Ještě se zeptám jinak - je moje vyjádření nějakým způsobem zásadní? Stejně si úřad rozhodne tak, jak si zamane. Takže svoje "vyjádření" si mohu nechat spíše do odvolání, je tak?
Je to tak jen částečně. Rozhodování SO2 o odvolání vlastně spočívá ve dvou činnostech - jednak jde o opravný prostředek proti rozhodnutí a postupu SO1 (tedy SO2 zkoumá, zda něco SO1 neudělal špatně) a jednak, protože přestupkové řízení není nijak koncentrováno ani postup SO2 jinak omezen, ohledně nově najevo vyšlých skutečností (nových tvrzení, důkazů či jejich návrhů, nových argumentů všeho druhu) de facto SO2 v rámci rozhodování o odvolání funguje jako nalézací SO.
To má v praxi řadu důsledků, někdy je to výhoda, někdy nevýhoda. Jednou z nevýhod je, že ohledně věcí, které necháte výhradně na SO2, se vlastně dobrovolně zbavujete jednoho stupně řízení. Ale stává se i to, že když je těch novot víc a není to jen mlha, se kterou by se SO2 snadno vypořádal, ale něco, co by mohlo být relevantní, tak líný SO2 radši rovnou věc vrátí SO1, ať si to odpracuje (něco na zelené louce dělat je obvykle těžší, než kritizovat toho, kdo už to nějak udělal).
Co se vyplatí předhodit už SO1 (a v odvolání to případně jen rozvinout), a co si schovat, nejde jednoznačně říct. Je to věc taktiky, posouzení konkrétní situace, taky záleží na "kvalitě" obou SO. Je to spíš věc citu a zkušenosti než nějaké sady jednoduchých pravidel. Co výše píše kdo - tj. že cokoliv složitého, co souvisí se zjišťováním skutkového stavu a dokazováním s potenciálem, že to SO bude ignorovat, případně nepochopí, zareaguje špatně atp. je vhodné použít už na SO1, obvykle platí.
