Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[now]

Vymyslet ten nadpis aby byl stručný a výstižný bylo nad mé schopnosti, takže až v textu.

Máte někdo zkušenost, jak dlouho trvá řízení u MD ČR jako SO2 poté, co na základě odvolání původní rozhodnutí SO1 zrušil a vrátil ho k novému řízení SO1, které opět rozhodlo, opět špatně, kdy navíc nerespektovalo vyslovený příkaz, že pokud to neodloží, musí se vypořádat i se všemi námitkami , které jsem uvedl v odvolání, což neudělal, takže jsem podal další odvolání na SO2.

Moje otázka zní, má někdo zkušenost, jestli se to opět řadí do běžné fronty, takže to bude trvat opět jako nyní, kdy to bylo 2 a 1/4 roku, nebo se zařadí na začátek fronty, jako "pokračující" řízení? Na začátku března 2021 u tohoto přestupku dojde k promlčení, proto se ptám.
Současně se tím potvrdí již několikrát diskutované, jestli v případě přestupku s max pokutou méně než 100.000CZK, je lhůta řízení, resp. lhůta pro promlčení max 3 roky, což jsem přesvědčen, že ano.

[2M]

Současně se tím potvrdí již několikrát diskutované, jestli v případě přestupku s max pokutou méně než 100.000CZK, je lhůta řízení, resp. lhůta pro promlčení max 3 roky, což jsem přesvědčen, že ano.

Ano je.

Já myslím ..ale je to jen můj názor.. že druhé odvolání nemá prioritní frontu.
Možná spíš dostane prioritu to že se blíží promlčení.

Ale z poslední doby tu jsou indicie že MD asi nabralo lidi a vyřizuje odvolání rychleji než dřív.. na úkor kvality.

[now]

Souhlasím, že jejich kvalita je špatná, což je dobře, protože doufám, že díky tomu vyhraju ty dvě podané správní žaloby.

Jinak ve 2 odvoláních, nedlouho po sobě, se u nich začalo objevovat, resp. to mezi sebou všichni kopírují, že není jejich povinností se vypořádat se všemi námitkami v odvolání a uvádějí nějakou judikaturu.
Proti té jim vždy ve správní žalobě kontruji námitkou porušení PRÁVA LEGITIMNÍHO OČEKÁVÁNÍ, ale hlavně mi připadá, že ty odvolání ani nečtou, ale vyberou si jeden dva odvolací důvody, které se jim nějak podaří odůvodnit, a mnohem důležitější, dokonce stěžejní vůbec neřeší, natož aby je přezkoumatelně odůvodnili.
A je jich taková spousta, že právě v to doufám, že mi alespoň vždy jeden důvod správní soud uzná a zruší jim to.

Připadá mi to, jako jejich nová taktika, spousta lidí se správní žaloby bojí, ale když si vezmete mustr z netu kvůli správné formulaci začátku a konce, tak je to stejné, jako jakékoliv jiné odvolání, a zatím to pořád stojí 3.000,-Kč.
Asi jim to hodně lidí příjme bez podání správní žaloby, jinak si to nedokážu představit, proč jsou jejich Rozhodnutí tak hrozně špatná, + samozřejmě těžce nadržují SO1 a to i takovým způsobem, že si sami vymýšlejí obhajobu SO1, i když se tím nikdy SO1 nehájil.

[now]

Jinak když už tu řešíme MD.
Uvažuju správně nebo se těžce mýlím?
Před 2,5 roky jsem podal odvolání, kde byly dejme tomu věty A, B, C, D, E, které nebyly zrovna lichotivé, směrem ke správnímu orgánu.

SO1 se rozhodnul udělit pokutu za hrubě urážlivé podání, kdy v odůvodnění proč, uvedl pouze větu A, tehdy o větách B-E netvrdil, že by byly hrubě urážlivé, resp. je v rozhodnutí vůbec nezmínil.

SO2 mu to zrušil, že vyjádření ve větě A, není hrubě urážlivým podáním, ale poradil mu, aby si moje podání znova prozkoumal. SO1 se toho chytil, a vydal nové Rozhodnutí o pokutě za hr. urážlivé podání, kdy nyní tvrdí, že hrubě urážlivá, byla věta B, ostatní opět neřeší.

A teď ta právní otázka. Došlo již k promlčení z důvodu, že SO1 se o všech potencionálně urážlivých vyjádřeních dozvěděl již před cca 2,5 roky, ale tehdy za hrubě urážlivé podání uložil pokutu pouze za větu A, kdy mu byly známy všechny potencionálně urážlivé věty A-E, ale protože nezahájil řízení o těchto ostatních větách B-E do 1 roka od doby kdy se o nich dozvěděl, tak je skutek již promlčen?

