Oporu to nalézá v občanském zákoníku, konkrétně
v § 2969.
Díky tomu může pojišťovna odmítnout vyplatit částku vyšší, než je tržní cena vozidla v době před jeho poškozením:
pokud je částka nižší, oprava se provede do výše hodnoty vozidla, pokud je částka vyšší, vyplatí pojišťovna částku, která odpovídá obvyklé ceně vozidla stejného stáří a stejného opotřebení (náhrada funkce).
A dále - vy jste si sice v § 6 odst. 2b) zák. č. 168/1999 Sb. podtrhnul tu větu, která se vám hodila, nicméně musí jít o účelně vynaložené náklady, nikoliv o veškeré náklady. Nějaký manipulační prostor zde sice je, ale pokud je to obyčejné auto, které je běžně k dostání, tak bude oprava ve vyšší hodnotě než byla skutečná hodnota vozidla před nehodou jen těžko účelná, účelnější je v tomto případě pořídit to samé vozidlo znova (a zde je ten manipulační prostor, pojišťovna ne vždy reálně odhadne opotřebení vozidel, sice mají tabulku, ale může se stát, že vozidlo z r. 2005 je velmi málo opotřebené a hodnota je tedy proti tabulkové vyšší - proto jsem psal, pokud se tak stane, vzít znalce a nechat nacenit).
A k té citaci: ano, ale "pokud obnovení původního majetkového stavu není možné jinak" - původního majetkového stavu lze dosáhnout vyplacením likvidační hodnoty vozidla a koupí toho stejného, nebo obdobného.
Dle vaší argumentace by bylo možné nechat ad absurdum auto v tržní hodnotě 100.000 nehcat opravit za dvojnásobnou cenu (autorizovaný servis by to jistě dokázal) a pojišťovna by to musela uhradit. A když se rozhodnu pro likvidaci rozpočtem, pojišťovna mi vyplatí 200.000 a koupím si za to dvě vozidla stejná, jako jsem měl předtím. To dost odporuje "obnovení původního majetkového stavu", šlo by o obohacení, k tomu však institut náhrady škody neslouží.