Hmm, zajímavé. Provozování vozidla (na rozdíl od vlastnického práva k němu) nepochybně není součástí pozůstalosti, v dědickém řízení se nijak nevypořádává, navíc v případě fyzické osoby evidentně (veřejná subjektivní) práva a povinnosti spojené se zápisem osoby v registru zanikají.
Zkusím se na to podívat podrobněji. Předběžně ale vidím 3 zádrhele. 1) Za předpokladu řádně fungujícího registru by ten stav neměl mít dlouhého trvání, skutečnost, že provozovatel zemřel, by se měl registr obratem dozvědět (pro potřebný trigger v základních registrech existuje explicitní zákonná opora). 2) Byl-li mrtvý provozovatel před smrtí i vlastníkem, tak po dokončení dědického řízení nejspíš na někoho přejde vlastnické právo a tento nový vlastník má povinnost podat žádost o zápis změny vlastníka - nesplnění je potenciálně sankcionováno tučnou pokutou. 3) Detaily zákonné úpravy provozovatele si ještě projdu, ale obávám se, že jsou jen 2 možnosti. Buď je ta situace nějak ošetřena (ve prospěch státu, pochopitelně), nebo jde o díru v zákoně, která se vyplní např. tak, že při neexistujícím provozovateli vykonává daná práva a povinnosti vlastník.
UPDATE: Ke konkrétní kauze - záleží, co je cílem. Pokud jen efektivně odvrátit následky zaznamenaného zločinu, je na místě vyčkávací taktika, sdělovat aktivně, že provozovatel(ka) zemřel(a), nepřináší žádnou výhodu. Jednak na to SO nejspíš časem přijde sám (nejpozději v okamžiku, kdy by se pokusil zahájit správní řízení) a pokud ne, tak tím líp, protože vedení řízení s neexistující osobou nemůže mít žádné účinky. Pokud je cílem průzkum bojem, tak může poctivý občan, kterému se odpustek dostal do ruky, obratem sdělit, že doručují mrtvole, případně přihodit i nějakou užitečnou indicii k tomu, kdo by mohl být řidičem. Obávám se ale, že to v Praze stejně skončí v koši.