Čistě teoreticky by nárok nebyl bez šance. Odpovědnost za škodu (včetně její podivné mutace, má-li odpovídat stát) stojí na klasické trojici - 1) protiprávnost, 2) vznik škody, 3) příčinná souvislost mezi 1 a 2. Protiprávnost v případě rozhodnutí si sice stát ve snaze neodpovídat skoro za nic podmínil vším možným, ale rozhodnutí, které nabylo právní moci (i při využití dostupných opravných prostředků), a které pak bylo správním soudem pro nezákonnost zrušeno, se do toho pořád ještě vleze.
Složitější je to se vznikem škody. Ta je obecně definovaná jako zásah do jmění, rozdíl mezi tím, jaké je reálně, a jak by vypadalo, kdyby k protiprávnímu zásahu nedošlo. Poškozený asi bude tvrdit, že by si odpustkový kurz nekoupil, takže by byl o jeho cenu bohatší. Jak ale už ve vláknu padlo, zároveň obdržel nějaké plnění, k tomu viz níže. Naopak s příčinnou souvislostí velký problém nebude, z jiného důvodu než odmazání bodů si nikdo normální daný kurz neplatí (což lze snadno dokázat statistikou skutečných účastníků, ta množina bude skoro prázdná). Především proto, že chce-li se někdo dobrovolně zdokonalovat v řidičských schopnostech a nepotřebuje mazat body, má za stejné peníze hafo lepších možností - typicky ten samý subjekt na stejném místě, kde poskytuje odpustkové kurzy, dělá i něco podobného bez omezení daném akreditací (tedy více akce a méně ponižování a snahy o převýchovu).
Je tedy vcelku jasné, že nějaká škoda vznikla a stát za ni odpovídá. Jediný problematický bod je její přesné vyčíslení, tedy s jakou hodnotou započíst plnění, které poškozený sice obdržel, ale které pro něj subjektivně zcela jistě nemělo takovou hodnotu, za kterou zaplatil. Vycházejme z toho, že je tu parita, pokud by k odečtu bodů došlo. Tedy že za zaplacených x CZK dostanu a) odečet bodů, b) nějaký ten zážitek a c) něco se naučím, a komplex a)+b)+c) si subjektivně cením (alespoň) také na x CZK - kdyby ne, jako racionálně jednající homo oeconomicus bych si to nekoupil. Otázka tedy zní, kolik % z x připadá na a), což je přesně to, o co mě stát nezákonným rozhodnutím ochudil. Soukromě si myslím, že kdyby se udělalo nějaké dotazníkové šetření mezi účastníky kurzů a výsledek zprůměroval, bylo by to dost blízko 100 %, ale pokud by to někdo reálně chtěl žalovat a nerozmluvil bych mu, že to kvůli nároku v jednotkách tisíc, nadto v právně dost složité věci, nedává smysl, tak nastřelit něco jako 50-60 % by byla sázka na jistotu, pokud by jinak soud na výše naznačenou konstrukci přistoupil.