30kmhcz

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.

Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.
Pokročilé vyhledávání  

Novinky:

>>DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ: ČTOU TO TADY JAK ÚŘEDNÍCI, TAK POLICIE. Neuvádějte nic, podle čeho by protistrana mohla dovodit, o jaký případ se jedná. Jak na to? Pojďte >>sem<<.

Autor Téma: [WIN] PolCam  (Přečteno 18895 krát)

kdo

  • hard core 30kmh.cz
  • ****
  • Příspěvků: 2 358
    • Zobrazit profil
[WIN] PolCam
« kdy: 12 Ledna 2016, 11:48:20 »

Sice jsem měl políčeno spíše na PolCam jako takový, ale asi by bylo příliš po soudech požadovat, aby uznaly, že jeho používání je v rozporu s právem.

Zkušenosti:
  • I na krajském soudu se dá uspět, není potřeba se vším chodit až na NSS.
  • O vrácení pokuty a úhrady nákladů správního řízení je třeba požádat jako o vrácení přeplatku na dani (náhrada soudních výloh totiž přijde vždy po pouhém oznámení čísla účtu).
  • Pokutu a úhradu nákladu správního řízení vrací prvostupňový orgán skutečně včetně příslušenství, tj. úroků (v mém případě 8.05% p.a.), pokud si o ně požádáte. Peníze přistály na účtu dva dny po odeslání žádosti.
  • Zapsané body nebyly smazány automaticky, ačkoliv by se tak mělo podle § 123e ZPPK stát, ale je třeba podat námitku dle § 124f ZPPK.

Vzhledem k délce rozsudku jsem jej musel rozdělit do dvou příspěvků. Zde je první část:

