Pokud zaměstnavatel disponuje alespoň zbytky rozumu a nějakým povšechným povědomím o ZP, tak bude manipulovat s nenárokovou částí mzdy (odměny bez nějaké přesné specifikace nárokovosti) a zaměstnanec nemá šanci proti tomu účinně brojit. Pokud půjde do nárokové části (základní mzda a prémie za splnění předem daných ukazatelů), tak si nabíhá na vidle. Nějakou platnou dohodu o vztahu odpustků/pokut a výší mzdy/prémií/odměny si též nedokáži představit.
Nicméně dokáži si představit vnitřní předpis/kolektivní smlouvu, ve které je uvedeno, že mezi povinnosti zaměstnance při řízení vozidla patří dodržování ZPPK. Pak je celkem snadná cesta k manipulaci i s prémiemi, pokud mezi kriteria bude zařazeno i dodržování ZPPK. Detaily (více řidičů na jedno vozidlo, náhlá nevolnost atd...) jsou též v rámci pracovně-právního vztahu věci lehce řešitelné. Zajímavá může být situace, která je probírána v tomto vláknu - přestupek v zahraničí. Zaměstnanec by mohl teoreticky brojit proti zaměstnavateli, že ho neseznámil dostatečně s pravidly v cizí zemi, kam ho poslal řídit. Jaká by byla šance na úspěch té které strany moc nevím, ale odhaduji, že za kratší konec bude tahat zaměstnavatel. Vše je o tom, zda potřebuje víc zaměstnanec práci u toho konkrétního vydřiducha či naopak kapitalista potřebuje právě tohoto zaměstnance.
Na námitku řidiče „přestupek jsem neudělal“ je reakce OK, tak tě napráskám a ty si to vyřídíš ve správním řízení. Když ne, tak zaměstnavatel částku, vyměřenou ve sprdeli, uplatní v nenárokové části mzdy bez dalšího komentáře a je vymeteno.
K poznámkám (v jimém vláknu), že odpustky/pokuty jsou nákladem zaměstnavatele – účetně nákladem jsou, ale tyto položky nesnižují daňový základ, takže jdou na úkor čistého zisku zaměstnavatele.