Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[j0hn]

Nejenže funguje, dokonce i přehrává;-)

Díky.

[kdo]

Nyní můžete svoji procesní strategii přizpůsobit tomu, zda je pro Vás výhodnější tvrdit, že jste záznam viděl, nebo naopak tvrdit, že jej nemáte jak přehrát.

[j0hn]

Pracovní verze vyjádření před vydáním rozhodnutí. Díky za případné korekce a nápady. Hlavně co se týče zelené karty. Zatím mám toto:
nesprávně vedený spis - ouřada dočíslovával poslední dva listy až při nahlížení do spisu
nejasný čas kdy k domnělému přestupku došlo - na PolCamu byl na konci září stále zimní čas
důkazy nelze použít, protože byly získány následkem nezákonného postupu policie - "Ius exiniurianon oritur"  (právo z bezpráví nevznikne)
nedůvěryhodná výpověď PaCha

Snažil jsem se vše dostat do odpovědí na otázky, protože jsem v euforii z výkonu PaCha při výslechu podepsal, že se nebudu vyjadřovat k podkladům pro vydání rozhodnutí.

---------------

Otázka správního orgánu:
Byl jste si vědom toho, že řídíte osobní vozidlo v rekonstruovaném úseku dálnice, kde je upravená nejvyšší dovolená rychlost na hodnotu

Odpověď:
Pokračování v tomto správním řízení je nezákonné. Spis byl veden nedbale. OÚO dočíslovávala poslední listy ve spisu až při nahlížení do spisu.
Nezákonné bylo již vydání příkazu, protože již v něm SO konstatoval „Ze spisu nijak nevyplývá, že by spácháním přestupků došlo k ohrožení ostatních účastníků silničního provozu.“ a nebyl tedy naplněn materiální znak domnělého přestupku.
Proto a také z níže uvedených důvodů odpověď na tuto otázku považuji za bezpředmětnou a nebudu se k tomu vyjadřovat.

Otázka správního orgánu:
Víte, jakou rychlostí jste podle Vašeho v místě změření rychlosti jel, proč se tak domníváte?

Odpověď:
Jakou rychlostí jsem v místě změření jel nedovedu říci. Odvracel jsem přiměřeným způsobem trvající útok na zájem chráněný zákonem – bezpečnost a plynulost silničního provozu. Tento útok byl veden příslušníkem policie ČR řídícím měřící vozidlo, který nedodržel bezpečný odstup. Naopak na mě „najížděl“ a snažil se mě tím donutit ke zvýšení rychlosti. Pokud jsem nejvyšší povolenou rychlost překročil, pak z výše uvedeného odvracení výše uvedeného útoku.
Mé tvrzení podporuje videozáznam z policejního vozidla:
1) kde lze i přes přiblížení odhadnout ca 1 s odstup vozidel
2) moje vozidlo se při první bezpečné příležitosti zařazuje do pravého pruhu.
3) výpověď svědka, který považuje za bezpečnou vzdálenost vozidel 20 m při rychlosti 80 km/h a 25 m při rychlosti 100 km/h. Podle doporučení společnosti Besip to je ale odstup minimálně 2 s, což je více než dvojnásobné proti odhadu svědka. Je smutným faktem, že tento odstup nedodržuje řidič policejního vozidla právě při provádění kontroly Besip.
Jako vodítko, k tomu jakou rychlostí jsem jel, nemohu bohužel použít ani videozáznam z měření rychlosti. Toto měření totiž bylo provedeno v rozporu s návodem k obsluze zařízení PolCam a je tedy neplatné nejméně z těchto důvodů:
1) hned na první straně návodu k obsluze je červeně zvýrazněno „UPOZORNĚNÍ: Pokud došlo v době mezi ověřením ke změně pneumatik, je nezbytné provést kontrolu ujeté dráhy viz kapitola 4 PROVOZNÍ PODMÍNKY str 30.“ Svědek nedovedl odpovědět na otázky kdy byla tato kontrola provedena a zda to bylo nutné. I přes opakovaná prohlášení, že návod k obsluze zná ani nevěděl, co to je kontrola ujeté dráhy a zaměňoval to s kalibrací. Svědek předpokládá, že za přibližně devět měsíců od poslední kalibrace k výměně pneumatik došlo.
2) měření podle svědka trvá 10 – 15 s, ve skutečnosti je to doba mnohem kratší
3) svědek nezná délku po jakou je prováděno měření, přestože v návodu je doporučeno, aby tato vzdálenost byla při rychlostech nad 100 km/h delší než 100 m, protože může vlivem krátké vzdálenosti docházet k nepřesnostem
4) je nejasné, kdy k měření došlo. Čas uváděný jako čas měření se o hodinu rozchází s časem uváděným ve videozáznamu. Tento rozpor nebyl svědkem důvěryhodně vysvětlen. Podle jeho výpovědi nemá obsluha oprávnění ke změně času. Podle návodu k obsluze je to ale rutinní úkon, ke kterému nejsou potřeba žádná vyšší oprávnění.
4) čas ve videozáznamu je odlišný od doby uvedené jako čas skutku. Důkaz záznamem se tak zjevně vztahuje k jinému skutku.

