...mezi větami "při vytažení zbraně musíš být připraven, že se bude střílet" a "při vytažení zbraně musíš střílet" je jen drobný a velmi nenápadný rozdíl. 
Je rozdíl někoho nutit zabíjet pokaždé a za všech okolností a někoho upozornit, že jalová hrozba vytaženou zbraní (které by se demagogicky dalo vyhodnotit jako chlubení se zbraní), případně pouhé lehké zranění útočníka může (nikoliv a priori musí) mít velmi nepříjemné nebo i smrtelné důsledky pro obránce a jeho blízké.
Pokud nejsem přesvedčen, že uzrála situace pro střelbu a zároveň nejsem připravet střílet, nikdy netasím. Když už jsem nucen tasit, musím být také připraven střílet a zabíjet. Od toho zbraň primárně je, není na okrasu, ani na chlubení, ani na vyhrožování.
...Vytáhneš železo, cigoši zdrhnou, jde se domů.
Vytáhneš železo, vystřelíš, dva leží, zbytek utekl, ty sedíš v base a přeživší cigoši lžou.
...
To už je čistá demagogie, která předestírá jedinou situaci a jediné dva možné výsledky. Tohle nemá smysl dále rozebírat. Co tam máme ještě, ve sluníčkovém arzenálu? (to je řečnická otázka)
Ja naopak suhlasim...
Děkuji, náčelníku, že jsi se mě zastal...
----
Na závěr uvádím na svou obhajobu, že jsem dosud nikdy netasil a nezabil jsem ani jednoho útočícího pitbula na dětském hřišti, ani jednoho romského spoluobčana, který šel po celodenní šichtě v Kolbence navštívit nemocnou babičku a pouze si zkracoval si cestu...
Ale jakmile bude kdokoliv nebo cokoliv ohrožovat zdraví, život nebo majetek můj, mých dětí a osob blízkých, a nepřestane ani po důrazném upozornění, že to pro něj může mít fatální následky, jsem připraven tasit a okamžitě střílet. A určitě ne do nohou.