ladin +1
Skutečně je to tak v zákoně, ale je to potvrzeno i judikaturou NSS. Jsem teď líný hledat, ale nebylo to nijak schované, přes dotazy na vhodná klíčová slova a dotčené § to nejde nenajít. Dokonce tuším, že byly řešeny obě otázky, tedy zda FO s aktivní DS může vůbec požádat o doručování jinak/jinam v režimu § 19 SprŘ (nemůže, a pokud to udělá, SO k tomu může přihlédnout maximálně v rámci principu dobré správy a doručovat zásadní věci dvojmo, musí ale vždy doručovat do vlastní DS adresáta a pouze toto doručování bude mít procesní účinky) a zda cizí DS může být "adresa pro doručování nebo elektronická adresa" ve smyslu § 19 SprŘ, tedy zda osoba bez DS, která by obecně mohla požádat o doručování třeba e-mailem nebo na chalupu, zda jako tuto adresu může uvést cizí DS (nemůže - argumentaci už si nepamatuju, ale odhaduji, že zkrátka přes cizí DS se nikdy nedoručí adresátovi přímo, potřebuje minimálně prostředníka, a to je v rozporu s hypotézou § 19, že má alternativní doručování přispět k urychlení řízení).
Kýženého stavu patrně šlo dosáhnout jinou formulací, tedy neřešit § 19 (který je pro zmocněnce i zmocnitele s živou DS nedosažitelný), ale zmocnění výslovně formulovat pro veškeré úkony s výjimkou doručování účastníku řízení. Asi tedy SO postupovaly správně a moc velká šance jen na tom vyhrát asi není. Pokud není co ztratit a není nic lepšího v ruce, určitá nepatrná šance by spočívala v tom, že ustanovení zmocněnce i úprava doručování proběhla jedním úkonem, tedy materiálně, "podle svého skutečného obsahu" to mělo být posouzeno právě jako procesní zmocnění s výjimkou doručování. Nebo měl minimálně SO požádat o upřesnění v režimu § 37 (kde byl i prostor vysvětlit, jak to s doručováním do cizí DS je). Ale v případě ostrého sporu by to těžko uspělo (zejména pokud v tom protokolu byl přímý odkaz na § 19).