Otázka správního orgánu:
Měl jste při řízení vozidla u sebe zelenou kartu dokladující pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a byl jste policistou vyzván k jejímu předložení, s jakým výsledkem?

Odpověď:
Platnou zelenou kartu jsem předložil. Nerozumím tomu, proč je v oznámení uvedeno něco jiného. Jsem si tím jist. Je to dodnes moje poslední policejní kontrola.
Předvolaný svědek si podle jeho výpovědi situaci stoprocentně nepamatuje. Při výslechu potvrdil jen informace uvedené v hlášení. Na konkrétní otázky nedovedl odpovědět a to dokazuje, že jeho výpověď je nevěrohodná. Pravděpodobně z důvodu delšího časového odstupu. Nedovedl odpovědět například na otázky:
1) výše pokuty, kterou mi navrhl
2) zda tuto pokutu navrhl před nebo po výzvě k předložení zelené karty
3) na otázku OÚO zda řidič předložil zelenou kartu odpověděl „Tuto buď nepředložil, nebo předložil neplatnou kartu, stoprocentně to s odstupem nemohu tvrdit, jak to tam bylo.
I kdyby se podařilo správnímu orgánu nade vší pochybnost dokázat, že jsem nepředložil platnou zelenou kartu, byl takový důkaz získán jako následek protiprávního jednání zasahujících policistů a nelze ho proto s ohledem na známou zásadu „Ius exiniurianon ortitur“ použít.
Navíc je tato otázka vzhledem §51 SprŘ zbytečná.

---- edit podle doporučení pánů kdo a hh. Změny tučně, odstraněné přeškrtnuto.

[kdo]

Nemusíte své vyjádření roubovat na otázky SO. Jako obviněný máte právo se vyjadřovat v průběhu řízení kdykoliv a naopak nemáte žádnou povinnost na otázky odpovídat.

Co se týče zelené karty, omezil bych se na tvrzení, že předložena byla. Úřední záznam jako důkazní prostředek použít nelze a pokud si svědek nepamatuje, zda jste ZK nepředložil vůbec, nebo zda jste předložil expirovanou ZK, může se stejně tak stát, že si Vás spletl s někým úplně jiným.

Stran nedodržení bezpečné vzdálenosti: ta je podle BESIP při 80 km/h 44 m a při 100 km/h 56 m, tj. více než o 100 % delší, než se svědek domnívá.

Co se týče času, důkaz záznamem se zjevně vztahuje k nějakému zcela jinému skutku, než který je předmětem správního řízení.

[hh]

Jen technická - nepřehánějte to s tou latinou. Máte to blbě napsané (ex injuria jus non oritur), ale hlavně to není moc přihléhavé. Jde o princip mezinárodního práva, ani analogicky to na otázku použitelnosti důkazů nedopadá - radši odkažte na § 51 SprŘ ...

[j0hn]

Nemusíte své vyjádření roubovat na otázky SO. Jako obviněný máte právo se vyjadřovat v průběhu řízení kdykoliv a naopak nemáte žádnou povinnost na otázky odpovídat.

I přestože jsem podepsal, že se nebudu vyjadřovat k podkladům pro vydání rozhodnutí?

Vyjádření o tři příspěvky výše jsem upravil podle doporučení pánů kdo a hh.

Není blbost, když jednou píšu, že videozáznam podporuje moje tvrzení a podruhé tvrdím, že se video vztahuje k jinému skutku?

[kdo]

To je jen otázka formulace. Můžete např. konstatovat odlišnost mezi časem údajného spáchaní přestupku a časem na videozáznamu s tím, že videozáznam neodpovídá tvrzenému skutku, a i pokud by odpovídal, pak jeho obsah pouze podporuje Vaše tvrzení.

[j0hn]

Dobrý den,

v datovce mi přistálo psaní. Po mém písemném vyjádření SO rozhodl o došetření některých okolností týkajících se tohoto správního řízení. Spisové podklady byly doplněny o další písemný materiál.

Dostal jsem deset kalendářních dní ode dne doručení tohoto vyrozumění na nahlédnutí a vyjádření před vydáním rozhodnutí.

Zažádám podle § 36 SprŘ o písemný materiál doplněný po mém písemném vyjádření ze dne xx. xx. xxxx. Nebo mám zažádat o písemný materiál doplněný po nahlížení, které se událo v den ÚJ?