Snad jsem to napsal dost popisně. Navíc se to může hodit i dalším členům fóra, kteří k hrubě urážlivému podání nemají moc daleko, tak jako já

[ViktorN]

mow: jakou judikaturu na to konkrétně udávají že není jejich povinností se vypořádat se všemi námitkami v odvolání? Bylo by zajímavé se na to podívat. Hoďte to prosím sem…

[now]

Dva různí úředníci na MD ČR kopírují totéž, jsou to jiné osoby a s odstupem cca 4-5 měsíců, takže to vypadá, že je to jejich nová "strategie". Sranda bude, pokud jim to Městský soud v Praze bude rušit, tak to budou stovky žalob. Jen pro upřesnění, že jsou námitky nepřiléhavé nebo irelevantní, si samozřejmě bez jakéhokoliv odůvodnění vymyslel vždy konkrétní úředník.

K ostatním námitkám uvedeným v odvolání, které jsou nepřiléhavé či naprosto irelevantní,
odvolací správní orgán uvádí, že rozsah reakce odvolacího správního orgánu na konkrétní námitky
je co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledání míry (proto zpravidla postačuje, jsou-li
vypořádány alespoň základní námitky účastníka řízení /srov. např. rozsudek NSS ze dne
28.05.2009, č. j. 9Afs 70/2008 – 13, dostupný na www.nssoud.cz/), případně (za podmínek tomu
přiměřeného kontextu) i s akceptací odpovědi implicitní (což připouští i Ústavní soud – srov. např.
usnesení ze dne 18.11.2011, sp. zn. II. ÚS 2774/09 /odstavec 4 odůvodnění/, usnesení ze dne
11.03.2010, sp. zn. II. ÚS 609/10 /odstavec 5 odůvodnění/, usnesení ze dne 07.05.2009,
II. ÚS 515/09 /odstavec 6 odůvodnění/, či rozsudek NSS ze dne 21.12.2011, č. j. 4 Ads 58/2011 –
72, dostupný na www.nssoud.cz atd.) - tzn., že na určitou námitku lze reagovat i (např.) tak, že v
odůvodnění svého rozhodnutí správní orgán prezentuje od názoru odvolatele odlišný názor, který
přesvědčivě zdůvodní tak, že toto zdůvodnění poskytuje dostatečnou oporu výroku rozhodnutí.
Ústavní soud v této souvislosti konstatoval: „[n]ení porušením práva na spravedlivý proces,
jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě
vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a
v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná“
(srov. nález ze dne 12.02.2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68; srov. obdobně též rozsudky NSS ze
dne 29.03.2013, č. j. 8 Afs 41/2012 - 50, bod 21, nebo ze dne 06.06.2013, č. j. 1 Afs 44/2013 - 30,
bod 41, popř. ze dne 03.07.2013, č. j. 1 As 17/2013 – 50, bod 17). Ostatně i Ústavní soud v případě,
že námitky stěžovatelů nejsou způsobilé změnit výrok rozhodnutí, tyto nevypořádává (srov. např.
bod 24. nálezu 28.05.2009, sp. zn. II. ÚS 2029/08; Ústavní soud zde uvedl: „Ústavní soud se
nezabýval dalšími námitkami stěžovatelky, protože by rozhodnutí o nich nebylo způsobilé změnit
výrok.“), neboť si je plně vědom toho, že požadavky kladené na orgány veřejné moci - pokud jde o
detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami adresátů jejich aktů - nesmí být přemrštěné. Takové
přehnané požadavky by byly výrazem přepjatého formalismu, který by ohrožoval funkčnost těchto
orgánů, především pak jejich schopnost efektivně (zejména v přiměřené době a v odpovídajícím
rozsahu) plnit zákonem jim uložené úkoly

[now]

A t tomto konkrétním případě se jednalo o skutečnost, že jsme jako firma údajně zavinili, že živým policajtem na místě zadokumentovaný údajný přestupek, telefonování za jízdy, kdy řidiče tento ani jiný policajt nezastavil, nezastavila ho ani motohlídka, která byla v blízkosti, ale my jsme údajně vinni tím, že byl řidič nepotrestán.

No a MD ČR tvrdí, viz výše, že je to nedůvodné vůbec řešit, kdy jsme samozřejmě v jednom z odvolacích důvodů tvrdili, že tím nejsme vinni my ale PČR a konkrétní policajt.

