Žaloba proti rozhodnutí o odvolání, které je sice pravomocné, ale kterým nebylo skončeno řízení o přestupku, je nepřípustná, a to dokonce z několika různých důvodů. Nejde vůbec o rozhodnutí ve smyslu SŘS, nemá žádný dopad do veřejných subjektivních práv žalobce (má zatím vliv jen na řízení, ve kterém se o těch právech a povinnostech rozhoduje, ale samo žádnou povinnost ani právo nezakládá ani nedeklaruje). I kdybychom připustili přezkum, je nejspíš výrok správný (rozhodnutí SO1 zrušeno bylo - že nebylo řízení zastaveno těžko vydávat za nezákonnost, k tomu, zda rovnou zastavit či vrátit má podle § 90 SprŘ odvolací orgán značnou diskreci, je omezen jen obecnými principy správního uvážení a nezdá se, že by byly překročeny). No a pokud je výrok správný, žaloba by byla podána výhradně kvůli odůvodnění a i kdyby byla pravda, že je to odůvodnění nepřezkoumatelné, byla by jasně nepřípustná podle § 70 SŘS.
Judikatura ohledně vypořádávání námitek, kterou citujete, se týká toho, co SO či soud nesmí nevypořádat, pokud potvrzuje rozhodnutí resp. zamítá žalobu - zobecněno musí být vypořádáno vše, co směřuje k jinému řešení, než které vypořádající orgán činí. Není ale nutné, aby SO či soud vypořádal všechny argumenty, pokud rozhodnutí ruší.
