No, bylo by to na dlouho, takže zkusím vypíchnout jen to podstatné. Pro netrpělivé pro začátek špatná zpráva - exaktně určit, co je/není pozemní komunikace, nelze, stejně tak nelze někdy určit, o jakou jde kategorii komunikace či jakou součást (vozovka/krajnice/chodník atp.).
Pokud jde o katastr, tak vlastnictví pozemku je zcela nepodstatné, a druh a způsob využití mohou sloužit max. jako vodítko, při rozporu katastru a reality rozhoduje realita.
Aktuálně platný zákon č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích (PozKom) definuje 4 kategorie PK - dálnice, silnice, místní komunikace, účelová komunikace. To poslední je taková problematická zbytková kategorie, viz dále. První 3 mají vždy určený silniční správní úřad, který rozhoduje o všem (zřízení, zrušení, způsob užívání, určení kategorie, dopravní značení ...). Tedy pro každou PK z těchto základních kategorií by někde mělo existovat příslušné správní rozhodnutí, kterým byla zřízena/zařazena do kategorie. V praxi to samozřejmě platí pro nové silnice, pro ty, co existují od nepaměti, je nalezení nějakého prvotního rozhodnutí spíš úkolem pro historiky než právníky. Protože v hromadách rozhodnutí se nelze vyznat, praktický význam mají spíš tzv. pasporty, tedy evidence PK, které jednotlivé silniční správní úřady vedou (v dnešní době už snad většinou ne jako hromadu papírových map, ale jako součást GIS). Tedy při zjišťování informací o konkérním místě je dobré se nejdřív podívat do pasportu a při nějakých nesrovnalostech pak podle toho dohledat všechna relevantní rozhodnutí a jiná opatření silničního správního úřadu týkající se toho místa.
Obtížně uchopitelná je zbytková kategorie účelových komunikací. Narozdíl od těch 3 předchozích, které by měly být ve vlastnictví státu/obce/kraje, účelová komunikace může vzniknout kdekoliv. Musí jen splňovat definici v PozKom (tj. plnit nějakou komunikační potřebu) a měl by ji zřídit vlastník. Finta je v tom, že k tomu zřízení stačí opravdu jen jednání vlastníka (není potřeba správní rozhodnutí silničního správního úřadu) a to jednání dokonce může být konkludentní. Tedy když si přes vaši louku lidi vyšlapou stezku, KČT tam namaluje značky, zemědělci si tam vyjezdí cestu traktorem atp. a vy to jako vlastník po nějakou delší dobu strpíte, tak účelová komunikace vznikla. Zaniknout může už jen fakticky (tedy pokud přestane splňovat definici nebo zmizí i reálně z terénu). Vzhledem k takto organickému pojetí je samozřejmě určení, co je/není účelová komunikace a komu je určena, problém hodný delfské většírny. Sporné situace lze patrně řešit žádostí o určení právního stavu v řízení podle § 142 SprŘ.