Krajský soud rozhodl samosoudkyní v právní věci žalobce proti žalovanému Krajskému úřadu o žalobě proti rozhodnutí žalovaného t a k t o :
Rozhodnutí Krajského úřadu a rozhodnutí Městského úřadu se z r u š u j í pro vady řízení a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.
Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11.000,-- Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :
I. Vymezení věci.
(1) Žalobou doručenou Krajskému soudu se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ustanovení § 125c) odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“) porušením ustanovení § 4 písm. c) zákona o silničním provozu a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.
(2) Žalobce v žalobě vytkl žalovanému i správnímu orgánu prvního stupně nezákonnost jimi vydaných rozhodnutí, neboť řízení trpělo závažnými vadami. Správní orgány nezjistily řádně skutkový stav, dopustily se nesprávného právního posouzení skutku, překročily meze správního uvážení a rozhodly v rozporu s právní úpravou a ustálenou rozhodovací praxí. Rozhodnutí správních orgánů dále nemají oporu v provedeném dokazování. Z výroku obou rozhodnutí není zcela zřejmé, jakými podklady se správní orgány při jejich vydání řídily a skutkové závěry jsou převážně spekulativní. Obě rozhodnutí jsou pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelná.
(3) Správní orgány obou stupňů totiž vycházely z nepodložené presumpce, že skutek, který je žalobci kladen za vinu, se stal, aniž se vypořádaly s argumenty žalobce a automaticky dovozovaly naplnění formálních i materielních znaků přestupku. Závěr odvolacího orgánu neměl oporu v provedeném dokazování, neboť měřící zařízení PolCam v žádném okamžiku nezobrazuje rychlost měřeného vozidla, ale průměrnou rychlost vozidla, které měření provádí.
Výsledek měření je závislý na subjektivních možnostech odhadu policistů, přičemž z provedených výslechů těchto osob vyplynulo, že nejsou schopny popsat, jakým způsobem měření probíhá, nebyly schopny odhadovat vzdálenost ani rychlost a nebylo jim známo, jaké veličiny vlastně měřily a jak. Nevědomost obsluhy měřícího zařízení o metodice použití a měřených veličinách podle žalobce činí jakékoliv výstupy naprosto nepoužitelnými a jejich důkazní hodnota je nicotná. Správní orgány se nevypořádaly s nevědomostí a rozpory ve výpovědích svědků – zasahujících policistů.
(4) Žalobce zdůraznil, že výsledky měření rychloměru PolCam PC2006 je výsledná průměrná rychlost vozu Policie ČR, na kterém je zařízení nainstalováno za určitý úsek jízdy, nikoli rychlost měřeného vozidla. Správní orgány místo zkoumání, zda byla naplněna podmínka pro správnost měření, konstatovaly naplnění této podmínky, a tudíž jednaly v rozporu s § 3 a 68 odst. 3 správního řádu. Jak vyplynulo z výpovědi svědků policistů ovládajících rychloměr, tyto osoby postrádaly základní znalosti potřebné k řádné obsluze předmětného rychloměru, neovládaly princip jeho fungování (zejména v případě řidiče policejního vozidla) a neuměly bez pochyb popsat, jakou veličinu přístroj vlastně měří.
(5) Žalobce zároveň poukázal na to, že v případě měření rychlosti systémem PolCam PC2006 se vlastně o měření nejedná, jde o odhad policisty za asistence elektronického systému, jehož přesnost je založena pouze na koordinaci činnosti obsluhy rychloměru a řidiče vozidla, ve kterém je rychloměr nainstalován. Výsledek měření ovlivňují dále typ a velikost pneumatik na měřícím vozidle, tlak v pneumatikách měřícího vozidla, aktuelní psychický a fyzický stav obsluhy, její kognitivní schopnosti, schopnost koordinace řidiče vozidla, které provádí měření s osobou obsluhující měřící zařízení. Žádný z těchto faktorů správní orgány nezkoumaly, a tudíž v řízení nebylo prokázáno naplnění formálních znaků přestupku, natož pak existence samotného tvrzeného skutku.
(6) V řízení nebyla zkoumána vzdálenost, na kterou se vozidlo Policie ČR přiblížilo před zahájením a v průběhu měření k vozidlu žalobce, dle jehož tvrzení došlo aktivním jednáním Policie ČR ke zkrácení vzdálenosti vozidel, tzv. bezpečné vzdálenosti mezi vozidly, která činí 45 m při rychlosti 80 km/hod a při rychlosti 100 km/hod pak 58 m. Správní orgány se touto otázkou nezabývaly, odvolací orgán se omezil pouze na odkaz na návod k obsluze kontrolního rychloměru, ve kterém je uvedeno, že v případě vzdálenosti menší než 50 m se může na rychloměru objevit chybové hlášení. Minimalistická úvaha žalovaného, že měření by nebylo možné provést v případě, pokud by vzdálenost mezi vozidly byla na začátku měření menší než 50 m, není adekvátní předmětnému skutkovému stavu, neboť neodpovídá na otázku, zda žalobce nebyl donucen zrychlit v důvodných obavách z agresivní jízdy a najíždění neoznačeného vozidla VW Passat Police ČR a zda nepoklesla vzdálenost mezi vozidly pod 50 m, a tudíž nebyl na žalobce vyvíjen tlak, aby zrychlením zvýšil vzájemnou vzdálenost mezi vozidly na bezpečnou, jak tvrdí žalobce. Správní orgány tak nahradily dokazování protiprávním překročením mezí své diskréční pravomoci.
(7) Žalobce dále v žalobě shrnoval skutkový průběh samotného měření, kdy dle něho neoznačené vozidlo Police ČR agresivně najelo v pravém jízdním pruhu na jeho vozidlo a donutilo jej zrychlit, aby vzájemná rychlost vozidel díky tomuto zrychlení stoupla na vzdálenost bezpečnou. Žalobce tudíž svým jednáním odvracel přiměřeným způsobem trvající útok na zájem chráněný zákonem – bezpečnost a plynulost silniční dopravy ze strany Police ČR. Žalobce zdůraznil, že průběh měření se odehrával v pravém jízdním pruhu, ve kterém od začátku jel a neměl žádný prostor, aby za ním jedoucímu neoznačenému vozidlu uvolnil jízdní dráhu, aniž by ohrozil sebe a svou rodinu, která s ním ve vozidle cestovala. Tomuto tvrzení odpovídá i výpověď obou zasahujících policistů. Žalobce je přesvědčen, že důkazy o jeho údajném přestupku byly pořízeny v rozporu se zákonem (fotodokumentace o údajném „měření“) a takový důkaz nemůže posloužit ve správním řízení ve smyslu § 51 odst. 1 správního řádu.
( 8 ) Žádný ze správních orgánů neprovedl dokazování v rozsahu omezení dovolené rychlosti na místě údajného měření rychlosti. Kromě výpovědi policistů nebylo prokázáno, jaká byla skutečně v místě dálnice D1, kde měření probíhalo, dovolená rychlost, zda byla omezena na 80 km/hod. Na fotodokumentaci není žádná značka omezující rychlost patrná a tato skutečnost nebyla správními orgány prokazována. To žalobce považuje za podstatnou vadu. Argument odvolacího orgánu považuje za absurdní a nemající oporu v právním předpise. Jedná se dle něho o nepodloženou spekulaci nemající oporu v provedeném dokazování.
(9) Odvolací orgán zároveň porušil princip dvojinstančnosti správního řízení, neboť akceptoval pochybení správního orgánu prvního stupně ohledně jeho nedostatečného odůvodnění naplnění materielní stránky přestupku, které nahradil svou vlastní úvahou, přičemž se opíral o skutečnosti, které nevyplývaly ze správního spisu a nebyly tvrzeny ani v dokazování v rámci prvoinstančního řízení. Tímto postupem bylo žalobci upřeno právo vyjádřit se k tomuto odůvodnění v rámci podání řádného opravného prostředku. Došlo k porušení § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 3 As 29/2011, který se týká skutkově obdobné věci, kde NSS zdůraznil, že je nezbytné zkoumat, zda policisté vědomě neiniciovali spáchání dopravního přestupku řidičem kontrolovaného vozidla a zda při měření rychlosti postupovali správně a v souladu se zákonem. Podle žalobce správní orgány obou stupňů svou povinnost plnily nanejvýše nedbale. Prohlášení správního orgánu, že je třeba mít za spolehlivě prokázané, že došlo k porušení § 4 písm. c) zákona o provozu na pozemních komunikacích, není způsobilé nahradit prokázání takového skutku objektivními důkazy a zhodnotit věrohodnost a pravdivost důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu s důkazy ostatními. Bylo navrženo zrušení rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí Městského úřadu a vrácení věci k dalšímu řízení.
II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného.
(10) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Vyslovil souhlas s rozhodnutím o žalobě bez nařízení jednání.
(11) Námitky, které žalobce uvedl ve své žalobě, označil žalovaný jako shodné s námitkami odvolacími, se kterými se řádně vypořádal v odůvodnění napadeného rozhodnutí, na které proto ve svém vyjádření odkázal. Vyslovil názor, že rozhodnutí ani řízení, které jeho vydání předcházelo, není stiženo žádnou vadou, která by mohla způsobit nezákonnost postupu správních orgánů. V řízení bylo mimo jakoukoliv pochybnost prokázáno, že žalobce se protiprávního jednání, ze kterého byl uznán vinným, dopustil. Měření rychlosti proběhlo standardním způsobem řádně proškolenými příslušníky Police ČR.
III. Obsah správních spisů.
(12) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly pro věc následující podstatné skutečnosti.
(13) Řízení bylo před správním orgánem prvého stupně zahájeno oznámením, které vycházelo z oznámení Police ČR, z něhož vyplynulo, že žalobce na dálnici D1 jako řidič motorového vozidla překročil rychlost jízdy stanovenou dopravním značením B 20a – nejvyšší dovolená rychlost - 80 km/h. Policie ČR měřícím zařízením PolCam naměřila rychlost vozidla 113 km/h po odečtení odchylky měření + - 3 % a byla stanovena naměřená rychlost vozidla Audi 109 km/h, čímž došlo k překročení dovolené rychlosti o 29 km/h.