Tímto se prostě odmítnuli zabývat, což fakt nechápu, protože ve výroku tvrdí, že jsme udělali nejhorší možnou věc na světě a zabránili jsme potrestání viníka.

Jako u našich soudů je možné cokoliv, ale věřím, že už jen odmítnutí vůbec řešit stěžejní věc odvolání, a ani ji neodůvodnit, je důvodem k zrušení rozhodnutí. I tady samozřejmě potřebuju čas, protože v tomto případě je promlčecí lhůta 5 let, a dnes jsme asi v necelých 3 letech.

[hh]

now: K těm urážkám. I pro pořádkový delikt platí základní principy trestání. Tedy i to, že se řízení vede o konkrétním skutku (zde o urážlivém výroku v podání). Upravovat v průběhu řízení vymezení skutku lze při zachování tzv. totožnosti skutku - což platí např. jde-li jen o upřesnění. Byl-li výslovně původně pokutován pouze výrok A, a po zásahu SO2 si orgán vzpoměl, že urážlivý byl vlastně výrok B, jde o nové řízení, ne pokračování původního. Poučenější SO1 mohl postupovat jinak, třeba v rozhodnutí vyjmenovat A-E, pak by stačilo, aby odvolací orgán alespoň ohledně jednoho výroku urážlivost potvrdil.

Mnohem komplikovanější je to s promlčením. Pořádková pokuta není klasický přestupek, formálně v SprŘ ani jinde není žádné promlčení. Což je ale zřejmě chyba (učeně řečeno teleologická mezera) a nabízí se aplikovat analogicky úpravu vztahující se na přestupky (srov. např. NSS 9 As 33/2014-53). Tedy je-li to urážlivé podání staré 2,5 roku a orgánům začal výrok B vadit po více než roce, mělo by skutečně být promlčeno.

BTW, jaký je osud samotného řízení, ve kterém ty výroky padly, to stále probíhá?

[now]

jj, dostali jsme 2 pořádkové pokuty, první byla za "s naší žádostí si úřad vytřel prdel" tam je podána správní žaloba, protože se jednalo o písařskou chybu původního návrhu dokumentu, kdy sám SO1 i SO2 dělaly písařské chyby, dále jsme dokládali skutečnost, že si fakticky s naším podáním úřad "vytřel.
Následně přišlo rozhodnutí s tím telefonováním a za uvedenou modelovou situaci v odvolání se nás SO1 snažil opět pokutovat, to je ta věc s větami A-E.
No a odvolání samotné za nezjištění řidiče byla právě podána druhá správní žaloba.

Obou dvou potvrzených rozhodnutí MD ČR se týkalo to jejich odůvodnění, že se nemusí zabývat všemi námitkami.

Jako pochopil bych, kdybych se proti jejich rozhodnutí odvolával "a v americe zase bijou černochy!" Ale všechno to byly faktické věci, přímo související jak se samotným činem a jednáním správního orgánu.

A jedná se o MHMP a uředník Alfoldi, ten si vždy sám rozhodnul, že podání je hrubě urážlivé, v druhém případě to bylo za věc v odvolání, která nesměřovala na SO1 ale na SO2 a pouze se prostřednictvím SO1 posílala, což by podle mne , když už by chtěl, měl být SO2, který by mohl rozhodnout o hrubě urážlivém podání.

Nicméně doufám v to, že rozhodnutí a odůvodnění, či často vůbec nezabývání se odvolacími námitkami trpí tolika vadami, že pokud to bude rozhodovat jen trochu rozumný soudce, tak to musí zrušit.

Holt úředník Alfoldi jaksi nerozchodil, že o něm tvrdíme, že by měl být odeslán na pracovní úřad.....pro něj to je už asi osobní, a tak dělá mnohem více chyb, navíc asi není tou nejostřejší tužkou v penálu....

Ono je fakt těžké zůstat asertivní v případě, jako tento:
1. ve věci tohoto řízení jsme poslali SO žádost dle 106/1999, podepsána firma a moje osoba, odesláno DS jednatele s připojením jeho identifikace
2. SO bez ohledu na to, si sám rozhodnul, že je to neplatná žádost,protože nejsem jednatel a chtěl žádost doplnit
3. A zde učinil schválnost, aby informaci nemusel poskytnout, neboť žádost o doplnění neposlal zpět do DS odkod přišla, ale rozhodnul se poslal dopis poštou, kdy vzal moje jméno a zkombinoval ji s adresou sídla firmy, protože mu muselo být jasné, že takový dopis musí být nedoručitelný
4. informace jsme dostali až asi po 6ti měsících žádostí a samozřejmě až po skončení správního řízení.

A teď mi řekněte: nevytřel si úřad s naší žádostí prdel?

