Kolegové sice neradí špatně, ale xt2c z toho má patrně pěkný guláš. Jako jednatel společnosti, které takové výzvy chodí, a který opakovaně jedná s úřady nejenom o přestupcích, takže si nemůže dovolit vypadat jako blbec, kverulant nebo používat jednorázová řešení, aplikuji následující postup:
1. Výzva přišla obyčejnou poštou - v této věci nedělám nic.
2. Výzva přišla do datové schránky nebo byla převzata libovolným pracovníkem firmy proti podpisu:
a) u bagatelních věcí, jako jsou překročené rychlosti a špatné parkování - v této věci nic nedělám. Pokud by měla ze stranu policie následovat nějaká sankce, musí nejprve zjistit, kdo je ve firmě povinen na výzvu odpovědět, pak prokázat, že ji obdržel a že nezná údaje potřebné k určení totožnosti řidiče. Na to se policie u bagatelních věcí vykašle a předá to příslušnému úřadu (pokud je to ze zákona možné) nebo to vyhnije.
b) u ostatních případů pošlu policii vyjádření, že v této věci nebudu podávat žádné vysvětlení s odvoláním na poučení obsažené ve výzvě, případně na § 61 zák. 273/2008 Sb. zákona o policii nebo na čl. 37 LZPS. Tuto variantu používám málo, protože u bagatelních věcí je lepší var. a) a např. u dopravních nehod nebo krádeží se policie nevzdá a přijedou si osobně.
c) u ostatních evidentně složitějších a zamotanějších (a to i bagatelních) případů - domluvím se pravděpodobným řidičem nebo účastníkem na dalším postupu. Pak buď zvolím variantu b) (a počítám s případnou reakcí policie) nebo po dohodě identifikuji příslušnou osobu, a ta pak pokračuje v řešení sama. Postup c) zatím použit dvakrát - závistivý soused měl námitky k parkování a jeden vysloveně kriminální případ.
Pokud se v průběhu času snad někdo k případu ozve telefonicky a tvrdí, že je policie, tak ho odkážu na standardní postup, který jako policista určitě zná, a víc se s ním nebavím.
Jednoduché řešení, že např. řeknu nějaké kouzelné slovo nebo pošlu nějaké vysvětlení, a už mě nikdy nikdo nebude otravovat, bohužel neexistuje.
