Zmíněný případ s doručováním v USA byl IMHO jasným pochybením orgánu, ale ten pochybil v tom, že nepočkal na návrat doručenky, ne v tom, že aplikoval fikci. Podle mne ale obecně doručení fikcí v zahraničí nastat může a počítá se 10 dnů od posledního dne uložení či posledního pokusu o doručení (dle místních zákonů). Nezdá se mi, že by správní řád dělal v tomto rozdíly mezi doručování do tuzemska a do zahraničí. Asi je pravda, že by tu fikci měl aplikovat ke dni standardního doručení a službu Mail hold nebrat do úvahy, ale na vrácené doručence nejspíš nebylo znát, že lhůta pro uložení byla uměle natažena.
V praxi se mi to v NL už jednou stalo, když jsem byl na delších služebních cestách a doma jen na neděli, kdy se písemnost vyzvednout nedala. Vrátila se orgánu, ten ji prohlásil za doručenou a dokonce mi napařil pořádkovou pokutu 5.000 za nedostavení se. Po telefonickém vyjasnění zrušena fikce i pokuta.
U doručování v rámci ČR jsem se ale jednou setkal s jinou sviňárnou: (odvolací) správní orgán se snažil dotáhnout věc „do zdárného konce“ tak urputně, že ačkoli měl k disposici reálnou adresu obviněného, schválně zasílal na adresu trvalého bydliště, o které byl jasně informován, že se na ní adresát nezdržuje a explicitně nenechával vhodit písemnost do schránky, takže ani rodiče obviněného se k písemnosti nedostali a nemohli ji např. nascanovat a přeposlat. Je to ten zde na jiném místě popisovaný případ +47 km/h v obci. Bohužel soud v pro nás vítězném rozsudku pouze konstatoval, že doručování bylo velmi zvláštní, ale víc to nerozebíral, protože nám dal za pravdu na základě jiného bou odvolání (měření soukromou osobou).