Kolik času má SO na odpověď? Žiju v tom, že 15 dní, pak by mohl i kladně vyřídit žádost až po vydání rozhodnutí.

Má cenu zkusit podjatost, když nectí presumpci neviny? Vyrozumění začíná větou "správní orgán od Vás obdržel dne xx. xx. xxxx písemné vyjádření ve věci spáchání přestupků ze dne"

I tak by ale za něj mohl rozhodnutí podepsat kolega, který je v tomto řízení záložní OÚO, že? A na podjatost celého úřadu to není.

Napadá Vás, co mohla ta dobrá duše vymyslet? Návod k PolCamu?

[kdo]

Požádejte si současně se žádostí o kopii součástí spisu doplněných po nahlížení i o prodloužení lhůty pro seznámení, pokud by SO kopii nemohl poskytnout, a zároveň o stanovení lhůty pro vyjádření. Tím dáte SO dostatečnou šanci udělat nějakou chybu. Námitku podjatosti bych asi nedoporučoval, ta by vypadala příliš účelově.

Co do spisu doplnili, to Vám nikdo nevyvěští.

[j0hn]

Je tohle OK:

Žádost o informaci o stavu řízení

V souladu s § 36 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „SprŘ“):
1) žádám, aby mi správní orgán poskytl informaci o stavu řízení spočívající v pořízení kopie dokumentů doplněných po mém nahlížení do spisu dne xx. xx. xxxx (dle § 38 odst. 2 SprŘ) vedeného pod shora uvedenou spisovou značkou do datové schránky, a to nejpozději do 10 dnů před vydáním rozhodnutí.
2) v případě, že nebude možné z nějakého důvodu možné zaslat kopii doplněných dokumentů do datové schránky, žádám o prodloužení lhůty k nahlédnutí do spisu
3) žádám o stanovení lhůty k vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí.

Má SO povinnost stanovit lhůtu k vyjádření, nebo si o ní musím říct? Ve Vyrozumění tahle lhůta není a není tam ani termín vydání rozhodnutí:

Ve smyslu ustanovení § 36 odst. 3 zákona číslo 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění
pozdějších předpisů, Vám tímto dáváme i možnost znovu se po nahlédnutí do spisu vyjádřit před
vydáním rozhodnutí ke zjištěným podkladům a případně navrhnout jejich doplnění.
Teprve poté bude ve věci rozhodnuto.

[j0hn]

Přišla odpověď:

Z doručené zprávy policie pak vyplynulo, že po ověření rychloměru PolCam dne xx.xx.2018
skutečně do doby změření Vaší rychlosti dne xx.09.2019 došlo k výměně pneumatik na vozidle
policie .... a proto byla provedena kontrola ujeté dráhy.

Znovu mi dává vědět, že mám právo nahlédnout do spisu. Po novém nahlédnutí do spisu si můžu říct o další lhůtu k vyjádření.

Žádáte zároveň o prodloužení lhůty k nahlédnutí do spisu. Vyhovuji Vám a lhůtu prodlužuji o
dalších 5 kalendářních dní od doručení této odpovědi.
Jen opětovně připomínám, že velmi doporučuji, abyste dal vědět, kdy se hodláte dostavit
v pracovní době úřadu, abyste nemusel čekat a já byl přítomen na pracovišti. Pro informaci
dodám, že dne 10.02. až 13.02.2020 na pracovišti nebudu (v případě, že 5 kalendářních dní vyjde
do těchto určených dní pro novou možnost nahlédnutí do spisu, právě o tyto tři dny Vám lhůtu
prodlužuji).

Nabízí se stavit se nahlédnout do spisu právě v době nepřítomnosti. Nicméně za tu dálku mi to nestojí.
Pondělí až čtvrtek mi vychází na 4 dny. To jen tak pro usmání.

Můžu se na tom ještě nějak otočit? Říct si o datum výměny pneumatik a datum kontroly ujeté dráhy? Nebo trvat na celém dokumentu?

[2M]

Úředník tam v pondělí až čtvrtek nebude a tak vám milostivě lhůtu prodloužil o pátek, sobotu a neděli 

Nabízí se stavit se nahlédnout do spisu právě v době nepřítomnosti. Nicméně za tu dálku mi to nestojí.

Můžete někoho k nahlížení zmocnit.
Šel bych nahlížet v době nepřítomnosti s argumentem že úředníkem stanovená lhůta vám nahlížení jindy moc neumožňuje.. jestli úředník není ochotný vás nechat nahlížet o víkendu..

[j0hn]

Vypůjčil jsem si značnou část žaloby pana kdo a spáchal odvolání, které přikládám.

