Podle aktuální procesní úpravy (dle PřesZ/2016), který o něco lépe odpovídá čl. 6 EÚLP, má obviněný přímo právo klást svědkovi otázky (tedy nemusí je filtrovat přes orgána). Jinak ale platí obecné zásady, tedy jednak že SO (prostřednictvím OÚO) vede řízení, tedy i může dávat pokyny, které zúčastněné osoby musí respektovat (což je kryto i pořádkovou pokutou), a zároveň že smyslem a cílem dokazování je zjištění stavu věci, tedy nedává smysl výslech svědka mimo tento rámec (např. otázku na policistu, zda si ráno vyčistil zuby atp.).
Dáno dohromady to znamená, že položit otázku účastník může, to je jeho právo, může i trvat na tom, aby to bylo zaprotokolováno a případně proti nesprávné protokolaci podat námitky. Ale jistě i SO může v případě zjevně nerelevantní otázky zasáhnout a svědkovi říct, aby neodpovídal (což opět má být zaprotokolováno). Takový postup může a nemusí být chybou. Např. ohledně snahy přezkoušet svědka v rámci jeho výslechu z nějaké znalosti (např. z návodu k radaru, či ze znalosti předpisů, kterými se má řídit či které vynucuje) je třeba konstatovat, že to už je vlastně jiný důkazní prostředek, než výpověď svědka, protože v tou se zjišťuje, co svědek vnímal svými smysly, případně co vykonal, nikoliv jaké jsou jeho kompetence či stupeň mentální retardace. Ale na druhou stranu, důkazem může být cokoliv, co přispěje k zjištění stavu věci, tedy klidně i přezkoušení fízla, ale jako každý jiný důkazní návrh si SO může posoudit, jestli ho provede a pokud ne, má povinnost to (nejpozději v rozhodnutí) odůvodnit, např. nadbytečností, nebo tím, že takovým důkazem zjišťovaná skutečnost nemá na posouzení a rozhodnutí věci vliv. Pokud otázky zůstanou v rovině standardního výslechu, tedy půjde o to, co obsluhovač radaru dělal/nedělal, viděl/neviděl, neměl by být důvod takové otázky nepřipustit. Pokud budou otázky zcela irelevantní, tak viz výše, obviněný má právo je položit, orgán může otázku nepřipustit (ad absurdum by jinak výslech při absolutním právu klást libovolný počet libovolných otázek mohl trvat nekonečně dlouho), vše má být zaprotokolováno.
Pokud je účastník přesvědčen, že postup SO byl nesprávný, záleží na taktice, zda to hned v průběhu ÚJ a výslechu bude namítat, nebo to použije až následně jako argument vadou řízení, která mohla vést k nezákonnému či nesprávnému rozhodnutí. Pokud si fízl nepamatuje ani své jméno, ale ví zcela přesně jen to, co si předtím přečetl ve spisu či vlastním úřeďáku, je třeba jeho výpověď ve vyjádření náležitě okomentovat, inspirace je zde dost. Pokud SO zamítl zjevně relevantní otázku, totéž. Argumentovat judikaturou není v této fázi až tak klíčové, ale jistě nebude problém přiléhavé rozsudky vyhledat ...