[hh]

Na to řízení jsem se ptal kvůli tomu, jestli náhodou není s velkým odstupem řešena urážlivost výroku B (v reakci na rozhodnutí o odvolání proti původně uložené pořádkové pokutě za výrok A), ale samotné řízení už je dávno skončeno (buď pravomocně, nebo alespoň ve fázi před SO1).

Ne že by na tom záleželo, ta roční lhůta (analogicky aplikovaná podle prekluze odpovědnosti za obecné přestupky) by měla zafungovat, spíš bych se zamýšlel, jestli by nebylo na místě u pořádkových deliktů uvažovat o mnohem kratší prekluzi (např. že nelze pokutovat, nepřišla-li reakce SO bez zbytečného odkladu, max. třeba 30 dní).

Ohledně příslušnosti k uložení pokuty, je-li urážlivým podáním odvolání. Tady bych řekl, že o tom SO1 rozhodovat může. Skutková podstata je navázaná na podání v řízení. Řízení běží a podání to je. Příslušný rozhodnout o pokutě je zřejmě ten orgán, který řízení vede, a kterému bylo podání učiněno. Což je stále SO1 (k němu se dle zákona odvolání podává) - kdyby bylo urážlivé nějaké následné podání v rámci odvolacího řízení a bylo učiněno už přímo SO2, pak by o pokutě v prvním stupni rozhodoval SO2. Nechce se mi moc domýšlet, jak by to bylo v případě podání nepříslušnému SO, ale snad by měl mít prioritu § 12 SprŘ (tedy nejdřív vyřešit otázku příslušnosti a postoupit to tam, kam podání patří, a pak teprve případně pokutovat).

[hh]

Ještě dodatek. Účelem § 62 SprŘ by měla být ochrana řízení - v případě odst. 1 konkrétně zajištění toho, že řízení bude řádně postupovat, u odst. 2 to v zákoně není uvedeno explicitně, ale dovozuje se, že má být zajištěna/ochráněna důstojnost řízení či něco v tom smyslu (a je škoda, že to není takto i formulováno, protože pak by si musel úředník dát pokutu téměř za každý svůj krok). Chráněným objektem je tedy řízení jako takové. Proto o tom taky může rozhodovat stejný úřad a stejné osoby, které vedou samotné řízení, a proto není vyloučen souběh pořádkové pokuty (za narušení důstojnosti řízení) a přestupku proti občanskému soužití či nově podle té speciální skutkové podstaty o znevážení úředníka.

Tedy pokud jedním hrozným činem (urážlivým podáním) ohrozíte jak důstojnost řízení, tak znevážíte úředníka, může o pokutě za „ublížení“ řízení rozhodnout ten znevážený úředník, ale o pokutě ze „ublížení“ úředníkovi se povede separátní řízení, o kterém budou rozhodovat jiní úředníci (často i jiný SO), ve kterém samozřejmě mohou padnout další urážlivá podání.

[now]

Jinak děkuji za odkaz na rozhodnutí NSS NSS 9 As 33/2014-53, které je myslím velice srozumitelně a podrobně vyhotoveno.

Hodí se všem nám, nevystudovaným právníkům, pro pochopení jak se aplikují zákony v případě, když danou věc konkrétní zákon nebo předpis neupravuje, dále velice podrobně popisuje a vysvětluje nejen počítání lhůt, ale také vysvětluje, proč tomu tak je.

Jako zajímavé, a v budoucnu využitelné považuji vyjádřejí "již mimo závod" k podpisu v zastoupení, kdy je podpis nečitelný a nelze z něj ztotožnit osobu, která jej podepsala a tím i zjistit, jestli k tomu byla oprávněna.

Taky se mi moc líbí, jak se soud dokázal absolutně oprostit od svého subjektivního hodnocení žalující, která si dovolila vzdorovat kontrole, a pak se i "sprostě a drze" odvolávala.

Toto u SO1 a z mé poslední zkušenosti i opakovaně SO2 často nestává, z jejich rozhodnutí je většinou přímo vidět jejich snaha nadržovat SO1....

Musím říct, že pokud bych jako účastník sporu dostal stejně precizně vypracovaný rozsudek, tak i v případě prohry, bych jej i vnitřně přijal, protože splnil to co má, nejen rozhodnout, ale také vysvětlit a to podrobně, proč tak rozhodnul.