ÚJ i výslech svědka jsem nahrával dvěma telefony. Jako na potvoru je mizerně slyšet právě dočíslování listů ouřadou při ÚJ. Přikládám originální a zesílený záznam. Je rozeznat, co se tam děje?

[j0hn]

SO2 v odvolání potvrdil rozhodnutí SO1. Rozhodnutí SO2 přikládám.

Nezdají se mi tyto body:
Str3:
- Nepřezkoumatelnost - dle SO2 je z rozhodnutí SO1 jasně seznatelné, z jakých podkladů SO1 vycházel, k jakým zavěrům dospěl a z jakých důvodů. Ostatně sám odvolatel závěry SO1 v odvodlání rozporuje, což by v případě nepřezkoumatelného rozhodnutí nebylo z povahy věci možné.

Str4:
- Technický stav policejního vozidla
jak SO2 zjistil, že policejní vozidla prochází pravidlenou měsíční kontrolou a Policie zásadně používá disky i pneumatiky stanovené výrobcem? Je součástí providelné měsíční kontroly i ověření jízdní dráhy? Pokud je pravidelná měsíční kontrola opravdu prováděna, pak je otázka jak svědomitě, když podle svědka nesouhlasí nastavený na PolCamu takřka po půl roce platnosti letního času.

- Bylo by proti smyslu a účelu úpravy, kdyby metrologický ústav vydával ověření s platností na 1 rok i přesto, že na služebních vozech Policie ČR jsou pneumatiky pravdiělně měněny v závislosti na ročním období.
Na výměnu pneumatik přece myslí výrobce v návodu, když vyžaduje ověřování jízdní dráhy.

- K prokázání viny z přestupku je potřeba především ověřovací list vydaný metrologickým ústavem a záznam průběhu měření na datovém nosiči (rozsudky ze dne 24. 4. 2008, čj. 7 As 39/2007 - 66, ze dne 21. 9. 2015, čj. 1 As 79/2015 - 56)
K prokázání přestupku je nutný nejen ověřovací list a záznam průběhu měření, ale také dodržet podmínky měření stanovené výrobcem.

Str5:
- Odstup vozidel - SO2 nezdůvodnil tvrzení, že řidič policejního vozidla dodržoval bezpečnou vzdálenost. Ani se nepokusil časový rozestup určit, přestože lze ze záznamu tento rozestup odhadnout na ca 1 s. Tvrdí ale, že je tento rozestup větší, než rozestup vozidel jedoucích v pravém pruhu. Vozidla v pravém pruhu ale jedou pomaleji, proto potřebují pro časový odstup 2 s kratší vzdálenost.

- SO1 napsal Správní orgán tak nemůže zcela souhlasit s odpovědí svědka – policisty, že rychlost služebního vozidla v daném místě dle jeho názoru byla bezpečná..
V odvolání jsem to využil Správní orgán správně tvrdí, že stanovené útvary Policie ČR nemusí v případě plnění služebních povinností dodržovat nejvyšší povolenou rychlost. Správní orgán by si ale měl §18 odst. 9 zákona 361/2000 Sb. přečíst celý. V takovém případě je totiž řidič policie povinen dbát potřebné opatrnosti, aby neohrozil bezpečnost silničního provozu na pozemních komunikacích. Měření rychlosti policejního vozidla proto bylo pořízeno v rozporu se zákonem a nelze tak použít jako důkaz.
SO2 prohlásil Ze záznamu z měření není zřejmé, že by měření rychlosti policejního vozidla bylo pořízeno v rozporu se zákonem z důvodu nedodržení podmínek dle ustanovení § 18 odst. 9 zákona i silničním provozu

- Materiální znak - ...Na základě tohoto lze říci, že jakékoli nedodržení povinnosti nebo porušení povinnosti stanovené zákonem o silníčním provozu je naplněním materiálního znaku.
Rozsudek č. j. 5 As 104/2008 - 48
Zákon o přestupcích ani jiný právní předpis nestanoví přesnou hranici rychlosti jízdy motorovým vozidlem, jejíž překročení způsobí naplnění materiálního znaku přestupku. Správní orgány jsou povinny zkoumat vždy, když rozhodují, zda určité jednání je přestupkem či nikoliv, také otázku, jestli došlo k naplnění obou znaků přestupku, tj. znaku formálního i znaku materiálního (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2005, č. j.7 As 18/2004 - 48, dostupný na www.nssoud.cz).
je překonaný?

- Vedení spisu - v odvolání jsem poukazoval, že některé listy ve spisu nebyly očíslovány.
SO2 konstatuje, že ani nemusí. SprŘ nestanoví, že by jednotlivé listy musely být očíslovány.

