Předpokládejme, že na poště čekající rozhodnutí je zamítnuté odvolání. S odřenýma ušima vám to prekluduje (nelze ovšem vyloučit, že si SO bude myslet něco jiného, tj. doporučuju věc nepustit ze zřetele).
Vzhledem k tomu, jak je ta prekluzivní lhůta v § 20 odst. 1 divně formulovaná (nelze projednat, uplynul-li rok), byl její charakter i počítání sporné, aktuální praxe je ustálená na tom, že rozhodnutí musí nabýt právní moci nejpozději toho dne, které má stejné datum (s rokem +1). V raritním případě, že něco spáchám 29. února, se to musí stihnout do 28. února následujícího (nepřestupného) roku

Tj. ve vašem případě by musela právní moc nastat nejpozději 30.8.2015 (včetně celého tohoto dne, tj. do 23:59:59). Protože fikcí nebo vyzvednutím budete mít doručeno až v pondělí 31., je to už pozdě. Finta je v tom, že § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu, který řeší to posouvání na pracovní den, se týká jen lhůty určené k provedení úkonu. No a protože vyzvednutí uložené zásilky je úkon, posune se na pondělí, nabytí právní moci ale žádný úkon není (je to jen důsledek provedených úkonů v řízení), s koncem prekluzivní lhůty fakt, že připadl na nepracovní den, nepohne.
Vliv blbého poučení na fikci doručení je nejistý. Problém je v tom, že zákon sice stanoví náležitosti poučení, které má být vloženo do schránky (§ 23 odst. 4 a 5), ale zase celkem jednoznačně definuje, že fikce nastane 10. den, přičemž podmínkou je jen uložení a nevyzvednutí (§ 24 odst. 1). Několikrát jsem uspěl v případě, že pošta oznámila uložení 15 dní, adresát se tím řídil, někdy mezi 11. a 15. dnem vyzvednul, přesto SO aplikoval fikci. Po zásahu nadřízeného orgánu doručeno dnem vyzvednutí. Praxe i judikatura je ale dost rozkolísaná, takže doporučuju na to nespoléhat.