(14) Dne mm.dd.yyyy se uskutečnilo před správním orgánem prvního stupně ústní jednání, kde byli vyslechnuti svědci – zasahující policisté, a to obsluha zařízení, která uvedla, že prováděla měření standardně v souladu s interními předpisy, kdy se vozidlo policie napojí na měřené vozidlo, udržuje s ním po dobu měření rychlost a pak se objeví výsledná měřená rychlost. Poté se k vozidlu přiblíží na 10 – 20 m, aby byla zřetelná registrační značka a vozidlo je zastaveno předepsaným způsobem. Uvedla, že u sporného měření se dělá znalecký posudek, který je přesný. Ke vzdálenosti mezi měřeným vozidlem uvedla, že musí mít stejnou vzdálenost na začátku i na konci měření, pokaždé je to jiné a měření trvá po dobu 300 m. Časový úsek nelze vymezit, je závislý na rychlosti měřeného vozidla. V konkrétním případě měření byla uzavírka, proto jeli v pravém jízdním pruhu a byli v dostatečné vzdálenosti za vozidlem. Na snímku bylo vidět, že levý jízdní pruh byl volný a na druhém snímku bylo vidět jedno jedoucí vozidlo. Dále byl vyslechnut řidič vozidla, které provádělo měření a na konkrétní případ si nevzpomněl. Podle fotodokumentace popsal situaci, kdy sdělil, že dopravní značka omezující rychlost na snímku není vidět. K bezpečné vzdálenosti vozidla policie a měřeného vozidla uvedl, že je vždy udržována s měřeným vozidlem, vozidlo policie udržuje konstantní rychlost, k vozidlu se nepřibližuje a pokud se vozidlo vzdaluje, je rychlost vyšší, než rychlost vozidla, které měří.
(15) Žalobce při ústním jednání poukázal na to, že z listinných důkazů, foto i výpovědi svědků vyplývá, že neexistuje objektivně změřená veličina, to je vzdálenost mezi měřícím a měřeným vozidlem nebo rychlost měřeného vozidla, kterou by záznamové zařízení poskytlo. Z listinných důkazů i výpovědí svědků vyplývá absence materielního znaku přestupku, kdy policisté měřili rychlost vozidla za situace, kdy za dobré viditelnosti bylo zařazeno v koloně nákladních vozidel, jeho konstantní rychlostí v bezpečné vzdálenosti za před ním jedoucími vozidly a jelo plynule. Celkový provoz byl plynulý a v dané situaci konstantní. Neexistuje jediný důkaz, který by opravňoval domnívat se, že došlo ke spáchání přestupku ze strany žalobce na rozdíl od zasahujících policistů, kteří porušovali nejvyšší dovolenou rychlost, což je změřeno zařízením PolCam a také porušovali povinnost dodržení bezpečné vzdálenosti, a to za měřeným vozidlem. Bylo navrženo zařadit do spisu jako důkaz manuál zařízení PolCam a technická dokumentace měřícího zařízení PolCam PC2006, z níž vyplývá, zda technické zařízení měří rychlost měřícího nebo měřeného vozidla. Dále bylo poukázáno na to, že rychlost měřeného vozidla závisí na subjektivních schopnostech řidiče měřícího vozidla a jeho obsluhy a nebylo zjištěno, jaký byl aktuelní zdravotní stav zasahujících policistů, jejich schopnost reakce, který je podstatnou podmínkou pro odhad rychlosti měřeného vozidla.
(16) Žalovaný správní orgán vyžádal od Policie ČR zaslání návodu k obsluze měřícího zařízení PolCam PC2006 včetně ověřovacího listu ke konkrétnímu měřícímu zařízení. Z ověřovacího listu je zřejmé, že rychloměr jako měřidlo lze používat k měření rychlosti při dodržování návodu k obsluze. V návodu k obsluze je uvedeno upozornění, že pokud došlo ke změně pneumatik, je nezbytné provést kontrolu ujeté dráhy (viz kapitola 4 provozní podmínky) v této kapitole je uvedeno, že systém PolCam namontovaný v motorovém vozidle se může používat pouze za takového technického stavu vozidla, jaký byl zjištěn v době ověření, provedené na příslušném pracovišti hlavního měřícího úřadu. V dané věci se jednalo o vozidlo VW Passat. V provozních podmínkách je dále uvedeno, že změna tlaku vzduchu kol, změna hmotnosti vozidla, výměna kol apod. mohou být příčinou zmenšení přesnosti měření rychlosti. Proto také technický stav vozidla musí být pravidelně kontrolován, zvláště tlak a stav pneumatik. Váha vozidla nemůže překročit 250 kg v poměru k váze v době ověření. V případě výměny kol (pneumatik) je třeba provést kontrolu ujeté dráhy. Kontrola se provádí na dráze 1.000 m (nebo i jiné, ale s přepočtem výsledku na 1.000 m) tak, že se zastaví s vozidlem na značce začátku úseku, s tlačítkem konkrétně označeným se zahájí odpočet dráhy. Po ujetí dráhy se zastaví na značce konec úseku a tím samým tlačítkem se měření ukončí. V záznamu můžeme odečíst dráhu naměřenou zařízením PolCam. Rozdíl mezi naměřeným údajem a skutečnou drahou 1.000 m nesmí být větší než + - 2 %. V případě větší chyby je nezbytné nové ověření. V bodu 5 návodu jsou popsány metody měření rychlosti. Pod bodem 5.1 je uvedeno, že při použití měřící metody není nutné stálé udržení vzdálenosti mezi policejním vozidlem a měřeným vozidlem během celého úseku dráhy, ale je nezbytné udržení stejné vzdálenosti mezi vozidly na začátku a na konci měření.
(17) Městský úřad rozhodl tak, že uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125 c) odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, kterého se dopustil jednáním na dálnici D1 jako řidič motorového vozidla, kdy překročil rychlost jízdy stanovenou dopravním značením B 20a - nejvyšší dovolená rychlost 80 km/hod, kdy měřícím zařízením PolCam namontovaným ve služebním vozidle VW Passat Police ČR byla žalobci naměřena rychlost jízdy vozidla 113 km/h, po odečtení odchylky měření 3 % byla maximální rychlost 109 km/h, čímž došlo k překročení dovolené rychlosti o 29 km /h. Tímto jednáním žalobce porušil ustanovení § 4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, za což mu byla uložena pokuta ve výši 1.500 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Správní orgán konstatoval, že z výpovědi svědků v úvahu nepřicházel jiný důkaz než fotodokumentace a svědecké výpovědi, a proto bylo uzavřeno, že lze mít za spolehlivě prokázané, že k porušení § 4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb. došlo a důkazní materiál je dostačující a přesvědčivý. V rozporu není fotodokumentace pořízená měřícím zařízením, silničním rychloměrem PolCam, přičemž součástí dokumentace je ověřovací list. Dle tohoto listu rychloměr splňuje požadované metrologické parametry, byl ověřen a lze jej používat k měření rychlosti.
(18) Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. V odvolání vyjádřil nesouhlas s rozhodnutím správního orgánu prvého stupně, neboť rozhodnutí je nepřezkoumatelné, správní orgán se nevypořádal se základní právní kvalifikací přestupku, nebylo prokázáno naplnění formální, natož materielní stránky přestupku. Nebylo prokázáno, že žalobce se dopustil jakéhokoli jednání v rozporu se zákonem. K údajnému měření vozidla došlo za situace, kdy žalobce v naprosto plynulém provozu jel zařazen v pravém pruhu v koloně nákladních vozidel, která se pohybovala konstantní rychlostí, udržoval bezpečnou vzdálenost za dobré viditelnosti v prázdninovém poledním provozu. Za této situace žalobce začalo prudce dojíždět neoznačené vozidlo VW Passat, jehož pohyb vyhodnotil žalobce jako ohrožující a nebezpečný a chování řidiče v něm vyvolalo důvodné obavy, neboť řidič jel agresivně a nepředvídatelně, proto mírně zrychlil v mezích, které mu před ním jedoucí kolona vozidel a situace na silnici umožňovala. Žalobce nesouhlasil se závěrem prvostupňového orgánu, neboť ani jeden z policistů nebyl schopen bez pochybností popsat, jakým způsobem dochází k měření rychlosti vozidel přístrojem PolCam a jaká veličina je tímto přístrojem vlastně měřena. Policisté nebyli schopni řádně specifikovat, jak má měření probíhat, aby jeho výsledky mohly být považovány za průkazné, ani jeden z policistů nebyl schopen řádně odhadovat vzdálenost. Ve výpovědích obou policistů byly rozpory, nebylo prokázáno, jaká byla v místě tvrzeného spáchání přestupku nejvyšší povolená rychlost, což vyplynulo pouze z tvrzení policistů a nebylo to prokázáno žádným důkazem. Podle žalobce nebyly naplněny formální ani materiální stránky přestupku. O odvolání rozhodl žalovaný správní orgán žalobou napadeným rozhodnutím tak, jak bylo popsáno v bodě 1 tohoto rozsudku. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplývá, že prvostupňové rozhodnutí je přezkoumatelné, kdy místo, kde je dopravním značením omezena dovolená rychlost, je patrné nejen z výpovědí svědků a z oznámení o přestupku, ale i z toho, že jsou vidět přechodné vodorovné značky (žluté barvy) a směrové desky pravé, které jsou umístěny v místech omezení dovolené rychlosti. K další námitce žalobce, že policisté nebyli bez pochyb schopni uvést, jakým způsobem dochází k měření rychlosti vozidel přístrojem PolCam, jaká veličina je vlastně měřena, žalovaný uvedl, že policisté sice nebyli schopni slovně reprodukovat postupy měření, ale lze konstatovat, že na základě fotodokumentace byli schopni správně řešit protiprávní jednání žalobce. Krajský úřad rovněž neshledal důvodné tvrzení žalobce, že způsob měření byl prováděn v rozporu s návodem k obsluze přístroje. Pokud by policie nedodržela bezpečnou vzdálenost, nebylo by možné měření zahájit a měřič by hlásil chybu dráhy. U přestupku spáchaného žalobcem postačuje zavinění z nedbalosti, dokonce i z nedbalosti nevědomé a krajský úřad na základě provedeného dokazování a spisové dokumentace považoval spáchání přestupku žalobcem za spolehlivě zjištěné a prokázané.
(19) Žalobce ve lhůtě soudem stanovené sdělil soudu, že souhlasí s projednáním věci bez nařízeného jednání podle § 51 a násl. s.ř.s.
« Poslední změna: 12 Ledna 2016, 11:50:28 od kdo »
IP zaznamenána

