Tak primárně jde o to aby to auto zmizelo, blokuje tu parkování ...
Tak primárně je třeba důsledně rozlišovat, zda jde o zbavení se vraku (a vyřešení neoprávněného zásahu do práv vlastníka pozemku), nebo o snahu vrak (lhostejno z jakých pohnutek) získat pro sebe. Tyto dvě věci nelze míchat do sebe, a to ani v případě, že by po tom autu toužil sám vlastník pozemku (a chápal to např. jako jednostranný zápočet na způsobenou škodu), zde navíc jde o jinou osobu.
Vlastník pozemku má více možností. Veřejné právo řeší autovraky jednak v zákoně o odpadech (§ 37), zvláštní režim pak platí pro vraky zanechané na pozemních komunikacích (§ 19c PozKom). Pokud tedy jde o účelovou pozemní komunikaci, veřejnou či neveřejnou (nelze to vyloučit, když dle tazatele se tam parkuje), může dát vlastník příslušnému silničnímu správnímu orgánu návrh na vydání rozhodnutí podle § 19c(1) PozKom a po jeho vydání a uplynutí příslušné lhůty jej může nechat zlikvidovat sám (a náklady případně vymáhat po provozovateli). Nejde-li o komunikaci a vozidlo poškozuje životní prostředí nebo
narušuje estetický vzhled čehosi, má si ho sebrat obecní úřad a pak už to je starost někoho jiného (a způsobů, jak k tomu obec dokopat, je hafo, a najdou se i takové, které ani nebudou překročením dovolené svépomoci, např. přemístění vraku v rámci pozemku na místo, kde bude obzvlášť esteticky narušovat).
Vedle toho lze prostředky soukromého práva postupovat úplně stejně, jako by to byla jakákoliv jiná věc, kterou mi někdo neoprávněně nechává na pozemku. V první řadě zjistit vlastníka (vlézt do toho auta kvůli VINu, klidně i s trochou násilí, opět není mimo dovolenou svépomoc) a pak ho třeba žalovat na vyklizení nebo to s ním vyřešit jakkoliv jinak.
Pokud jde o opuštění a přivlastnění, § 1050 OZ stanoví domněnku, že movitou věc nikoliv nepatrné hodnoty lze považovat za opuštěnou po uplynutí tří let.