2 As 159/2016 -36
Ten se totiž věnoval rozhraničení mezipojmy zastavení a stání. Jak již soud uvedl výše, posouzení otázky, o které ztěchto dvou jednání (zastavení či stání) se jednalo, není vdané věci vůbec podstatné. Uzavírá -li soudv citovaném rozsudku, že „zastavení sosobním vozidlem na dobu přibližně30 minut je v městském prostředí nutno považovat za běžných okolností za dobu na samé horní hranici obvykle představitelného zastavení, má-li sejednat o uvedení vozidla do klidu na dobu nezbytně nutnou k neprodlenému naložení nebo složení nákladu“, pak tím plně podporuje závěr, že stěžovatel v nyní souzené věci skutečně zastavil, adopustil se tak přestupku
PS>Rekl bych, ze SO snadno prekvalifikuje na...(nechci mu napovidat) jiny prestupek.