Tedy poučení bylo - sice v předvolánce na ústní jednání, ale bylo. Pak má odvolací orgán bohužel pravdu.
Vaše poučení bych tedy modifikoval: pokud je nařízeno ústní jednání/ dokazování mimo ÚJ a je zřejmé, že orgán se chystá po jeho skončení vydat rozhodnutí (tj. předvolánka obsahuje poučení o možnosti vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí), pak je potřeba toto právo uplatnit nejméně tak, že s předstihem požádám o stanovení lhůty pro vyjádření. Pokud tak neučiním, tak orgán může vydat rozhodnutí.
V řízeních, na která jsem se odkazoval, k poučení nedošlo vůbec - a v tom případě odvolacímu orgánu nezbylo, než se skřípěním zubů rozhodnutí prvostupňového orgánu zrušit.
Nespatřuji proto nějakou účelovost nebo možnost, jak by to orgán mohl zneužít, protože svůj záměr vydat rozhodnutí vám musí sdělit, tedy víte poměrně přesně, do kdy nejpozději můžete před daným stupněm důkazy uplatnit. Píši záměrně před daným stupněm, protože ve správním řízení se neuplatní koncentrace řízení - účastníkova možnost navrhovat důkazy není omezena na nějakou konkrétní fázi nebo stupeň řízení, dané důkazy proto stejně dobře můžete uplatnit před odvolacím orgánem nebo taky ve správní žalobě.
Ve správním řízení dále není nijak formalizovaný úkon skončení dokazování. Správní orgán někdy sbírá podklady postupně, často něco přihodí účastníci a v momentě, kdy orgán nazná, že má dostatek podkladů pro to, aby vydal rozhodnutí, musí účastníka vyzvat k vyjádření k podkladům. Ústní jednání nebo dokazování mimo ÚJ slouží k tomu, aby orgán posunul řízení směrem k rozhodnutí - přijde mi vcelku logické, že v rámci nějaké procesní ekonomie orgán očekává, že po ÚJ bude schopen vydat rozhodnutí. Fyzická účast obviněného na tomto nic nemůže změnit, orgán důkazy provede s obviněným nebo bez něj.
Ještě poslední dodatek - po zamítavém rozhodnutí o odvolání máte možnost podat správní žalobu a teprve poté případně kasační stížnost.