Rozumim tomu tedy spravne, ze zakonu 250/2016 par.82, odst. 3 je nadrazeny zakon 500/2004, par.55 ...
Není nadřazený. Kdyby SprŘ a PřesZ něco upravovaly jinak, tak by v tomto kontextu měl přednost PřesZ, protože by zřejmě šlo o speciální ustanovení (pravidlo
lex specialis derogat legi generali má sice někdy problém, že není úplně jasné, co je proti čemu speciální, zejména když hypotézy norem mají neprázdné oba doplňky, ale pokud jeden předpis upravuje správní řízení obecně a jiný jeho podmožinu - řízení o přestupcích, tak tento problém nenastává).
Tady ale nejde o kolizi (a nutnost hledání správného přednostního intepretačního pravidla), ale obyčejný odkaz. SprŘ upravuje v § 55 výslech svědka, navíc explicitně vylučuje, že by někdo mohl být zároveň svědkem a účastníkem (
... každý, kdo není účastníkem, je povinen ...). § 82(3) PřesZ k tomu přidává, že kromě svědků lze klást otázky i ostatním účastníkům a znalcům. Znalce nechme stranou (těch se týká ještě § 56 SprŘ, ale jak to jde dohromady teď řešit nepotřebujeme). Účastníci v přestupkovém řízení se navíc dělí do více skupin. Především je účastníkem obviněný, pak pro část řízení poškozený, případně vlastník věci, co má být zabrána (tj. osoby explicitně vyjmenované § 68 PřesZ ve spojení s § 27(3) SprŘ), ale mohou asi existovat i jiné osoby podle § 27 SprŘ - jesli může existovat osoba, o jejímž právu má být přímo rozhodnuto (ve smyslu odst. 1), a přitom není ve výčtu dle § 68 PřesZ, nevím, ale zcela jistě není prázdná množina podle odst. 2, protože osob, které mohou být přímo dotčeny v právech a povinnostech rozhodnutím v přestupkovém řízení, je za každým rohem dvanáct do tuctu (třeba provozovatel v řízení s řidičem o sprdelizovatelném přestupku).
Tedy když si to shrneme, máme přestupkové řízení, které se řídí subsidiárně SprŘ a speciálně § 82 PřesZ. V něm máme jednak účastníky (obviněné, poškozené,
okradené vlastníky zabíraných věcí, případně další osoby), jednak svědky. Se svědky není problém, § 55 SprŘ říká, kdy nesmí být svědek vyslýchán (odst. 2 a 3) a kdy může odepřít výpověď (odst. 4). § 82(3) PřesZ k tomu přidává jen to, kdo všechno kromě orgána může svědkovi klást otázky. Třetí věta ve vztahu ke svědkovi nemá normativní význam, protože říká jen to, že svědek nesmí být vyslýchán za stejných podmínek, jako svědek.
Význam to má u účastníků. Ty SprŘ neřeší (přímo je vylučuje z hypotézy § 55). PřesZ ale přidává že si mohou i účastníci klást otázky navzájem a účastníkům klást otázky (tj. jen v jednom směru) nějaké další osoby. Obviněný má speciální postavení, ten nemusí odpovídat nikomu na nic a nepotřebuje k tomu žádný důvod. O ostatních účastnících ale platí to, co o svědcích - a to je jediný význam té třetí věty § 82(3) PřesZ.
Pokud nevěříte mému ukecanému vysvětlování, tak něco z komentářové mystiky:
Dotazovaná osoba, tedy účastník řízení, svědek nebo znalec, má přitom právo odmítnout odpovědět a nesmí být tázána za stejných podmínek jako svědek. Jedná se o případy podle § 55 odst. 2 až 4 popsané výše. Aby dotazovaná osoba o svém právu nevypovídat a o zákazu provádět výslech věděla, musí ji o tom správní orgán poučit. Ani formu tohoto poučení zákon o přestupcích nestanoví, z povahy věci se tak ovšem musí stát písemně nebo ústně (v rámci ústního jednání) do protokolu, aby bylo zřejmé, jaké poučení, komu, kdy a s jakým obsahem bylo poskytnuto. V případě obviněného vyplývá právo klást otázky z čl. 6 odst. 3 písm. d) EÚLP, který uvádí, že má právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako v případě svědků proti sobě. Toto právo sice nebylo předchozím zákonem o přestupcích výslovně stanoveno, respektive nestanoví jej ani správní řád, nicméně bylo dovozováno z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jeho zohlednění má význam zejména v rámci úvah správního orgánu, zda nařídí ústní jednání podle § 80 nebo nikoli, protože výslechy svědků, respektive provádění důkazů znaleckým posudkem by měly být prováděny primárně v rámci ústního jednání. [Jemelka, Vetešník. Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, Zákon o některých přestupcích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017]
***
Zpět ke konkrétnímu případu. Všude kde svědek řekl "využívám práva neodpovídat", tak buď by odpovědí na tuto otázku přivodil sobě či blízké osobě riziko nějakého stíhání, což by v kontextu těch otázek znamenalo, že se mu nedá věřit vůbec nic, protože na obědě pravděpodobně s dalšími komplici plánoval teroristický útok na Čapí hnízdo a cestou z oběda se stavil v několika provozovnách pro výpalné (nebo něco podobného, co mu dává důvod odepřít odpověď na to kde se vykrmil a kudy pak šel). A nebo je tu druhá možnost, že SO vůbec nepochopil § 82 PřesZ a chybně svědka poučil (navíc je to nepřezkoumatelné, protože obsah poučení není zachycen v protokolu, srov. text komentáře výše) - což ale znamená, že je řízení stiženo dosti zásadní vadou ...