kdo

  • hard core 30kmh.cz
  • ****
  • Příspěvků: 2 358
    • Zobrazit profil
Re:[WIN] PolCam
« Odpověď #1 kdy: 12 Ledna 2016, 11:48:52 »

... a druhá část:

IV. Právní názor soudu.
(20) Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná.
(21) V dané záležitosti se jednalo o přestupkové řízení, při kterém správní orgán rozhoduje na základě důkazů, které měl k dispozici v době svého rozhodování a které byly provedeny řádným procesním postupem. Podle ustanovení § 2 odst. 1 přestupkového zákona, přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů nebo o trestný čin.
(22) K tomu je nutné zdůraznit, že pro vyslovení závěru o tom, že se osoba podezřelá z přestupkového jednání takového jednání skutečně dopustila, je třeba, naplnění zákonných předpokladů podle § 2 odst. 1 přestupkového zákona, které musí být zároveň zjištěny procesně správným způsobem. Rovněž musí být všechny znaky přestupku naplněny současně. Skutková podstata přestupku je splněna, pokud jsou shledány dva znaky – formální a materiální, přičemž formální znak představuje skutečnost, že dané jednání je výslovně za přestupek v zákoně označeno, materiálním znakem je dána jeho společenská škodlivost spočívající v porušení nebo ohrožení společenského zájmu. Ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu, kupříkladu rozsudku sp. zn. 5 As 104/2008 ze dne 14. 12. 2009 musí se materiální aspekt přestupku vždy prokazovat a nikdy pouze presumovat. K naplnění materiálního znaku skutkové podstaty přestupku nemusí dojít vždy, kdy je naplněn formální znak přestupku zaviněným jednáním fyzické osoby. Pokud se k okolnostem jednání, jež naplní formální znaky skutkové podstaty přestupku, připojí i další významné okolnosti, které vylučují, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti, nemusí dojít k naplnění materiálního znaku přestupku a takové jednání nemůže být označeno za přestupek. Přitom okolnostmi, které snižují nebezpečnost jednání pro chráněný zájem společnosti, mohou být způsob jeho provedení, jeho následky, okolnosti, za kterých byl přestupek spáchán, osoba pachatele, míra jeho zavinění, jeho pohnutky. Okolnosti, které vylučují, porušení nebo ohrožení zájmu společnosti, musí být posuzovány vždy v každém konkrétním případě a nelze proto vyslovit paušální závěr o společenské nebezpečnosti konkrétního přestupkového jednání.
(23) Žalobce v prvé řadě vyslovil přesvědčení o tom, že obě rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů. Soud se proto v prvé řadě zabýval touto žalobní námitkou. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů mimo jiné takové rozhodnutí, v němž absentují úvahy správního orgánu, na základě kterých správní orgán dospěl k závěru, který je v rozhodnutí vysloven. Ohledně nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nedostatek důvodů lze upřesnit, že pod tento termín se podřazuje nedostatek důvodů skutkových. Typicky se jedná o případy, kdy je rozhodnutí opřeno o důvody a skutečnosti v řízení nezjištěné nebo nedostatečně zjištěné nebo zjištěné v rozporu se zákonem. Tuto námitku soud hodnotí jako důvodnou.
(24) V rozhodnutí správního orgánu prvního stupně není uvedeno, v jakých konkrétních skutečnostech a souvislostech správní orgán shledal naplnění znaků přestupku, ze kterého uznal žalobce vinným, jak je uvedeno ve výroku prvostupňového rozhodnutí. Správní orgán prvního stupně nevypořádal konkrétní námitky žalobce, které vznesl při ústním jednání ohledně ověření způsobu zjištění rychlosti jeho vozidla, kdy podle jeho názoru bylo měření rychlosti prováděné policií neprůkazné, nebylo provedeno v souladu s metodikou pro měření vozidel ani s platnou legislativou. Dále zůstala nevypořádána námitka žalobce, že způsob jízdy policie v žalobci vyvolával obavu a pocit ohrožení, kdy na jeho vozidlo při porušení povinnosti udržovat bezpečnou vzdálenost, vozidlo policie najíždělo. Tyto námitky nebyly dostatečným způsobem vypořádány ani v žalobou napadeném rozhodnutí, přestože žalobce v odvolání poukazoval na to, že prvostupňové rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť se správní orgán prvého stupně nevypořádal se základní právní kvalifikací přestupku, kdy v řízení nebylo prokázáno naplnění ani formální, natož materiální stránky přestupku. Žalobce v odvolání poukazoval na to, že jel v plynulém provozu, zařazen v pravém pruhu v koloně nákladních vozidel, kdy s nimi udržoval bezpečnou vzdálenost, a to vše na suché vozovce za dobré viditelnosti v prázdninovém poledním provozu. Poukazoval na to, že policisté, kteří podávali svědeckou výpověď, nebyli schopni bez pochyb popsat, jakým způsobem docházelo k měření rychlosti přístrojem PolCam a jaká veličina je vlastně tímto přístrojem měřena. Podle žalobce nebyli policisté schopni řádně specifikovat, jakým způsobem má měření probíhat, aby jeho výsledky mohly být považovány za průkazné.
Rovněž bylo poukázáno na to, že ani jeden z policistů nebyl schopen řádně odhadovat vzdálenost. Žalobce též tvrdil, že nebylo prokázáno, jaká byla v místě tvrzeného spáchání přestupku stanovena nejvyšší povolená rychlost, neboť to vyplývá pouze z tvrzení policistů a nebylo to žádným důkazem ve správním řízení doloženo. Žalobce v odvolání opakovaně poukazoval na to, že měření nebylo prováděno v souladu s ustanovením zákona o silničním provozu, kdy prvostupňovému rozhodnutí vytýkal, že rychlost, kterou jel, nebyla změřena nezpochybnitelným způsobem.
(25) Soud po zhodnocení argumentace žalovaného uvedené v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí konstatuje, že žalované rozhodnutí se dostatečným způsobem s těmito námitkami nevypořádalo, kdy k místu, kde mělo k přestupku dojít, je pouze uvedeno, že je patrno z výpovědi svědků, oznámení o přestupku a z toho, že je na snímcích zřejmé přechodné vodorovné značení. Žalovaný správní orgán se nevypořádal ani s námitkou žalobce, že ani jeden z policistů nebyl při ústním jednání schopen bez pochyb říci, jakým způsobem dochází k měření rychlosti vozidel přístrojem PolCam. Naopak žalovaný v rozhodnutí připustil, že policisté nebyli skutečně schopni slovně přesně reprodukovat postup měření přístrojem PolCam. Tato skutečnost je z hlediska hodnocení soudu zcela podstatná pro věrohodnost měření, na základě kterého byl žalobce postihován za přestupkové jednání. Žalovaný se mýlí, pokud vypořádává tuto námitku pouhým tvrzením, které tuto námitku nevypořádává, že lze konstatovat, že policisté byli na základě pořízené fotodokumentace schopni správně řešit protiprávní jednání žalobce. Takové vypořádání námitky se s jejím obsahem zcela míjí. To, zda byli policisté schopni správně řešit přestupkové jednání, neodstraňuje pochybnost o tom, zda bylo přestupkové jednání správně zjištěno. Jestliže tato námitka žalobce nebyla na základě odvolání konkrétním způsobem vypořádána tak, aby byly odstraněny pochybnosti o způsobu použití měřícího zařízení Polcam a pochybnosti o tom, zda došlo ke správnému změření rychlosti vozidla žalobce, kdy tyto námitky zůstaly i žalovaným správním orgánem konkrétně nevypořádány, je i druhostupňové rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
(26) Soud proto uzavřel, že z rozhodnutí skutečně nelze konkrétně zjistit, zda a v jakých konkrétních zjištěních a souvislostech byly naplněny zákonem stanovené znaky přestupku, neboť nebyly konkrétně vypořádány námitky žalobce vznesené jak při ústním jednání, tak posléze i v odvolání žalobce. Zůstalo nevypořádáno, zda byla dodržena bezpečná vzdálenost vozidla policie od měřeného vozidla žalobce, zůstaly nevysvětleny parametry ovlivňující správnost měření. Žalobce již při ústním jednání navrhoval provést důkaz návodem k obsluze kontrolního rychloměru PolCam PC2006. Tento návod je ve spise založen, avšak žalovaný správní orgán tímto návodem důkaz neprovedl, neboť ani v prvostupňovém ani v druhostupňovém rozhodnutí není uvedeno ve vztahu k ověřovacímu listu konkrétního silničního rychloměru, zda jeho použití bylo v souladu s návodem k měření. Soud zjistil, že ověřovací list měl ověřenu platnost podle § 7 vyhlášky č. 262/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kdy doba platnosti ověření je 1 rok podle vyhlášky č. 345/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V návodu k obsluze tohoto zařízení je uvedeno červenou barvou zvýrazněné upozornění, že pokud došlo v době mezi ověřením měřícího zařízení ke změně pneumatik, je nezbytné provést kontrolu ujeté dráhy, viz kapitola 4 Provozní podmínky. V této kapitole je stanoveno, že systém PolCam namontovaný v motorovém vozidle se může používat pouze za takového technického stavu vozidla, jaký byl zjištěn v době ověření, provedeném na příslušném pracovišti hlavního měřícího úřadu. Změna tlaku vzduchu kol, změna hmotnosti vozidla, výměna kol apod. mohou být příčinou zmenšení přesnosti měření rychlosti. Proto také technický stav vozidla musí být pravidelně kontrolován, zvláště tlak a stav pneumatik. Váha vozidla nemůže překročit 250 kg v poměru k váze v době ověření. V případě výměny kol (pneumatik) je potřeba provést kontrolu ujeté dráhy. V dané záležitosti však nebylo vypořádáno k této námitce žalobce, zda byly dodrženy tyto provozní podmínky měřícího zařízení. Není zřejmé, zda se touto otázkou vůbec správní orgány zabývaly a není zřejmé, jak tuto odvolací námitku žalovaný konkrétně vypořádal. Ve spise k tomu nejsou ani založeny žádné další podklady.
(27) V dané věci nebylo dostatečně zjištěno, zda policisté při měření rychlosti vozidla žalobce postupovali správně a v souladu se zákonem. Ohledně správného zjištění skutkového stavu v dané věci přetrvala řada nejasností ve vztahu k okolnostem, které žalobce ve svých námitkách zpochybňoval, a to ohledně místa měření, ve vztahu k postavení najisto výše omezené rychlosti, dále postupu policistů při měření rychlosti žalobcova vozidla a správnosti způsobu měření této rychlosti. Správní orgány ani nereagovaly na námitku žalobce týkající se nedodržení bezpečné vzdálenosti vozidla Policie ČR a pocitu ohrožení žalobce při přiblížení se vozidla Policie ČR. Žalovaný neobjasnil, jaká byla metoda měření rychlosti použitá v případě žalobce, jak vlastně v jeho případě bylo postupováno, naopak bez komentáře byl srozuměn s tím, že policisté nebyli slovně schopni reprodukovat postup měření přístrojem PolCam, avšak z tohoto závažného zjištění nevyvodil ve vztahu k žalobcem vznesené námitce přezkoumatelné závěry. Jeho reakce ve vztahu k této námitce tuto námitku nevypořádává a naopak se s ní míjí. Pro posouzení námitky, zda lze v dané věci vycházet z rychlosti, která byla žalobci naměřena, bylo nutné zhodnocení, zda přístroj byl použit v souladu s návodem k jeho obsluze a zda byla dodržena všechna v něm stanovená pravidla pro správné změření rychlosti. To v dané věci z rozhodnutí nevyplývá, a proto je ve vztahu k této odvolací námitce rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů stejně jako s ohledem na výše uvedené i prvostupňové rozhodnutí.
(28) Soud proto uzavřel, že shledal důvodnou námitku žalobce týkající se nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí. Pro úplnost soud připomíná povinnost správních orgánů ve smyslu § 3 správního řádu postupovat vždy tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu, tedy s požadavky na zákonnost postupu správních orgánů. Dále soud poukazuje na ustanovení § 50 odst. 3 správního řádu, podle kterého je povinností správního orgánu i bez návrhu zjišťovat všechny rozhodné skutečnosti svědčící ve prospěch i neprospěch toho, komu je v řízení ukládána povinnost. Podklady pro rozhodnutí, zejména důkazy, musí správní orgán hodnotit podle své úvahy jednotlivě a posléze v jejich souhrnu a přihlížet ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Rovněž je nutné připomenout zásadu v pochybnostech ve prospěch, která nepochybně v trestním řízení správním má své uplatnění. Postup správních orgánů musí ve svém konečném výsledku nalézt odraz v písemném vyhotovení rozhodnutí, na které je kladen požadavek, aby úvahy správního orgánu byly vždy pečlivě popsány a srozumitelně vysvětleny. Absence takových úvah má za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí.
V. Závěr, náklady řízení.
(29) Z toho, co bylo výše řečeno, soud uzavřel, že žalobou napadená rozhodnutí byla nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů. Žaloba byla proto soudem shledána důvodnou a soud přistoupil ke zrušení obou správních rozhodnutí, a to ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) z důvodu nepřezkoumatelnosti, nedostatku důvodů rozhodnutí. Soud v dané věci rozhodl bez nařízeného jednání. Pokud správní orgány svůj postup řádně neodůvodnily, nemůže tuto povinnost za ně splnit soud v řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí, neboť by takto nepřípustně zasahoval do pravomoci správních orgánů a své rozhodování by zatížil vadou. Z důvodu nepřezkoumatelnosti rozhodnutí se soud nemohl zabývat zbývajícími žalobními námitkami.
(30) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení úspěch. Proto mu byla na náhradě nákladů řízení přiznána částka 11.000 Kč.
IP zaznamenána

