V minulosti jsem vlastnil malé litrové přibližovadlo s nízkým POV a nastřádal si max. bonus. Otec si koupil velké vozidlo a já jsem se stal pojistníkem jeho vozidla. A tak tomu dlouho bylo. Bonus už byl maximální a dále nenarůstal, oba jsme byli spokojení. Mezitím můj vozový park vzrostl na nějakých 5 kusů. Otec stárnul a jezdil stále méně. Jednoho krásného dne jsem sedl vedle otce jako spolujezdec a vše mne docvaklo.
Ty vole, ten dědek v lepším případě jen někoho odrbe u supermárketu a ty budeš mít velkej problém a bude tě to stát každý rok dost peněz, co si vezmeš na důchodci a na tátovi. No jak mu diplomaticky říci, že už jezdí jak vševěd a začíná být na silnici nečitelný a nebezpečný. No na cesty do krámu a k doktorovi by ti už stačilo něco menšího, s vyšším posazem, kvůli nastupování, něco benzínového bez turba, stejně jezdíš pořád se studeným motorem najedeš 100km za měsíc a taháš zbytečnou váhu. Trvalo to dlouho, ale nechal si to vysvětlit a teď platí za 1.3 cca stejně, co já za >2.5. K výročí mu to nechám přepočítat u Pillow s nájezdem do 5000km.
Ono je to šílené ty rozdíly v cenách. Kámoška prodávala svoje staré hyundai i30 tuším 1.4. Na inzerát se ozvala a přijela a i koupila 19 letá holčina s čerstvým řidičákem. Vše proběhlo ku spokojenosti všech. V den prodeje zvládly společně přepis i auto pojistit na místním zastoupení čpp. Když na holčinu pojišťovačka vybafla cenu 14500,- tak myslely, že si dělá prdel.