No, příště by to chtělo přesně naopak - v odvolání nenechat na rozhodnutí SO1 nit suchou, a do případné žaloby si pak vyzobnout jen pár nejsilnějších bodů.
V rychlosti jsem přečetl rozhodnutí SO1 a SO2, jsem líný studovat to celé podrobně, připomeňte prosím, jak to bylo se ztotožněním řidiče? Skutečně jste to někde v průběhu řízení na plnou hubu a tak, aby to bylo zachyceno ve spisu, doznal, jak tvrdí SO2? MP tvrdí, že při sundavání botičky jste výslovně popřel že byste byl řidič, v samotném řízení se sice operuje s účtenkou s Hrušky, ale to nic nedokazuje (autem např. mohlo přijet víc osob). Rozhodnutí SO1 je takový typický úřednický blábolivý text, ze kterého není poznat, co je rekapitulace podkladů, čím bylo dokazováno, jak ty důkazy SO hodnotil, jakými úvahami se přitom řídil a jaké skutkové závěry učinil - ale pokud mi něco neuniklo, že obviněný skutečně byl řidičem, se v celém rozhodnutí jen celou dobu mlčky předpokládá, případně se kolem toho jen divně krouží. Text od SO2 je strukturovanější, ale jak přišli na to, že jste se k řízení doznal, jsem tam při rychločtení nenašel.
Dále jak už bylo ve vláknu probíráno, bez ohledu na to, kdo byl řidič, přestupek se nestal, rozhodně tedy ne ten, který je popsán ve výroku rozhodnutí. Zvažte, zda vám to stojí za náklady a námahu. I když vše uděláte správně a optimálně, pořád to může soud shodit ze stolu s nějakým podobně povrchním vysvětlením jako KÚ - tím vás od žaloby nechci odradit, jen připravit na kontakt s realitou, žalovat má smysl věci, kde je reálná šance na WIN, což tady je, ale bohužel předvídatelnost a kvalita rozhodování je kolísavá a i případy, které se zdají být ložené, někdy končí překvapením a prohloubením frustrace žalobce ...