Omluvenku zaslat před stanoveným jednáním, podle toho, čeho chceme dosáhnout - několik dnů předem, aby došla včas, nebo den předem, aby došla pozdě.
Co k čemu vede ?
Druhá varianta vede k tomu, že "proběhne jednání bez přítomnosti obviněného", které vypadá tak, že úředník sedí v kanclu sám a hraje Solitair, případně tam sedí s fízly jako svědky, ujasní si noty a pak to krásně zaprotokolují tak, aby bylo jasné, že je pyrát nepochybně vinen. A (obvykle) hned ten den sepíše také rozhodnutí: vinen + pokuta, do rozhodnutí napíše, že se pachatel bez omluvy nedostavil a že úředník kontroloval podatelnu, zdali nepřišla omluvenka a ona nepřišla... (i když přišla, vždy si to obhájí tím, že zrovna když to kontroloval, tak tam nebyla, přišla až později)
Pak se to blanketně odvolá a poté se odvolání doplní. Pak to nějakou dobu hnije na SO2, doba hnití je silně závislá na tom, o který kraj se jedná - někteří jsou rychlíci, jinde nestíhají (středočeský kraj). Po nějaké době SO2 dojde k rozhodnutí - buď rozhodnutí SO1 potvrdí, nebo zruší/vrátí k novému projednání. Už z principu věci vyplývá, že tato varianta se použije pouze v případě, že už od počátku je jasné, že řízení vedené SO1 vykazuje takové vady (ale jedou kvůli blbosti, lenosti a hamižnosti pořád tu svou), že je prakticky jistota, že jim to SO2 vrátí. Tímto hrajeme na dostatečnou time consumption a získáme několik měsíců až klidně přes rok. Sám jsem to takhle třikrát úspěšně použil v mých posledních třech řízeních, kdy bylo jasné, že mi jdou po krku kvůli osobní animozitě a na důkazy a procesní pravidla nekoukají.
V případě, že si nejsme 105% jistí, že to musí SO2 vrátit, je lepší nenechat proběhnout první jednání - tedy první varianta - poslat omluvenku v předstihu tak, aby došla nejméně den před stanoveným jednáním. Pak je v závislosti na kvalitě omluvenky očekávatelné, že jednání odloží o 2-4 týdny, čímž získáme čas na sehnání spisu a tedy informace, co konkrétně je nám vlastně kladeno za vinu a jaké konkrétní důkazy proti nám mají v ruce. Až příliš často se nakonec ukazuje, že v ruce nemají vlastně nic moc použitelného, pouze neskonalou touhu po našich bankovkách...
