Nemusíte v HR na poštu. Můžete si dnes koupit známku a obálku, před odjezdem doplnit své údaje a další formality, vytisknout a před opuštěním území Kocourkova vyhledat zařízení jménem poštovní schránka (chápu, že to je něco jako telefonní budka, ale skutečně ještě existují ... a docela silně jejich výskyt koreluje s přítomností pobočky pošty, výhodou však je, že mají otevírací dobu 24/7). Nebo to můžete podat prostým e-mailem - i když ho následně nepotvrdíte a tedy nepůjde formálně o podání, na které by SO musel reagovat, informace se k němu dostane, dostane se i do spisu (kde si ji případně přečte i nadřízený SO v dalším kole), a nic víc v tuto chvíli nepotřebujeme.
Smyslem celého cvičení je převzít iniciativu. I úředník působící na prestižní pozici přestupkáře Úřadu městského obvodu Svinov nejspíš pochopí, že hra se posunula na jiný level, začne hezky šoupat nohama a další rady typu, co si kde budete muset vyřídit mezi sebou doma, už si od něj/ní nepřečtete.
Jedno podání:
Vážení,
ve věci sp. zn. XXX podávám své vyjádření a reaguji na sdělení správního orgánu č. j. XXX ze dne DDD. V tomto přípise mi sdělujete, že ve věci vystupuji jako provozovatel vozidla. Dovoluji si poukázat na to, že v probíhajícím řízení jsem obviněn z přestupku dle § 5 odst. 1) písm. g) zákona o některých přestupcích. Skutková podstata tohoto přestupku zní takto (vypuštěny pasáže nedopadající na projednávanou věc): „Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že [...] neoprávněně zabere veřejné prostranství, [...], jde-li o případy, které nelze postihnout podle jiných zákonů.“ Není zde žádný tzv. speciální subjekt, tedy uvádět ve skutkové větě u mého jména „jako provozovatel“ je nadbytečné. K věci samotné uvádím, že jsem žádné veřejné prostranství neoprávněně nezabral, a netuším, na základě čeho jsem z toho obviněn. Je-li jediným důvodem, že se tak stalo s mnou provozovaným vozidlem, je dobře, že úřad, který s takovým nápadem přišel, projednává pouze přestupky, jinak by podle naprosto stejné logiky za vraždu místo skutečného pachatele stíhal majitele nože, kterým byla zasazena smrtící rána. Pokud jde o povinnosti a odpovědnost provozovatele vozidla, jelikož v zákonných ustanoveních, podle kterých jsem obviněn, nevidím naprosto nic, co by se jakkoliv týkalo provozovatele vozidla, považuji za bezpředmětné se k tomu vyjadřovat. Vyhrazuji si však právo tak učinit, pokud by správní orgán právní kvalifikaci projednávaného přestupku změnil.
Druhé podání (klidně do stejné obálky):
Vážení,
obdržel jsem sdělení správního orgánu č. j. XXX ze dne DDD. Protože se domnívám, že tímto úkonem došlo přinejmenším k nesprávnému úřednímu postupu, a protože právní řád neposkytuje v dané procesní situaci jiný prostředek ochrany, podávám proti tomuto postupu správního orgánu stížnost ve smyslu § 175 správního řádu, kterou dále odůvodňuji, a zároveň žádám, abych byl vyrozuměn o výsledku šetření a opatřeních přijatých k nápravě.
V dané věci jsem obviněn z přestupku dle § 5 odst. 1) písm. g) zákona o některých přestupcích, k věci samé jsem se vyjádřil v samostatném podání. Nechápu, proč mi v této souvislosti úředn(ík/ice) [Jméno Příjmení, volitelně s tituly] vysvětluje problematiku objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla podle § 125f a násl. zákona o silničním provozu, která na řešenou věc vůbec nedopadá. Nechám stranou, že jde o výklad značně nepřesný (tvrdit, že institut „osoby blízké“, byl z právního řádu „nadobro odstraněn“, je poměrně odvážné, když jsem naposledy četl Listinu, cosi o právu nevypovídat proti sobě a osobám blízkým tam dosud stálo, objektivní odpovědnost není totéž co presumpce zavinění, dalo by se pokračovat). Stížnost podávám proti sdělení jako celku, s důrazem na tyto konkrétní formulace:
- „V době do 31.12.2012 se provozovatelé vymlouvali, že vozidlo řídila osoba blízká, tento institut byl nadobro odstraněn od ledna 2013, kdy trik s osobou blízkou blokuje odpovědnost provozovatele vozidla.“
Podle základních zásad činnosti správních orgánů má mj. veřejná správa fungovat efektivně, dotčené osoby co nejméně zatěžovat, zasahovat do jejich práv jen v nezbytném a zákonem vymezeném rozsahu, a chovat se k nim zdvořile. Zatěžovat někoho, kdo nejen že se nedopustil ničeho nezákonného, ale v řízení neuplatňuje ani žádné „výmluvy“ či „triky“, podobnými moudry, zcela mimo působnost vymezenou podstatou projednávané věci (silniční provoz, kam problematika odpovědnosti provozovatele patří, je navíc i mimo gesci ÚMO), všechny tyto zásady porušuje. Nízký styl a slangové výrazivo vnímám jako nezdvořilost, pro úřední projev jde o zcela nevhodné prvky.
