kdo: Záleží na neexistujících/nejasných pravidlech pro placení odpustku. Pokud by se na to vztahoval DŘ, tak jelikož podle VS je jasné, na čí daňový účet ta platba šla, lze společníkovi vrátit platbu pouze za podmínek § 165. Řekněme, že bude schopen prokázat omyl. Pak musí ale ještě vzniknout přeplatek. Předpokládejme, že provozovatel ani společník nemají u správce daně jinou sekeru, jde tedy čistě o to, kdy ta původně dobrovolná platba vznikla jako povinnost, byla vyměřena jako daň - pokud zaplacením bez dalšího, tak mají společník i provozovatel smůlu, nejde o přeplatek. Jelikož je ale zaplacení odpustku dispozičním úkonem provozovatele, dalo by se argumentovat, že účinky vzniku daňové povinnosti má jen zaplacení, které odpovídá projevu vůle provozovatele, pak by šlo o přeplatek - z pochopitelných důvodů jsem k prosazení takového výkladu skeptický,
ale za otestování to jistě stojí.
Kdyby šlo o přeplatek, vrátit ho lze oběma, společníkovi podle § 165(3), provozovateli podle § 155(2), podle toho, kdo bude rychlejší. Mezi sebou si to pak provozovatel a společník vyřeší podle příslušných pravidel soukromého práva (bezdůvodné obohacení, nepřikázané jednatelství, náhrada škody ...).
Kdyby na platbu odpustku nedopadal DŘ, tak vzhledem k neexistenci jiné úpravy (v ZPPK, SprŘ, případně OZř) by asi nezbylo než to posoudit jako BO, právo požadovat vrácení by měl plátce (ochuzený).