kdo

  • hard core 30kmh.cz
  • ****
  • Příspěvků: 2 358
    • Zobrazit profil
Námitka
« Odpověď #2 kdy: 12 Ledna 2016, 11:56:27 »

Námitka proti provedení záznamu v bodovém hodnocení řidičů

Dne dd. mm. yyyy mi bylo v bodovém hodnocení řidičů připsáno na základě zamítnutí odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Kocourkov X bodů. Dle aktuálního výpisu z bodového hodnocení řidiče připsal tyto body do hodnocení Krajský úřad (viz příloha Vypis.pdf).

Jelikož k připsání bodů došlo na základě protiprávního rozhodnutí MÚ a následného protiprávního rozhodnutí o zamítnutí odvolání ze strany Krajského úřadu - viz rozsudek Krajského soudu (viz příloha Rozsudek.pdf), který rozhodnutí obou správních orgánů zrušil pro nepřezkoumatelnost důvodů, podávám tuto

n á m i t k u

proti shora zmíněnému záznamu v mém bodovém hodnocení řidiče a žádám v souladu s § 123f zákona č. 361/2000 Sb., zákon o provozu na pozemních komunikacích, o odstranění záznamu z bodového řidiče, a to nejpozději do 10 dnů.
IP zaznamenána

kdo

  • hard core 30kmh.cz
  • ****
  • Příspěvků: 2 358
    • Zobrazit profil
Žádost o vrácení přeplatku na dani
« Odpověď #3 kdy: 12 Ledna 2016, 12:03:03 »

Žádost o vrácení přeplatku na dani

S odkazem na ustanovení § 155 odst. 2 a násl. zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, tímto žádám o vrácení přeplatku, který mám u vašeho úřadu evidován a který činí xxxxx Kč plus zákonný úrok ode dne dd. mm. yyyy do zaplacení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ke dnešnímu dni zákonný úrok činí xxx,xx Kč.
Přeplatek vznikl, když jsem dne dd. mm. yyyy uhradil Městskému úřadu Kocourkov pod variabilním symbolem 12345678 pokutu za údajné spáchání přestupku a poplatek za správní řízení (celkem x.xxx Kč), jež bylo vedeno proti mně Městským úřadem Kocourkov pod č. j. RYCHL/OST/NIDAN001, a v němž jsem byl protiprávně shledán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu.
Rozhodnutí MÚ Kocourkov bylo stejně jako rozhodnutí odvolacího orgánu o zamítnutí mého odvolání jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů zrušeno rozsudkem Krajského soudu (viz příloha), na základě čehož vznikla Městskému úřadu Kocourkov povinnost vrátit přeplatek.
Žádám s odkazem na shora uvedené důvody o bezhotovostní převedení shora uvedené částky a zákonného úroku v zákonné lhůtě 30 dnů na můj účet č. 12345678/0123.
IP zaznamenána

burtonbell

  • hard core 30kmh.cz
  • ****
  • Příspěvků: 564
    • Zobrazit profil
Re:[WIN] PolCam
« Odpověď #4 kdy: 12 Ledna 2016, 13:34:11 »

pěkné! congrats a díky za rozsudek!
IP zaznamenána

mila6032

  • Administrator
  • *****
  • Příspěvků: 349
    • Zobrazit profil
    • www.osbid.cz
Re:[WIN] PolCam
« Odpověď #5 kdy: 12 Ledna 2016, 14:50:14 »

Hezká práce.

A zlatého bludišťáka pro soudce :) Pobavil.

