Takže za mě:
Zákon neřeší, jak dlouho může trvat "zastavení" a po kolika minutách je z něj "stání". Zastavení je definováno jako doba nutná nezbytně nutná pro složení či naložení nákladu. Přitom nelze očekávat, že náklad řidič pouze upustí na chodník a neprodleně odjede.
Správní orgán řešil, zda zastavení trvalo 4 nebo 10 minut, ale nijak se nevypořádal s odůvodněním, zda těch 4 či 10 minut byla doba nezbytná pro složení či naložení nákladu. Z okolností případu je přitom zjevné, že řidič nikam neodešel, nacházel se v okolí vozidla (v lékárně přes ulici) a tím zabezpečil možnost odstranění vozidla pro případ, že by jeho vozidlo překáželo konkrétnímu zájmu společnosti (např. potřeby zaparkovaní sanitky, hasičského vozu, dopravní obsluhy, zásahu policie nebo prosté omezení ostatních účastníků silničního provozu).
Dále správní orgán pokládal za nutné vyslechnout strážníka, který se v daném místě nacházel. Výsledek výslechu není žádný. Je jistě možné, že strážník si po několika měsících nepamatuje okolnosti jednoho bezvýznamného údajného přestupku, což je ovšem následek laxního a pomalého postupu správního orgánu. Tím však došlo k tomu, že nebyl naplněn účel výslechu, tedy aby byly bezpečně zjištěny všechny okolnosti údajného přestupku. Rozhodnutí je proto vydáno v rozporu se zákonem.
Krom toho správní orgán uvádí, že obviněný měl možnost ihned na místě podat vysvětlení. Je přitom právem každého, aby podání vysvětlení z jakéhokoli důvodu odmítl a není možno ho za to jakkoli trestat. Je například možné, že obviněný lékárníkovi předával zásilku omamných jedů, nebo třeba nemravné fotografie strážníkovy manželky. Nebo oboje. V takovém případě jistě není vhodné, aby se obviněný strážníkovi podrobně svěřoval - což ale nemění nic na tom, že se jednalo o zastavení a nikoli o stání. Není možné, aby správní orgán kladl obviněnému k tíži fakt, že využil svého práva odmítnout podání vysvětlení. To je zásadní porušení nejen zákona o přestupcích, ale i Ústavy ČR.