Tak opět přidám jeden rozsudek na téma sprdel od Krajského soudu v Hradci Králové. Jde o rozsudek z 30. 7. 2014, č. j. 30A 38/2014.
Dnes jsem tento rozsudek použil do odvolání. Ke stažení je zde
http://www.nssoud.cz/files/EVIDENCNI_LIST/2014/30A_38_2014_45_20140826090515_prevedeno.pdfKlíčová citovaná pasáž:
„Pro posouzení důvodnosti žaloby a vytýkaného pochybení správního orgánu je v této konkrétní věci podstatné znění ust. § 125h zákona o silničním provozu. Podle tohoto ustanovení „Obecní úřad obce s rozšířenou působností
bezodkladně po zjištění nebo oznámení přestupku vyzve provozovatele vozidla, s nímž došlo ke spáchání přestupku, k uhrazení určené částky, pokud a) jsou splněny podmínky podle § 125f odst. 2, b) totožnost řidiče vozidla není známa nebo není zřejmá z podkladu pro zahájení řízení o přestupku a c) porušení je možné projednat uložením pokuty v blokovém řízení.“
A právě nesplnění povinnosti správního orgánu prvního stupně vyzvat provozovatele vozidla, tedy v daném případě žalobkyni, k uhrazení „určené částky“, je důvod, pro který žalobkyně označila proběhnuvší řízení o správním deliktu za nezákonné.
Krajský soud se jednoznačně ztotožnil s argumentací žalobkyně, na základě které dovozuje nezákonný postup správního orgánu prvního stupně. Výzva k uhrazení „určené částky“ je rovněž dle názoru krajského soudu
obligatorní podmínkou pro možnost případného následného zahájení řízení o správním deliktu.Zákonodárce tuto výzvu do znění zákona včlenil zcela jistě proto, aby dal provozovateli vozidla, jehož zavinění za daný správní delikt je koncipováno jako zavinění objektivní, možnost zaujmout k vytýkanému správnímu deliktu odpovídající postoj. Provozovatel vozidla má možnost uvážit, jakým způsobem bude na výzvu reagovat. Může sdělit totožnost řidiče vozidla v době spáchání přestupku (§ 125h odst. 6 zákona o silničním provozu), může sporovat správnost, úplnost a obsah výzvy (§ 125h odst. 4 téhož zákona), stejně tak může namítat své vyvinění s odkazem na § 125f odst. 5 zákona o silničním provozu, případně může „určenou částku“ uhradit, což má za následek odložení věci (§ 125h odst. 5 silničního zákona).
Správní orgán v souladu se zákonem nepostupoval, a proto žalobkyni upřel možnost zákonem předvídaným způsobem reagovat. Pokud by krajský soud aproboval jednání správního orgánu prvního stupně zjištěné v této konkrétní věci, poté by, jak přiléhavě namítá žalobkyně, pozbylo ust. § 125h zákona o silničním provozu zcela svého smyslu. Správní orgán by tak skutečně mohl v obdobných případech rovnou zahájit řízení o správním deliktu provozovatele vozidla, neboť toho stíhá, jak již uvedeno, objektivní odpovědnost za spáchaný delikt a s tím související povinnost uhradit pokutu. Jistě by se takovýto postup jevil z hlediska fiskální politiky státu pohodlnější a ve všech směrech méně zatěžující správní orgány, nicméně
takovouto možnost krajský soud v zákonné normě nenalezl.
Tento nesprávný postup, resp. nezákonně zahájené řízení o správním deliktu, pak žalovaný v řízení o odvolání rovněž pominul a pochybení správního orgánu prvního stupně nenapravil. Krajský soud tak uzavírá, že žaloba byla podána důvodně a rozhodnutí obou správních orgánů trpí vadou žalobou vytýkanou.
Řízení o správním deliktu provozovatele vozidla bylo zahájeno v rozporu se zákonem...“