:-)
Když už tedy rozebíráme morální ponaučení z tohoto bagatelního příběhu, dovolím si pár postřehů. Každý to máme jinak, někteří možná využijí svého práva se mnou snad i nesouhlasit :-), já to vidím tak:
- popírání jakéhokoliv provinění a vyhýbání se jakémukoliv trestu za jakoukoliv cenu jakýmikoliv prostředky nepovažuju za nic dospělého a s pozitivním vlivem na sebeúctu. Zvlášť mělo-li by vést k nevyhratelné bitvě a trucování.
- aby ale mohlo dojít k přijetí trestu, musí tento přicházet od (vnímané) autority, za ne úplně zanedbatelný prohřešek (zde platí jednoduché kritérium, jestli by mi totéž vadilo u jiných), zjištěný a předložený férovým způsobem. O toto se zde ta rádoby autorita svojí pohodlností/drzostí připravila - posuzováno i jen optikou daného případu, bez ohledu na dlouhodobou pověst.
- stát při tom předvedl kolosální neschopnost, respektive schopnost se zaměstnat prostřednitvím vlastní neschopnosti (btw nikdy bych nevěřil, že ty protokoly smolí volně v texťáku, včetně nového a nového přepisování nacionále. Přitom 95% případů je určitě jednoduchý pavouk, kde by stačilo naklikat varianty a mohlo by být za pět minut hotovo. A tohle si chceme platit?)
- stát, místo aby nám sloužil udržovat se navzájem v přijatelných mezích chování, si tímto způsobem vytváří zavilé nepřátele (kteří se takto učí nerespektovat nic a nikoho) a přichází o zbytky důvodů pro svoji existenci.
Takže tak.