Str6:
- Nepředložení zelené karty - oznámení o přestupku a úřední záznam jsou podle SO2 dostačující k prokázání nepřeložení zelené karty. Je celkem logické, že policista, který s odstupem téměř tří měsíců (kdy jistě už z povahy svého pracovního zařazení musel řešit řadu jiných přestupků) nebyl schopen vybavit si detail řešení výše uvedených přestupků...
Toto už je také překonané?
Úřední záznam jako jednostranný úkon správního orgánu sám o sobě ovšem nemůže obstát (srov. k tomu též nález Ústavního soudu ze dne 11. 3. 2004, sp. zn. II. ÚS 788/02*) ), a to ani v případě, že je doplněn doznáním samotného obviněného: ani doznání totiž nezbavuje správní orgán povinnosti zjistit takový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu).

- Jiný čas v PolCamu - v úředním záznamu je správný čas, to stačí.
Je nelogické, že by odvolatel byl policií změřen v jeden den dvakrát, na stejném místě  a byla mu změřena stejná rychlost.

Je to dostatek střeliva pro žalobu? Doručeno bylo v půlce května. Na žalobu tak mám 6 týdnů. Mám nejdřív poslat žadost o přezkum?

Díky za případné komentáře.

[j0hn]

Spáchal jsem tuhle správní žalobu. Byl to boj a podle toho to vypadá. Zítra si to po sobě přečtu a pošlu na soud. Nechal jsem si to v hlavě rozležet nějak dlouho. Doručeno do DS bylo 17. 5.

I.
Dne 29. 2. 2020 bylo účastníkovi doručeno rozhodnutí Městského úřadu  (dále jen „správní orgán“) ze dne , spisová značka , kterým byl účastník uznán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a to porušením § 4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o provozu na pozemních komunikacích) a přestupku podle § 16 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů, a to porušením § 17 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů. S tím, že tak naplnil skutkovou podstatu shora uvedených přestupků, mu byla uložena pokuta ve výši 1.900,- Kč a povinnost uhradit správnímu orgánu náklady řízení ve výši 1.000,- Kč.
Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání, na jehož základě byla věc předána Krajskému úřadu  (dále též jen „odvolací správní orgán“). Ten vydal rozhodnutí, kterým podané odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil (k odůvodnění napadeného rozhodnutí viz dále). Žalobci bylo rozhodnutí doručeno , čímž nabylo právní moci.
Žalobce je přesvědčen, že výše uvedená rozhodnutí správního orgánu prvního stupně i odvolacího správního orgánu trpí zásadními vadami formálního i obsahového rázu, které dále v tomto podání specifikuje, a že jejich vydáním byl žalobce zkrácen na svých právech. Proto žalobce podává tuto žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, kterou se domáhá zrušení obou napadených rozhodnutí správních orgánů v celém jejich rozsahu.
Důkazy:
Rozhodnutím Městského úřadu
Rozhodnutím Krajského úřadu
Obsahem správního spisu

II.
Žalobce uvádí, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně i odvolacího správního orgánu jsou nezákonná, resp. předmětné řízení trpí závažnými vadami, když správní orgány nezjistily řádně skutkový stav, dopustily se nesprávného právního posouzení skutku, v rámci posouzení skutku překročily meze správního uvážení a rozhodly v rozporu s právní úpravou i ustálenou rozhodovací praxí, přičemž rozhodnutí správních orgánů nemají oporu v provedeném dokazování. Z výroků obou rozhodnutí a jejich rozhodnutí není zcela zřejmé, jakými podklady se správní orgány při jejich vydání řídily, neboť jejich skutkové závěry jsou převážně spekulativní. Obě rozhodnutí jsou tak pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelná.
Níže žalobce podrobně rozebírá jednotlivé žalobní důvody.