[ViktorN]

Ještě bych přidal jedno ohledně té „prdele“ (pokud se to tu ještě nevyskytlo): NSS 3 Ads 57/2003-79:
„Celý život jsem pracoval a dřel na vaše rozežrané prdele, když jsem onemocněl, mám od vás jen čísla paragrafů. Já jsem vyučený a dělám na stavbě, vám darmožroutům nerozumím, nejsem právník. Ale nesouhlasím s tím usnesením, které jste mi poslali ze dne 26. června 03. Podejte kasační stížnost k Nej. spra. soudu v Brně. Paní G.o, já se rozhodl, že vás přežiju i s tím důchodem 3 600 Kč proti Vašim 14ti platům. Můžete mě žalovat, určitě na to máte!!!“
K tomu NSS uvádí následující: „…V projednávaném případě stěžovatel ve svém podání skutečně užil expresivních výrazů, které lze ze subjektivního hlediska zajisté označit za urážlivé, znevažující soudcovský stav a tedy i napadenou soudkyni. I při ne zcela osobním verbálním útoku lze shledat jeho schopnost dotknout se cti adresáta a subjektivně jej tedy lze pociťovat jako urážející… …Avšak i když lze užití výše zmíněných výrazů v kontextu obsahu předmětného podání subjektivně považovat za urážející, nelze je, jak vyplývá z předchozích úvah, právě s ohledem na povinnost soudu přistupovat k hodnocení takových výroků s nadhledem a tolerancí, považovat za výrazy urážlivé ve smyslu § 44 s. ř. s., neboť tyto nelze samostatně ani ve vzájemných souvislostech považovat za znevažující, potupující či vulgárně zesměšňující útoky na vážnost a čest, a to ať už soudců obecně, tak i konkrétní soudkyně. V daném případě se jedná o jakési až hanlivé vyjádření, přirovnání, při určitém nadhledu ztrácející své ostří, užívané z pocitů ryze osobní roztrpčenosti. Jde též o vyjádření vzdoru, i když dosti specifickým způsobem. Ani v jednom případě však stále ještě objektivně nenaplňující intenzi výše definovaného pojmu urážky ve smyslu § 44 s. ř. s., zakládající důvod pro uložení pořádkové pokuty. Společenská nebezpečnost jednání stěžovatele byla vzhledem ke všem okolnostem (pocit frustrace z procesního „neúspěchu“ ve specifické kauze týkající se důchodového pojištění, nemoc stěžovatele a jeho sociální situace, nízká intenzita vulgarity či neslušnosti, …) velice nízká…“
A dále NSS zdůrazňuje: „…Na celou věc je pak nutno nahlížet též v souladu s judikaturou Ústavního soudu (srov. nález ze dne 17. 10. 2000, sp. zn. I. ÚS 211/99) i Evropského soudu pro lidská práva (např. věc Castells v. Španělsko, série A č. 236), podle níž institucím a orgánům, jež reprezentují veřejnou moc státu a v důsledku toho jsou nositeli rozhodnutí, jež občané napadají, přísluší vždy větší dávka tolerance, velkorysosti a nadhledu, než je tomu u jednotlivých občanů, a to i přesto, že soudům při posuzování základ-ního práva na svobodu projevu přísluší ve jménu zachování autority a nestrannosti soudní moci zvláštní ochrana (srov. čl. 10 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod)…“

[now]

Díky, přečtu si to.

Poprosím tedy ještě o jednu radu, je možné doplnit již podanou správní žalobu, která teprve čeká ve frontě na vyřízení? Toto by asi byl dobrý argument.

[hh]

Je a není. Je samozřejmě možné poslat vyjádření (a obecně do vydání rozsudku činit cokoliv, co procesní úprava připouští). Není ale možné rozšiřovat žalobu o nové žalobní body, to lze jen ve lhůtě pro podání žaloby, resp. vy to samozřejmě udělat můžete, ale pokud soud podání vyhodnotí jako úplně nový žalobní bod, nesmí k tomu přihlédnout, a to i v případě, že by třeba s argumentací souhlasil a v případě řádného uplatnění by vedla k úspěchu ve věci.

Musíte to tedy podat tak, že jde jen o rozvedení (upřesnění) už uplatněných bodů a argumentace. Tedy se vyhýbejte slovům jako rozšíření, nové, opatrně i slůvkem doplnění. Jestli jedním ze žalobních bodů bylo, že podání není dostatečně urážlivé, resp. že SO tuto urážlivost špatně vyhodnotil, nemělo by být snášení nových argumentů (např. nově objevené kazuistické judikatury) považováno za nový žalobní bod, jde-li o řešení stále stejné dílčí právní otázky.

Docela dost nových argumentů, aniž by to soud považoval za nepřípustné rozšíření žaloby, jde také často schovat do reakce na vyjádření žalovaného.