Citace
..Neexistuje jediný důkaz, který by opravňoval domnívat se, že došlo ke spáchání přestupku ze strany žalobce na rozdíl od zasahujících policistů, kteří porušovali nejvyšší dovolenou rychlost, což je změřeno zařízením PolCam a také porušovali povinnost dodržení bezpečné vzdálenosti, a to za měřeným vozidlem..
IP zaznamenána

Šmarjá Josef

  • Příspěvků: 628
    • Zobrazit profil
Re:[WIN] PolCam
« Odpověď #6 kdy: 12 Ledna 2016, 18:31:35 »

Hm, smekám. Holt i druhá strana má své nezpochybnitelné povinnosti, které se jim dají omlátit o papulu. Stačí mít koule a neposrat se.
IP zaznamenána

swenak

  • stálý člen 30kmh.cz
  • *
  • Příspěvků: 2 677
    • Zobrazit profil
Re:[WIN] PolCam
« Odpověď #7 kdy: 13 Ledna 2016, 05:48:34 »

Taky děkuji, pokud se v mém případě orgán ozve, použiju něco na podpoření tvrzení, která jsem jim již zaslal ve vyjádření. A samozřejmě, gratulace!
IP zaznamenána

imperator_cz

  • Příspěvků: 80
    • Zobrazit profil
Re:[WIN] PolCam
« Odpověď #8 kdy: 13 Ledna 2016, 08:55:31 »

Moc pěkná práce.
Gratuluji!
IP zaznamenána

HOHO

  • Příspěvků: 87
    • Zobrazit profil
Re:[WIN] PolCam
« Odpověď #9 kdy: 16 Února 2016, 21:00:54 »

dobrá práce, díky
IP zaznamenána

dmitrijsadlo

  • stálý člen 30kmh.cz
  • *
  • Příspěvků: 220
    • Zobrazit profil
Re:[WIN] PolCam
« Odpověď #10 kdy: 09 Května 2016, 15:12:22 »

Gratuluji, a díky!
IP zaznamenána

RIK

  • stálý člen 30kmh.cz
  • *
  • Příspěvků: 391
    • Zobrazit profil
Re:[WIN] PolCam
« Odpověď #11 kdy: 12 Května 2016, 10:58:15 »

Luxusni. Skvela prace!
IP zaznamenána

Číkus

  • hard core 30kmh.cz
  • ****
  • Příspěvků: 8 974
    • Zobrazit profil
Re:[WIN] PolCam
« Odpověď #12 kdy: 12 Května 2016, 13:52:27 »

Gratuluju.

Nebyla by pro inspiraci (anonymizovaná) žaloba? Hodila by se mi pro tento případ. Děkuji.
IP zaznamenána

kdo

  • hard core 30kmh.cz
  • ****
  • Příspěvků: 2 358
    • Zobrazit profil
Re:[WIN] PolCam
« Odpověď #13 kdy: 12 Května 2016, 15:38:06 »

Několik uživatelů včetně jednoho advokáta mne požádalo o text žaloby. Pro zjednodušení ji tedy nyní zveřejňuji v mírně okleštěném znění (a rozdělenou na dvě části, protože převýšila maximální povolený počet znaků):

Část I.

Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu

Přílohy:   
Rozhodnutí Městského úřadu
Rozhodnutí Krajského úřadu
Návod k obsluze systému PolCam PC2006
Článek BESIP – bezpečná vzdálenost
 
I.
Městský úřad (dále jen „správní orgán prvního stupně“) zahájil proti žalobci správní řízení o přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona o silničním provozu, kterého se měl žalobce podle správního orgánu prvního stupně dopustit tím, že „na dálnici D1 jako řidič motorového vozidla překročil rychlost jízdy stanovenou dopravním značením B 20a ‚Nejvyšší dovolená rychlost‘ na 80 km/h. Měřícím zařízením PolCam namontovaném ve služebním vozidle VW  PASSAT Policie ČR , byla naměřena rychlost vozidla 113/ km/h – po odečtení odchylky měření 3% byla maximální rychlost 109/ km/h, tím došlo k překročení dovolené rychlosti o 29 km/h.“ V tomto řízení vydal správní orgán prvního stupně rozhodnutí o přestupku, kterým žalobce uznal vinným z uvedeného přestupku a uložil mu pokutu. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno.
Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání, na jehož základě byla věc předána Krajskému úřadu (dále též jen „odvolací správní orgán“). Ten vydal rozhodnutí, kterým podané odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil (k odůvodnění napadeného rozhodnutí viz dále). Žalobci bylo rozhodnutí doručeno, čímž nabylo právní moci.
Žalobce je přesvědčen, že výše uvedená rozhodnutí správního orgánu prvního stupně i odvolacího správního orgánu trpí zásadními vadami formálního i obsahového rázu, které dále v tomto podání specifikuje, a že jejich vydáním byl žalobce zkrácen na svých právech. Proto žalobce podává tuto žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, kterou se domáhá zrušení obou napadených rozhodnutí správních orgánů v celém jejich rozsahu.
Důkazy:    
Rozhodnutím Městského úřadu 
Rozhodnutím Krajského úřadu
Obsahem správního spisu

II.
Žalobce uvádí, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně i odvolacího správního orgánu jsou nezákonná, resp. předmětné řízení trpí závažnými vadami, když správní orgány nezjistily řádně skutkový stav, dopustily se nesprávného právního posouzení skutku, v rámci posouzení skutku překročily meze správního uvážení a rozhodly v rozporu s právní úpravou i ustálenou rozhodovací praxí, přičemž rozhodnutí správních orgánů nemají oporu v provedeném dokazování. Z výroků obou rozhodnutí a jejich rozhodnutí není zcela zřejmé, jakými podklady se správní orgány při jejich vydání řídily, neboť jejich skutkové závěry jsou převážně spekulativní. Obě rozhodnutí jsou tak pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelná.
Níže žalobce podrobně rozebírá jednotlivé žalobní důvody.