III.
Správní orgány obou stupňů vzaly za prokázané, že obviněný, jak je výše citováno z výroku rozhodnutí orgánu prvního stupně, překročil maximální povolenou rychlost na daném úseku pozemní komunikace, z čehož bez dalšího vyvodily spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona o silničním provozu, a to bez přihlédnutí k relevantním tvrzením žalobce, s nimiž se nijak nevypořádaly.
Správní orgány obou stupňů vycházejí z naprosto nepodložené presumpce, že skutek, který je žalobci kladen na vinu, se stal, tzn. že ze strany žalobce došlo k překročení nejvyšší povolené rychlosti; aniž byla tato skutečnost hodnověrně prokázána a aniž se správní orgány vypořádaly s argumenty žalobce, presumují automaticky naplnění formálních znaků přestupku.
Odvolací správní orgán existenci protiprávního jednání žalobce vyvozuje ze záznamu z měření rychlosti ze záznamového zařízení PolCam, kdy správní orgán tvrdí, že z tohoto záznamu je patrné, že žalovaný jel v době měření rychlostí 113 km/hod, kdy naměřená rychlost je zobrazena na konci měření. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že měřící zařízení PolCam v žádném okamžiku nezobrazuje rychlost „měřeného“ vozidla, ale pouze průměrnou rychlost vozidla, které měření provádí (tj. vozidla policejního). Fyzikální souvztažnost mezi tímto policejním vozidlem a vozidlem měřeným pak závisí na subjektivních schopnostech ODHADU policistů, přičemž z provedeného výslechu policisty jednoznačně vyplývá, že a) není schopen popsat, jakým způsobem „měření“ probíhá,  b) není schopen odhadovat vzdálenost ani rychlost a není mu známo, jaké veličiny vlastně měří a jak.
Výsledek měření ovlivňuje dále typ a velikost pneumatik na měřícím vozidle, tlak v pneumatikách měřícího vozidla. Správní orgán tyto okolnosti odbyl zcela nelogicky tvrzením „Krajský úřad nemůže souhlasit ani s námitkami, že se správní orgán I. stupně nezabýval některými faktory ovlivňující výsledek měření – např. typ a velikost pneumatik užitých na „měřícím“ vozidle, tlak v pneumatikách měřícího vozidla. Správní orgán I. stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí se s technickým stavem policejního vozidla dostatečně vypořádal (policejní vozidla prochází pravidelnou měsíční údržbou, policie zásadně používá disky i pneumatiky stanovené výrobcem).
Odvolatel v odvolání uvádí svůj právní názor na to, že způsob „měření“ prováděný pomocí systému PolCam PC2006 není v souladu s relevantními právními předpisy, zejména pak s § 79a zákona o silničním provozu.
K tomu krajský úřad uvádí, že použité měřicí zařízení bylo schváleno autorizovaným metrologickým střediskem pro účely měření rychlosti vozidel. Měřící zařízení bylo ověřeno metrologickým ústavem v souladu se zákonem o metrologii. Proto platí, že měřící zařízení bylo schopné správně změřit rychlost vozidla. Ověřovací list je přitom veřejnou listinou, u níž se presumuje správnost (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2013, čj. 3 As 9/2013 – 35). Bylo by proti smyslu a účelu úpravy, kdyby metrologický ústav vydával ověření s platností na 1 rok i přesto, že na služebních vozech Policie ČR jsou pneumatiky pravidelně měněny v závislosti na ročním období.“ Výrobce zařízení si tyto okolnosti, které mohou výsledek měření ovlivnit, uvědomuje a v návodu k obsluze hned na první straně upozorňuje červeným písmem „UPOZORNĚNÍ: Pokud došlo v době mezi ověřením ke změně pneumatik, je nezbytné provést kontrolu ujeté dráhy viz kapitola 4 PROVOZNÍ PODMÍNKY str 30.“
V době mezi posledním ověřením systému PolCam a výše uvedeným měřením došlo s velkou pravděpodobností k výměně pneumatik. Výše uvedené měření bylo provedeno v září, tedy na konci období letních pneumatik. K poslednímu ověření došlo na konci předcházejícího roku, tedy přibližně uprostřed období zimních pneumatik. Správní orgán byl na tuto podmínku žalobcem upozorněn ve vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí. Správní orgány se s touto námitkou dostatečně nevypořádaly.
Pokud odvolací správní orgán uvádí, „...na služebních vozech Policie ČR jsou pneumatiky pravidelně měněny v závislosti na ročním období.“, pak měl sám zjišťovat, zda ke kontrole ujeté dráhy skutečně došlo.

IV.
Pokud snad vozidlo žalobce, i přes výše uvedené nejasnosti, skutečně nejvyšší povolenou rychlost překročilo, pak to bylo z důvodu nebezpečně krátké vzdálenosti policejního vozidla od vozidla žalobce. Žalobce od počátku tvrdí, že odvracel útok na státem chráněný zájem, bezpečnost silničního provozu a při první příležitosti se zařadil do volného prostoru v pravém jízdním pruhu, aby uvolnil cestu najíždějícímu vozidlu za sebou, což je vidět na záznamu z měření.
Dle BESIP je nejmenší bezpečný časový odstup dvou vozidel 2 sekundy. Žalobce určil tento odstup ze záznamu na přibližně polovinu podle betonových zábran, které obě vozidla míjela.
Odvolací správní orgán časový odstup vozidel nezkoumal. Neznámo proč porovnával vzdálenost policejního vozidla od vozidla žalobce se vzdáleností mezi vozidly v pravém jízdním pruhy. Stejná vzdálenost mezi dvojicemi vozidel v levém a pravém jízdním pruhu však neznamená stejný časový odstup těchto dvojic vozidel. Pro dosažení časového odstupu 2 sekundy je při rychlosti 80 km/hod potřeba vzdálenost přibližně 44 m. Při rychlosti 119 km/hod je tato vzdálenost přibližně 66 m, tedy o polovinu větší.
I pokud by vzdálenost měřeného a měřícího vozidla byla o polovinu větší než vzdálenost vozidel v pravém jízdním pruhu, což správní orgán nedokázal, pak z toho, bez znalosti vzdálenosti mezi vozidly v pravém jízdním pruhu a jejich rychlosti, nelze odvodit zda byla vzdálenost měřícího vozidla od vozidla měřeného bezpečná.

