Ultimátním způsobem, jak zachytit takový důkaz, je nechat si to sepsat notářem. Nevím, kolik si za to vezme (jestli se to kvůli reklamaci vyplatí), ale takový důkaz je v jakémkoliv budoucím soudním či správním řízení nezpochybnitelný (ve smyslu, že daná stránka v daný čas měla prezentovaný obsah) a pro notáře je to sice ne úplně častý, ale ani vyloženě exotický úkon, měli by vědět, co a jak.
Nicméně je to asi kanón na vrabce. U tuctového spotřebitelského sporu by měl bohatě stačit screenshot (a opravdu raději screenshot, ne třeba tisk, což může díky CSS být něco dost jiného, srov. NSS 1 As 80/2016-30) a pro případ, že to druhá strana zpochybní, tak mít v záloze pár svědků, kteří potvrdí, že stránku viděli, kdy to bylo a co tam bylo. Ideálně někdo důvěryhodný, ale bez těsných vazeb na vás (tj. radši než v rodině a příbuzných lovte třeba mezi kolegy v práci, nebo u vašeho holiče, barmana, veterináře ...).
Pro fandy do digitalizace a PKI je tu možnost screenshot opatřit i časovým razítkem (ideálně od TSA uznané dle eIDAS) k prokázání, že web takto existoval v určitém čase. Ale to je spíš jen pro hračičky, řeší to časovou osu, ale ne to, zda si předkladatel screenshotu stránku neupravil. Lepší ryze technologický postup je archivovat tu stránku pomocí služby typu
https://archive.today (nebo ověřit, zda existuje na archive.org), i to už přes soudy úspěšně prošlo.