III.
Správní orgány obou stupňů vzaly za prokázané, že obviněný, jak je výše citováno z výroku rozhodnutí orgánu prvního stupně, překročil maximální povolenou rychlost na daném úseku pozemní komunikace, z čehož bez dalšího vyvodily spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona o silničním provozu, a to bez přihlédnutí k relevantním tvrzením žalobce, s nimiž se nijak nevypořádaly.
Správní orgány obou stupňů vycházejí z naprosto nepodložené presumpce, že skutek, který je žalobci kladen na vinu, se stal, tzn. že ze strany žalobce došlo k překročení nejvyšší povolené rychlosti; aniž byla tato skutečnost hodnověrně prokázána a aniž se správní orgány vypořádaly s argumenty žalobce, presumují automaticky naplnění formálních znaků přestupku.
Odvolací správní orgán existenci protiprávního jednání žalobce vyvozuje z toho, že policií byla identifikována osoba, která řídila sledované vozidlo (žalobce), a z fotografických snímků pořízených ze záznamového zařízení PolCam, kdy správní orgán tvrdí, že z těchto snímků je patrné, že obviněný jel v době měření rychlostí 113 km/hod, kdy naměřená rychlost je zobrazena uprostřed snímku č. 2. Tento závěr odvolacího správního orgánu je však naprosto vadný a nemá oporu v provedeném dokazování. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že měřící zařízení PolCam v žádném okamžiku nezobrazuje rychlost „měřeného“ vozidla, ale pouze průměrnou rychlost vozidla, které měření provádí (tj. vozidla policejního). Fyzikální souvztažnost mezi tímto policejním vozidlem a vozidlem měřeným pak závisí na subjektivních schopnostech ODHADU policistů, přičemž z provedených výslechů těchto osob jednoznačně vyplývá, že a) nejsou schopni popsat, jakým způsobem „měření“ probíhá,  b) nejsou schopni odhadovat vzdálenost ani rychlost a není jim známo, jaké veličiny vlastně měří a jak.
Krajský úřad k této otázce pouze konstatuje, že „policisté sice nejsou schopni reprodukovat postup měření zařízením PolCam, ale jsou schopni správně řešit protiprávní jednání obviněného“, kdy opět protiprávní jednání Krajský úřad presumuje, aniž je jakkoli prokazuje. Žalobce má za to, že nevědomost obsluhy měřicího zařízení a řidiče policejního vozidla o základních funkcionalitách přístroje, metodice použití a měřených veličinách činí jakékoli výstupy z měřicího zařízení naprosto nepoužitelnými a jejich důkazní hodnota je nicotná.  Ani jeden ze správních orgánů se navíc nevypořádal s nevěrohodností a rozpory ve výpovědích svědků – zasahujících policistů (zatímco svědkyně např. tvrdí, že při měření musí jet konstantní nebo menší rychlostí, protože auta se nesmí v průběhu měření přibližovat, svědek je přesvědčen, že na vzájemné vzdálenosti vozidel vůbec nezáleží a je podstatná pouze délka měřeného úseku – nejméně 100 m, přičemž tyto výpovědi kolidují např. s manuálem k měřicímu zařízení), a oba správní orgány jejich výpovědi bez dalšího považují za věrohodné a průkazné a stavějí na nich své závěry a právní kvalifikaci, aniž se zabývají souvztažností s dalšími listinnými důkazy a skutkovým tvrzením žalobce.
Žalobce v této souvislosti zdůrazňuje, že výsledkem měření rychloměru PolCam PC2006 je pouze výsledná průměrná rychlost vozu PČR, ve kterém je zařízení nainstalováno, za určitý úsek jízdy, nikoli a v žádném okamžiku rychlost měřeného vozidla. Jednou z nutných podmínek správnosti měření rovněž je, aby vzdálenost mezi měřený vozidlem a vozidlem s nainstalovaným rychloměrem byla na konci měření stejná nebo větší, než na jeho začátku. Správní orgány, místo zkoumání, zda byla tato podmínka naplněna, její naplnění pouze konstatovaly, tj. jednaly zcela v rozporu s požadavky kladenými na jejich rozhodování § 3 a § 68 odst. 3 správního řádu.
Jak vyplynulo z výpovědi svědků – policistů ovládajících rychloměr, tyto osoby postrádají základní znalosti potřebné k řádné obsluze předmětného rychloměru, neovládají principy jeho fungování a (zejména v případě JH) neumí ani bez pochyb popsat, jakou veličinu tento přístroj měří. S ohledem na zvýšené nároky na obsluhu rychloměru a řidiče vozidla, ve kterém je rychloměr nainstalován, vyplývající z povahy tohoto přístroje, není podle názoru žalobce možné brát jimi zajištěné důkazy jako relevantní, resp. věrně zachycující skutkový stav, neboť tyto důkazy stojí na prostém subjektivním odhadu.
Z výše uvedeného vyplývá, že v případě „měření“ rychlosti vozidla pomocí systému PolCam PC2006 se stricto sensu o žádné měření nejedná. Jde pouze o odhad policisty realizovaný za asistence elektronického systému, jehož přesnost je založena pouze na koordinaci činnosti obsluhy rychloměru a řidiče vozidla, ve kterém je rychloměr nainstalován. Mimo tyto osoby pak výsledek měření ovlivňují rovněž faktory, jakými jsou např. typ a velikost pneumatik užitých na „měřícím“ vozidle, tlak v pneumatikách měřícího vozidla, aktuální psychický a fyzický stav obsluhy, její kognitivní schopnosti, schopnost koordinace řidiče vozidla, které provádí měření, s osobou obsluhující „měřicí“ zařízení atd. Žádným z těchto faktorů se správní orgány rovněž nezabývaly.
Žalobce si na tomto místě dovoluje uvést, že dle jeho právního názoru není způsob „měření“ prováděný pomocí systému PolCam PC2006 v souladu s relevantními právními předpisy, zejména pak s § 79a zákona o silničním provozu, když výsledkem užití tohoto systému je pouze více či méně kvalifikovaný odhad rychlosti „měřeného“ vozidla, nikdy a v žádném okamžiku však nejde o měření jako takové. Z tohoto důvodu nelze podle právního názoru žalobce užít výstup z měřícího systému PolCam PC2006 v přestupkovém řízení jako důkaz a priori.
S ohledem na výše uvedené tak žalobce uvádí, že v řízení nebylo prokázáno naplnění formálních znaků přestupku, zejména pak existence samotného tvrzeného skutku.
Důkazy:
Správním spisem - Protokoly o výslechu zasahujících policistů
Návodem k obsluze systému PolCam PC2006
   

IP zaznamenána

kdo

  • hard core 30kmh.cz
  • ****
  • Příspěvků: 2 358
    • Zobrazit profil
Re:[WIN] PolCam
« Odpověď #14 kdy: 12 Května 2016, 15:40:50 »

Část II.

IV.
Ze správního spisu vyplývá následující:
Žalobce řídil motorové vozidlo na dálnici D1, a to v pravém jízdním pruhu. Stav vozovky byl dobrý, taktéž byla dobrá viditelnost, povrch pozemní komunikace byl suchý a provoz odpovídal prázdninovému poledni. Tento provoz žalobce popsal jako kolonu nákladních vozidel pohybující se konstantní rychlostí. Odvolací správní orgán žalobcův popis provozu na předmětné pozemní komunikaci odmítl s tím, že žalobce jel až za touto kolonou. Na D1 začalo žalobce prudce dojíždět výrazně rychleji jedoucí neoznačené vozidlo VW PASSAT, zařadilo se za žalobce a začalo na něj najíždět.
Vzdálenost, na kterou se k němu toto neoznačené vozidlo VW PASSAT Policie České republiky, odboru služby dopravní policie, přiblížilo před zahájením a v průběhu měření, nebyla správními orgány zkoumána, a to přesto, že podle tvrzení žalobce došlo aktivním jednáním PČR ke zkrácení vzájemné vzdálenosti vozidel žalobce a neoznačeného vozidla PČR pod hranici tzv. bezpečné vzdálenosti mezi vozidly, která činí (podle BESIP jako samostatného oddělení Ministerstva dopravy ČR a hlavního koordinačního subjektu bezpečnosti silničního provozu v ČR, viz např. http://www.ibesip.cz/cz/ridic/bezpecne-rizeni-vozidla/bezpecna-vzdalenost) 45 m při rychlosti 80 km/h,  při rychlosti 100 km/h pak 58 m. Správní orgán prvního stupně se touto otázkou nezabýval vůbec, odvolací správní orgán se omezil na odkaz na návod k obsluze kontrolního rychloměru PolCam PC2006, ve kterém je uvedeno, že v případě vzdálenosti měření menší než 50 m se může na rychloměru objevit chybové hlášení „Chyba dráhy“ a odkázal na fotografii – záznam o měření, ze které však není přesná vzdálenost mezi vozidly patrná, naopak lze vlivem použitého objektivu hodnotit dojem vzdálenosti na fotografii zachycený jako značně zkreslený. Kromě toho, z fotografií lze konstatovat pouze stav na počátku a konci časového úseku 7 sekund.
Minimalistická úvaha odvolacího správního orgánu, tj. že měření by nebylo možné provést v případě, kdy by vzdálenost mezi vozidly byla „na začátku měření“ menší než 50 metrů, však není adekvátní předmětnému skutkovému stavu, neboť neodpovídá na otázku, zda byl žalobce donucen zrychlit v důvodných obavách z agresivní jízdy a najíždění neoznačeného vozidla VW PASSAT (a to nejen v průběhu několika vteřin, kdy probíhalo „měření“ a jež jsou zachyceny na záznamu), jak žalobce uvádí, a zda nepoklesla vzdálenost mezi vozidly pod 50 metrů rovněž v průběhu měření a tím nebyl na žalobce vyvíjen tlak, aby zrychlením zvýšil vzájemnou vzdálenost mezi vozidly na bezpečnou, jak tvrdí žalobce. Správní orgány tak nahradily dokazování protiprávním překročením mezí své diskreční pravomoci. 
Žalobce proto opětovně shrnuje skutkový průběh samotného „měření“: neoznačené vozidlo PČR agresivně najelo v pravém jízdním pruhu na vozidlo žalobce a donutilo ho tím zrychlit, aby vzájemná vzdálenost vozidel díky tomuto zrychlení stoupla na vzdálenost bezpečnou, a toto agresivní chování neoznačeného vozidla PČR pokračovalo až do zastavení vozidla žalobce neoznačeným vozidlem PČR. Tím, že jej neoznačené vozidlo PČR nutilo zrychlováním držet bezpečnou vzdálenost mezi vozidly, žalobce sice mohl porušit pravidla silničního provozu (což však nebylo v řízení jakkoli prokázáno), ale s ohledem na ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) zákona o přestupcích by se ani přesto nemohlo jednat o přestupek, neboť nejednal-li by popsaným způsobem, došlo by k:
(i) porušení § 19 odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích a tím i ke spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu (byť nikoli ze strany žalobce), který je z pohledu možné sankce § 125c odst. 4 písm. f) zákona o silničním provozu stejně závažný, jako překročení povolené rychlosti, které je žalobci kladeno za vinu,
(ii) vážnému ohrožení žalobce a jeho rodiny, která s ním ve voze cestovala.
Žalobce tak svým jednáním odvracel přiměřeným způsobem trvající útok na zájem chráněný zákonem – bezpečnost a plynulost silniční dopravy, ze strany PČR, resp. konkrétní policejní hlídky v neoznačeném voze VW PASSAT (o které navíc nemohl vědět, že je policejním orgánem). Tím nemohlo za žádných okolností dojít k naplnění materiální stránky přestupku, jak se k němu povrchně vyjadřuje odvolací správní orgán.
Žalobce zdůrazňuje, že průběh měření se odehrával v pravém jízdním pruhu, ve kterém od počátku žalobce jel, a tak neměl žádný prostor, aby za ním jedoucímu neoznačenému vozidlu uvolnil jízdní dráhu, aniž by ohrozil sebe a svou rodinu, která s ním ve vozidle cestovala.
Tomuto tvrzení žalobce navíc odpovídá i výpověď obou zasahujících policistů, když prvý z nich (obsluha kontrolního rychloměru MH) považuje za bezpečnou vzdálenost při rychlosti 100 km/h vzdálenost 10-20 metrů (dle BESIP je bezpečnou vzdáleností při této rychlosti nejméně 58 metrů), a druhý (řidič neoznačeného policejního vozidla JH) tuto vzdálenost neuměl při ústním jednání před orgánem prvního stupně vůbec v metrech ani jinak určit.
Žalobce na tomto místě uvádí, že na rozdíl od např. povinného poutání řidiče a spolujezdce bezpečnostním pásem není ve prospěch PČR žádným právním předpisem stanovena výjimka z pravidla dodržování bezpečné vzdálenosti mezi vozidly zakotveného ustanovením § 19 zákona o silničním provozu, a to zejména při provádění preventivní a kontrolní činnosti v neoznačených vozidlech.
I pokud by tak skutečně došlo k překročení dovolené rychlosti žalobcem, jednalo by se o jednání, které nejen že by nebylo možno označit za protiprávní, ale jednalo by se o jednání vynucené PČR. Veškeré důkazy předložené, resp. zajištěné od PČR by tak byly a získány za uměle vytvořených podmínek a v rozporu s právem a v důsledku toho by se jednalo o důkazy absolutně neúčinné (viz ustálená soudní judikatura v trestních věcech per analogiam, např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2004 ve věci sp.zn. II. ÚS 268/03, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 10 2003 ve věci sp.zn. 2 To 144/03, či usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 9. 1994 ve věci sp.zn. 4 To 354/94).
Navíc, s ohledem na skutečnosti popsané výše, je žalobce přesvědčen, že důkazy o jeho údajném přestupku byly pořízeny v rozporu se zákonem (fotodokumentace o údajném „měření“) a jako takový nemůže jako důkaz o spáchání přestupku posloužit ve správním řízení ve smyslu § 51 odst. 1 správního řádu. Vzhledem k tomu, že jinými důkazními prostředky správní orgán údajný přestupek žalobce nedokázal, mělo být řízení o přestupku zastaveno ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích. Rozhodnutí vydaná v obou stupních řízení jsou založena na nezákonně pořízeném důkazu a jako taková jsou podle přesvědčení žalobce nezákonná. Proto se žalobce domnívá, že by měla být soudem i z tohoto důvodu zrušena.
Důkazy:   
Rozhodnutím Městského úřadu
Rozhodnutím Krajského úřadu
Obsahem správního spisu
Návodem k obsluze systému PolCam PC2006
Článek BESIP – Bezpečná vzdálenost

