SO2 se vyjádřil k mým čtyřem odvoláním a jedné žádosti o přešetření takto:
- Zrušil usnesení a rozhodnutí, týkající se údajného pirátění, a vrátil celé správní řízení na začátek.
- Zrušil pořádkovou pokutu za nactiutrhání hrubě uraženého úředníka a zastavil řízení v této věci.
- Ostatní podání mi zamítl, i když se mnou v mnohém souhlasil.
Do mého jedenáctistránkového odvolání proti usnesení o zamítnutí konání ústního jednání a proti rozhodnutí o vině se zřejmě příslušnému úředníkovi nechtělo zabrušovat (aby se z toho pak nemusel vybrušovat), takže to sestřelil na jediné věci, což je procesní pochybení ze strany SO1, kdy mi neumožnil uplatnit mé procesní právo navrhovat důkazy. K tomu SO2 využil poměrně exotický konstrukt řetězení nedostatků, který dle SO2 odstartoval SO1 vágně napsaným poučením, dále pokračoval sjednocením lhůt pro mé vyjádření (pro žádost o konání ústního jednání a k podkladům pro vydání rozhodnutí) a završil to vydáním onoho usnesení a rozhodnutí ve stejný den.
Pořádkovou pokutu SO2 zrušil a řízení zastavil z jediného důvodu, což je skutečnost, že napsat o někom, že je „prostý úředník z Hodonína“ není hrubě urážlivé, ale pouze urážlivé. Neztotožnil se však s mým tvrzením, že ona věta neměla mít urážlivý tón.
Výzva k doplnění odvolání byla vydána SO1 takovým stylem, že přestože jsem se řádně odvolal a SO2 s mou argumentací souhlasil, nezbylo než to mé odvolání zamítnout. (Usnesení bylo použito jen a pouze na stanovení lhůty, nikoliv však pro výzvu k doplnění podání.) Já tvrdil, že vyžadovat u datové zprávy doplnění osobních údajů (datum narození a místo trvalého pobytu) je přepjatý formalismus, SO2 ten postup popsal jako
„zcela formalistický, nadbytečný, nehospodárný a jednoduše neúčelný“. Stejně tak, když SO1 posuzoval obsah mého odvolání, SO2 konstatoval, že
„tento důvod výzvy k doplnění podání nebyl na místě“. Takže přestože mé odvolání v této věci bylo zamítnuto, dostalo se mi ze strany SO2 zadostiučinění.
Odvolání proti usnesení o námitce podjatosti SO2 potvrdil jako nedůvodné, alespoň mě však obveselil vyjádřením, že
„napadené rozhodnutí je na hranici přezkoumatelnosti“.
V žádosti o přešetření vyřízení stížnosti proti úřední osobě mi sice SO2 nevyhověl, ale aspoň označil výroky SO1 za
„nepřesné“ a
„nemající místo v odůvodnění rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty“. Každopádně SO2 zavázal SO1 k užívání mých akademických titulů v dalším úředním styku, na což se těším zejména u ústního jednání (budu trvat na důsledném oslovování
„pane inženýrmagistře“ 
).
Sečteno a podtrženo: vzhledem k tomu, jaké jsem slyšel zkazky o rozhodování pana Frölicha v poslední době, jsem s postupem SO2 spokojený. Netrpělivě vyhlížím pokračování téhle taškařice, pokud ovšem konečně onen úředník nepochopí marnost svého počínání a nerozhodne se nechat spis hnít na dně šuplíku.