- „Půjčí-li provozovatel vozidla auto např. kamarádovi anebo jiné osobě, která poruší právní předpisy, přijde pokuta Vám, Vy ji budete muset zaplatit. Nelze brát na zřetel, že jste půjčili vozidlo jiné osobě. To si už budete muset poté vyřídit mezi sebou.“
Opět pokleslý styl, mentorování mimo kontext věci a působnost orgánu, a navíc porušení principu presumpce neviny. Správní orgán pravděpodobně disponuje jasnovideckými schopnostmi, pokud už před vydáním rozhodnutí v prvním stupni nepochybně ví, kdo bude muset zaplatit pokutu.
- „Neuhradí-li provozovatel určenou částku, může správnímu orgánu sdělit údaje o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku. [...] Vzhledem k tomu, že jste při podání odporu proti příkazu nevyužila možnosti sdělit správnímu orgánu totožnost řidiče vozidla v době spáchání přestupku, jste nadále v procesním postavení obviněné, tedy odpovědné osoby za spáchaný přestupek.“
Pro kontext uvádím, že o totožnost řidiče v době spáchání přestupku se u mě dosud žádný veřejný orgán nezajímal. Z příkazu jsem se dočetl, že Městská policie měla za stěračem vozidla zanechat „Upozornění pro nepřítomného řidiče“. Žádné takové upozornění se ke mně nedostalo (tedy ani netuším, na co vlastně upozorňovalo), ani mi nebylo adresováno, nejsem „nepřítomný řidič“, ani řidič, který vozidlo na místě odstavil. Neobdržel jsem žádnou „výzvu k úhradě určené částky“, ale příkaz, kterým bylo i zahájeno přestupkové řízení. Netuším, proč bych měl spolu s podáním odporu „využívat možnost sdělit správnímu orgánu totožnost řidiče vozidla“. Odpor proti příkazu je plně dispoziční a čistě formální úkon účastníka řízení, nemá žádné zvláštní náležitosti a nemusí být odůvodněn. Opakuji, že žádnou výzvu, žádost ani poučení o možnosti sdělit totožnost řidiče jsem v dosavadním průběhu řízení neobdržel. Zcela nepřijatelné je pak vyjádření, že právě proto, že jsem této možnosti nevyužil, zůstávám v postavení obviněného. To nelze chápat jinak, než že obviněný z přestupku jsem nikoliv proto, že bych z jeho spáchání byl důvodně podezřelý, ale že tímto způsobem na mě správní orgán vyvíjí nátlak. Tvrdí-li správní orgán, že jsem v postavení obviněného vzhledem k tomu, že jsem spolu s odporem cosi neučinil, a contrario pokud bych to učinil, obviněným bych zřejmě nebyl, neboli řízení by bylo zastaveno. To ovšem nedává smysl, to, zda jsem se přestupku, ze kterého jsem obviněn, dopustil či nedopustil, přece žádným způsobem nezávisí na tom, zda následně správnímu orgánu něco o jiné osobě sdělím či nesdělím. Jedná se o zjevně nezákonný postup, za určitých okolností nelze vyloučit ani naplnění skutkové podstaty trestných činů zneužití pravomoci úřední osoby nebo vydírání.
Že mě správní orgán oslovuje v ženském rodě pak v kontextu ostatních pochybení vnímám jako nepodstatný detail.
Ze všech výše uvedených důvodů žádám o prošetření věci a o to, aby správní orgán uvedl na pravou míru, co daným sdělením sledoval. Zda mě chtěl pouze informovat, a pokud ano, proč mi podává informace spadající do úplně jiného úseku veřejné správy, než přestupek, ze kterého jsem obviněn. Pokud se mělo jednat o implicitní výzvu k nějaké formě součinnosti na šetření předmětné věci, žádám, aby ji správní orgán zopakoval a formuloval zcela jednoznačně, poskytl mi přiměřenou lhůtu a poučil mě o souvisejících právech a povinnostech i o tom, jaký má tato výzva vztah k mému procesnímu postavení v probíhajícím řízení.
Nenamítám podjatost úřední osoby [Jméno Příjmení], nicméně domnívám se, že by nebylo vhodné, aby přinejmenším do vyřízení stížnosti ve věci prováděla úkony, které snesou odkladu, případně které může vykonat jiná oprávněná úřední osoba.