V odvolání není nutné promlčení aktivně namítat - v tom smyslu, že naprosto nic nebrání SO2 zastavit řízení z důvodu promlčení, i když to odvolatel nenamítal. Není tam žádná dispoziční zásada, když už je odvolání podáno, odvolací SO může a zároveň musí zákonnost rozhodnutí přezkoumat v plném rozsahu a ex offo. Na druhou stranu, je-li promlčeno už při podání/doplnění odvolání, tak nevidím jediný důvod, proč to v odvolání neuvést. Tedy jediná relevantní otázka zní, jak postupovat, pokud promlčení nastane až v průběhu odvolacího řízení ... zrovna u MD je asi riziko toho, že by si promlčení sami nevšimli, minimální.
Pokud by se stalo, že SO2 potvrdí rozhodnutí o vině navzdory tomu, že odpovědnost z důvodu promlčení zanikla, bude tu existovat rozhodnutí, které je pravomocné a zároveň nezákonné. Taková situace může nastat i mnoha jinými způsoby - např. uvažujeme-li libovolné řízení, ve kterém SO2 po podaném odvolání z libovolného důvodu zrušil rozhodnutí SO1, tak pokud by to odvolání nebylo podáno, nejen, že by to (patrně něčím vadné) rozhodnutí nikdo (sám od sebe) nezrušil, ale bylo by bývalo pravomocné a vykonatelné.
Pokud by se to stalo, lze chybu dodatečně napravit v přezkumném řízení, případně se lze bránit u správního soudu. Pokud by správní žaloba nebyla včas podána a nadřízený SO by se (z libovolného důvodu) rozhodl přezkumné řízení nezahájit, byla by to pro obviněného konečná.