Dobře. Ukecali jste mě 
Ne že by mě snad přečtení toho veledíla odradilo od dosavadní praxe nahrávat všechno od "Dobrý den" až po zabouchnuti dveří, ale kolegova záliba v návštěvách správních orgánů s GoPročkem na čele je tímto judikatem dost omezena.
Ono ten názor podporuje i citace v tom rozhodnutí. Trápí je tam podoba.
Z protokolu o ústním jednání jednoznačně vyplývá, že stěžovatel bez svolení počal
vyhotovovat digitální kamerou obrazový a zvukový záznam úředních osob a nijak toto jednání
neodůvodnil. K povaze obrazového záznamu jako projevu osobní povahy a nezbytnosti svolení
dotčené osoby s jeho pořízením Evropský soud pro lidská práva v rozsudku z 15. 1. 2009, ve věci
Reklos a Davourlis proti Řecku, stížnost č. 1234/05, konstatoval následující: „
Podoba jednotlivce
je jedním ze základních znaků jeho osobnosti, neboť je výrazem jeho svébytnosti a umožňuje mu odlišit
se od ostatních lidí. Právo člověka na ochranu podoby je tak jednou ze základních složek osobního rozvoje
a předpokladem pro takové právo je především kontrola jednotlivce nad jeho podobou. Jestliže kontrola
nad podobou jednotlivce znamená především jeho možnost odmítnout šíření snímků, na nichž je zobrazen,
zahrnuje i právo každého bránit se proti tomu, aby kdokoli jiný zachycoval, přechovával či reprodukoval
jeho podobu. Jelikož je totiž podoba jednou z inherentních vlastností osobnosti každého jednotlivce, je v zásadě
a za okolností obdobných okolnostem projednávaného případu (viz výše § 37) podmínkou její účinné ochrany
souhlas jednotlivce již v okamžiku jejího zachycení, a nikoli teprve v okamžiku jejího případného veřejného šíření.
V opačném případě by kdokoli mohl přechovávat základní znak osobnosti jiné osoby, aniž by tato měla kontrolu
nad jeho případným pozdějším užitím.“
