řízení.