Traktát soudruha Tichého jsem si přečetl znovu a soustředil jsem se na procesní stránku. Pokud jsem to pochopil tak
SO - výpalné za 300 Kč v turbomodelu,
PR - mrtvý brouk,
SO - sprdelní příkaz,
PR - odpor + žádost o veřejné ÚJ ve sprdeli
ÚJ - PR bábolil cosi o nezákonnosti turbomodelu, SO se nenechal vyvést z míry a provedl důkazy
SO1 - rozhodnutí vinen sprdelí
PR - odvolání: opětovné bláboly o nezákonnosti turbomodelu a hypotézy o tom, že vozidlo mohlo a nemuselo, nebo naopak muselo protože nemohlo, či tam vůbec nebylo nebo dokonce vůbec neexistuje vozidlo, nebo provozovatel, neví se ale přesně kdo vlastně; to vše bez návrhu na provedení jakéhokoli důkazu, který by byl sto posunout prvotní přestupek do stavu nezavinění,
SO2 - rozhodnutí SO1 podržel a ještě si provozovatele vychutnal spoustou citací NSS, které se mu hodily do krámu; udělal z něj vola a patří ho nakopat.
Z mého amatérského pohledu je to procesně přijatelné do té míry, že pokud se SO1 či SO2 dopustily nějakých procesních chyb (to nepoznám), tak nešlo o krácení práva obviněného a neměly vliv na výsledné rozhodnutí (nebo jaxe to správně formuluje). Styl soudruha Tichého je opravdu hustý a těžko přijatelný, ale do stylistiky rozhodnutí a odůvodnění patrně nelze podat správní žalobu.
Řekl bych, že je to ze strany provozovatele totálně zmaštěné a ze strany SO zbytečně husté. Není soudruh Tichý sadista?