No to je tedy pěkný úlet. Ale asi převážně neškodný, protože v praktické rovině mi nepřijde skoro žádný rozdíl mezi tím, bude-li více sprdelizovatelných skutků posouzeno jako jeden pokračující přestupek provozovatele, či jako samostatné sbíhající se přestupky, o kterých musí být rozhodnuto ve společném řízení (nebo pokud se tak z libovolného důvodu nestane, musí být alespoň vždy v koncovém součtu respektována absorpční zásada).
Nečetl jsem to podrobně, ale mám pocit, jako by tam NSS osciloval mezi 3 polohami. Jednou tvrdí, že kvůli absenci společného záměru je pokračující delikt u sprdele vyloučen pojmově. Pak zase tvrdí, že je to vyloučeno v konkrétním případě, protože motivy provozovatele v řízení nikdo nezkoumal a tedy tu absentuje závěr o jednotném záměru. A pak to asi nějak zkouší propojit, protože filozofuje něco v tom smyslu, že aby mohla být ustanovení o pokračujícím resp. trvajícím deliktu aplikována, neobešlo by se to bez zkoumání, kdo byli řidiči (nebo aspoň kolik různých osob to bylo), co se mezi řidiči a provozovatelem odehrálo atp., což by šlo proti základnímu principu sprdele. Přijde mi to takové blábolivé a nedotažené - IMHO jsou hájitelné 3 právní názory, jednak že to je skutečně pojmově vyloučeno (což by ale muselo být vyargumentováno o dost lépe), nebo že záleží na okolnostech, které je nutné zkoumat (pak ale nelze jít zkratkou, že neprokázaný jednotný záměr rovná se neexistující jednotný záměr, mělo se to hodit SO na hlavu s tím, ať se tím zabývá znovu, a zůstane-li tam mezera, postupuje podle zásady in dubio), nebo že se ta podmínka skutečně vypustí, jak argumentoval v kasační stížnosti obviněný. NSS si měl něco z toho vybrat a přesvědčivě to odůvodnit.