V.
Žalobce uvádí, že žádný ze správních orgánů v řízení neprovedl dokazování v rozsahu omezení dovolené rychlosti na místě údajného měření rychlosti. Kromě výpovědi policistů nebylo jakkoli prokázáno, že v danou chvíli byla na daném místě dálnice D1, kde měření probíhalo, skutečně nejvyšší dovolená rychlost omezena na 80 km/h. Žádným důkazem nebylo ve správním řízení doloženo, že by nejvyšší dovolená rychlost na dálnici (která činí standardně 130 km/hod) byla v místě měření jakkoli dále omezena na tvrzených 80 km/hod. Na fotodokumentaci není žádná značka omezující rychlost patrná, tato skutečnost nebyla správním orgánem prokazována ani jinak. Za situace, kdy je obviněnému kladeno za vinu, že „překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o méně než 20 km/h nebo mimo obec o méně než 30 km/h“, pak je podstatnou vadou, nebylo-li prokázáno, jaká nejvyšší dovolená rychlost v místě tvrzeného spáchání přestupku byla stanovena. Argument odvolacího správního orgánu, že „na snímcích jsou vidět přechodné vodorovné značky žluté barvy a směrové desky pravé, které jsou umístěny v místech omezení dovolené rychlosti“, z čehož dovozuje, že v místě domnělého měření byla snížena rychlost právě na 80 km/hod, je zcela absurdní a nemá oporu v jakémkoli právním předpise, zejména pak vyhlášce č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích, a ze strany správního orgánu se jedná o nepodloženou spekulaci nemající oporu v provedeném dokazování.
Důkazy:
Rozhodnutím Městského úřadu 
Rozhodnutím Krajského úřadu
Obsahem správního spisu (zejména fotodokumentace a protokolace ústního jednání správním orgánem prvního stupně)

Odvolací správní orgán dále podle právního názoru žalobce porušil princip dvojinstančnosti správního řízení, když v rozporu s relevantní právní úpravou akceptoval zjevné pochybení správního orgánu prvního stupně jako zákonný postup, když zcela nedostatečné jednověté odůvodnění naplnění materiální stránky přestupku nahradil (byť dle názoru žalobce rovněž nedostatečně) vlastní úvahou, kterou rozvedl ve svém odůvodnění, přičemž se opírá o skutečnosti, které nevyplývají ze správního spisu a nebyly tvrzeny ani dokazovány v rámci prvoinstančního řízení (informace o probíhající rekonstrukci, vodorovném dopravním značení apod.). Tím správní orgán druhého stupně upřel žalobci právo vyjádřit se k tomuto odůvodnění v rámci podání řádného opravného prostředku. Došlo tak de facto ke změně odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvního stupně v rozporu s § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu a správní orgán druhého stupně tak žalobci upřel právo odvolat se proti tomuto rozhodnutí garantované mu správním řádem a princip kontradiktornosti a rovnosti zbraní, který se uplatňuje i ve správním řízení (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2000 ve věci sp.zn. I. ÚS 533/98).
Důkazy:
Rozhodnutím Krajského úřadu
Obsahem správního spisu

Žalobce závěrem své argumentace výslovně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 3 As 29/2011 ze dne 8. 2012, který se týká skutkově obdobné věci, a v jehož odůvodnění soud zdůrazňuje, že je nezbytné zkoumat, zda policisté vědomě neiniciovali spáchání dopravního přestupku řidičem kontrolovaného vozidla a  zda při měření jeho rychlosti jízdy postupovali správně a v souladu se zákonem. Jak žalobce uvádí výše, dle jeho přesvědčení plnily správní orgány obou stupňů tuto svou povinnost  nanejvýše nedbale. Žádné prohlášení správního orgánu o tom, že “lze mít za spolehlivě prokázané, že došlo k porušení ustanovení § 4 písm.c) zákona číslo 361/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů“ (viz rozhodnutí správního orgánu prvního stupně)  není způsobilé nahradit řádné prokázání takovéhoto skutku objektivními důkazy a zhodnotit věrohodnost a pravdivost těchto jednotlivých důkazů jak jednotlivě, tak i v souhrnu s důkazy ostatními (viz i rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. 4. 2009 ve věci sp.zn. 4 Tz 5/2009-I obdobně).
Důkazy:
Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 3 As 29/2011 ze dne 8. 2012

IV.
Ze všech výše uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby soud vydal tento rozsudek:
I.   Rozhodnutí Krajského úřadu a rozhodnutí Městského úřadu  se zrušují a věc se vrací Městskému úřadu  k dalšímu řízení.
II.   Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobce ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IP zaznamenána