Tady konkrétně má poškozená docela dobrou pozici - klíčovou otázku odpovědnosti dotyčného, totiž protiprávnost a zavinění, trestní soud pozitivně vyřešil (pokud tedy rozsudek nabyde PM, v článku je, že i obžalovaný si ponechal lhůtu). S příčinnou souvislostí nebude problém, alespoň u těch bezprostředních nároků (ušlá mzda, náklady léčení, bolestné a další nemajetkové újmy ...) a řízení bude fakticky jen o stanovení výše náhrady. Proč trestní soud zamáznul adhezní řízení zcela nelze spekulovat bez znalosti odůvodnění, minimálně nárok pojišťovny pravděpodobně byl řádně doložen a tak těžko říct, proč jej nešlo přiznat, alespoň částečně.
Nicméně i kdyby si trestní soud neusnadňoval práci a přiznal maximum toho, co bylo poškozenými doloženo a bylo k tomu provedeno dokazování, stejně by minimálně klíčová část nároku - náhrada za ztížené společenské uplatnění (jsou-li následky trvalé), do civilu zůstala. Pro poškozenou to je mrzuté jen trochu, mohla mít něco už teď, ale další soud by stejně musela podstoupit.
Z hlediska vlivu trestu na solventnost příslušníka to též poškozenou nemusí trápit, klidně ho mohli zavřít nebo vyhodit, pro fízlauto i jeho řidiče poskytuje analogii POV stát, tedy dokud ČR nezbankrotuje, přiznaných nároků se poškozená domůže.