V.
Oba správní orgány nesprávně posuzovaly zda byl naplněn materiální znak přestupku. Odvolací správní orgán uvádí „Zákon o silničním provozu stanoví právní rámec provozu na pozemních komunikacích, mj. stanoví konkrétní povinnosti účastníků provozu, řidiče nevyjímaje. Na základě tohoto lze říci, že jakékoli nedodržení povinnosti nebo porušení povinnosti stanovené zákonem o silničním provozu je naplněním materiálního znaku (společenské škodlivosti) protiprávního jednání v tomto zákoně označeném jako přestupek (např. ustanovení § 125c).“
Toto je v přímém rozporu se závěrem NSS, který vyjádřil v rozsudku č. j. 5 As 104/2008 – 48 ze dne 14. prosince 2009 podle kterého musí materiální znak zkoumán v každém konkrétním případě
„Zákon o přestupcích ani jiný právní předpis nestanoví přesnou hranici rychlosti jízdy motorovým vozidlem, jejíž překročení způsobí naplnění materiálního znaku přestupku. Správní orgány jsou povinny zkoumat vždy, když rozhodují, zda určité jednání je přestupkem či nikoliv, také otázku, jestli došlo k naplnění obou znaků přestupku, tj. znaku formálního i znaku materiálního (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2005, č. j. 7 As 18/2004 - 48, dostupný na www.nssoud.cz). Okolnostmi, jež snižují nebezpečnost jednání pro chráněný zájem společnosti pod míru, která je typická pro běžně se vyskytující případy přestupků, mohou být zejména, avšak nikoliv výlučně, význam právem chráněného zájmu, který byl přestupkovým jednáním dotčen, způsob jeho provedení a jeho následky, okolnosti, za kterých byl přestupek spáchán, osoba pachatele, míra jeho zavinění a jeho pohnutka. Okolnosti, jež vylučují porušení nebo ohrožení zájmu společnosti, musí být ovšem posuzovány vždy v každém konkrétním případě a nelze, jak to naznačuje stěžovatel (a z opačného hlediska vlastně i žalobce), vyslovovat žádné paušální závěry o tom, že např. míra společenské nebezpečnosti překročení nejvyšší povolené rychlosti o 2 km/h je natolik mizivá, že nedosahuje intenzity přestupku, zatímco u překročení nejvyšší povolené rychlosti o 10 km/h již tomu tak je. Opačný přístup ze strany správních orgánů či soudů by vedl k nahrazování role zákonodárce jejich rozhodovací činností, což by odporovalo principu dělby moci v demokratickém právním státě (viz čl. 2 odst. 1 Ústavy). Teprve poté, co je zjištěno naplnění materiálního znaku přestupku, může správní orgán dojít k závěru, že konkrétním jednáním obviněného byl spáchán přestupek. Pokud naopak správní orgán na základě zjištěného skutkového stavu dospěje k závěru, že z okolností případu je zřejmé, že jednáním osoby obviněné z přestupku, jež sice nese formální znaky skutkové podstaty přestupku, nedošlo k porušení ani k ohrožení právem chráněného zájmu, má povinnost (nikoliv pouze možnost) řízení zastavit podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích.“
Žalobce proto stále zastává názor, že již vydání příkazu bylo nezákonné, neboť v něm správní orgán 1. stupně konstatoval, že spácháním přestupků odvolatele nedošlo k ohrožení ostatních účastníků silničního provozu. Správní orgán 1. stupně tak měl již před vydáním příkazu dojít k závěru, že nebyl naplněn materiální znak přestupku.

