Úvahy některých diskutujících bohužel narážejí na judikaturu, která je ohledně omlouvání poměrně mizerná. Tak např. rozsudek NSS ze dne 14.6.2012, č.j. 1 As 55/2012 – 32
http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2012/0055_1As__120_20120628023125_prevedeno.pdf:
[22] Nejvyšší správní soud souhlasí s oběma správními orgány a krajským soudem, že
lékařská zpráva, která nezakazuje cestování ani nepředepisuje klid na lůžku, nemůže být považovaná za řádnou omluvu, která opravňuje stěžovatele nedostavit se ke správnímu řízení.
[23] Stěžovatel se domáhá, aby bylo uvedeno, jak tedy měla lékařská zpráva vypadat. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že
je v prvé řadě na posouzení správního orgánu, zda předloženou omluvu bude považovat za dostatečnou či nikoliv. Podle § 74 o dst. 1 zákona o přestupcích v nepřítomnosti obviněného z přestupku lze věc projednat jen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně předvolán, se k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu. Zákon nestanoví přesné ustanovení toho, jak by měla náležitá omluva vypadat.
Posouzení náležitosti omluvy nebo důležitosti důvodu bránícího účasti u jednání spadá do diskrečního oprávnění svěřeného správnímu orgánu ustanovením § 74 zákona o přestupcích (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 5. 2008, čj. 2 As 16/2008 - 41).
[24] Stěžovatelova argumentace dovedená ad absurdum by vedla k tomu, že by jakákoliv zpráva od lékaře mohla vést dle volné úvahy obviněného k neomezenému protahování správního řízení. Je zřejmé, že vzhledem ke smyslu zákona
se za náležitou omluvu bude považovat taková, která skutečně znemožňuje účastnit se nařízeného správního řízení. Za takový případ se dá považovat hospitalizace nebo jiné důvody skutečně a
prokazatelně zamezující pohybu osoby a tedy znemožňující dostavit se na místo nařízeného jednání.