VI.
Žalobce trvá na názoru, který uvedl v Odvolání proti rozhodnutí Správního orgán 1. stupně.
„Správní orgán považuje rychlost služebního vozidla v daném místě za nebezpečnou, když tvrdí „Obviněný chtěl vědět, zda je technicky možné, aby jel uvedenou rychlostí a zda je rychlost policejního vozidla bezpečná, což svědek potvrdil. Správní orgán zde uvádí, že přestože obviněný řídil vozidlo staré 16 roků, při objemu válců 1747 cm krychlových by mělo být schopno takovéto rychlosti snadno dosáhnout. Takováto jízda samozřejmě za daných okolností bezpečná není, naopak vykazuje značná rizika pro obviněného, ostatní účastníky silničního provozu, pracovníky provádějících práce na dálnici a samozřejmě i pro členy policejní hlídky. Správní orgán tak nemůže zcela souhlasit s odpovědí svědka – policisty, že rychlost služebního vozidla v daném místě dle jeho názoru byla bezpečná.“
Správní orgán správně tvrdí, že stanovené útvary Policie ČR nemusí v případě plnění služebních povinností dodržovat nejvyšší povolenou rychlost. Správní orgán by si ale měl § 18 odst. 9 zákona číslo 361/2000 Sb. přečíst celý. V takovém případě je totiž řidič policie povinen dbát potřebné opatrnosti, aby neohrozil bezpečnost silničního provozu na pozemních komunikacích.
Měření rychlosti policejního vozidla proto bylo pořízeno v rozporu se zákonem a nelze tak použít jako důkaz.“

Odvolací správní orgán se s touto námitkou nijak nevypořádal. Bez dalšího pouze prohlásil, že s názorem žalovaného nesouhlasí.

Správní orgány nevysvětlily, proč by jízda podobnou rychlostí měla být v případě neoznačeného policejního vozidla bezpečná a v případě civilního vozidla nebezpečná. Vyjádření Správního orgánu 1. stupně „Policisté mají mnoho zkušeností při jízdách ve vysokých rychlostech při měření rychlostí řidičů, což běžný řidič tvrdit patrně nemůže, pokud se nejedná např. o automobilového závodníka apod..“ za takové vysvětlení považovat nelze.

VII.
Správním orgánům se nepodařilo prokázat žalobci spáchání přestupku dle § 16 odst. zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Odvolací správní orgán vycházel pouze z Oznámení přestupku a Úředního záznamu sepsaných policisty. Podle Rozhodnutí zveřejněné ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslem 1856/2009 nemůže Úřední záznam sám o sobě obstát.
„Z úředních záznamů obou zasahujících policistů vyplynulo zhruba totéž a sám žalobce při ústním jednání nepopíral obsah těchto záznamů. Úřední záznam jako jednostranný úkon správního orgánu sám o sobě ovšem nemůže obstát (srov. k tomu též nález Ústavního soudu ze dne 11. 3. 2004, sp. zn. II. ÚS 788/02*) ), a to ani v případě, že je doplněn doznáním samotného obviněného: ani doznání totiž nezbavuje správní orgán povinnosti zjistit takový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu).
Pokud žalovaný poznamenává, že k provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci, nelze si to vykládat jako možnost správního orgánu spokojit se s minimem podkladů (úřední záznamy a doznání) a upustit od dalšího dokazování jen proto, že tyto podklady nejsou navzájem v rozporu. Správní orgán je naopak povinen shromáždit tolik důkazních prostředků, kolik je třeba k vyvrácení pochybností a k tomu, aby byly okolnosti spáchání domnělého přestupku postaveny najisto.“

VIII.
Správní orgány se nedostatečně vypořádaly s uváděným časem údajně spáchaného přestupku a časem na videozáznamu. Doba údajně spáchaného přestupku je uváděna 15:12, na videozáznamu je však čas 14:12. Rozhodnutí obou správních orgánů se opírá opět pouze o Úřední záznam, který, jak je uvedeno výše, nemůže sám o sobě obstát.

IX.
Žalobce závěrem své argumentace výslovně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 3 As 29/2011 ze dne 8. 2012, který se týká skutkově obdobné věci, a v jehož odůvodnění soud zdůrazňuje, že je nezbytné zkoumat, zda policisté vědomě neiniciovali spáchání dopravního přestupku řidičem kontrolovaného vozidla a  zda při měření jeho rychlosti jízdy postupovali správně a v souladu se zákonem. Jak žalobce uvádí výše, dle jeho přesvědčení plnily správní orgány obou stupňů tuto svou povinnost  nanejvýše nedbale. Žádné prohlášení správního orgánu o tom, že “lze mít za spolehlivě prokázané, že došlo k porušení ustanovení § 4 písm.c) zákona číslo 361/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů“ (viz rozhodnutí správního orgánu prvního stupně)  není způsobilé nahradit řádné prokázání takovéhoto skutku objektivními důkazy a zhodnotit věrohodnost a pravdivost těchto jednotlivých důkazů jak jednotlivě, tak i v souhrnu s důkazy ostatními (viz i rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. 4. 2009 ve věci sp.zn. 4 Tz 5/2009-I obdobně).
Důkazy:
Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 3 As 29/2011 ze dne 8. 2012

X.
Ze všech výše uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby soud vydal tento rozsudek:
I.   Rozhodnutí Krajského úřadu a rozhodnutí Městského úřadu se zrušují a věc se vrací Městskému úřadu k dalšímu řízení.
II.   Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobce ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.