Zdravím,
většinou nahlížení do spisu kombinuji s nepodáním vysvětlení.
Tj. ústní jednání správního řízení, přijdu, dám občanku k opsání a požádám o spis (pokud mi není rovnou přisunut), pokud si chce orgán povídat tak ho upozorním, že napřed spis. Což orgán vždy vyhoví.
U spisu nespěchám, nic mě nehoní, oni si zvou lidi tak po dvouhodinových intervalech, protože někdy se to protáhne a oni nemůžou vědět kdy. Takže když jste začátečník tak uklidníte takové to prvotní vypětí právě klidným, pečlivým čtením spisu. Pročtu se tím, rovnou pátrám zrakem po důležitých odstavcích a přeskakuji vatu. Když mi něco přijde obzvlášť zajímavé, udělám si mobilem fotku. Jinak žádost orgána o pořízení kopie některých listů nechávám gentlemansky na konec, po skončení jednání, pokud to potřebuji. Začátečník neudělá chybu (není-li to bagatelní věc) když si nechá okopírovat ze spisu všechno relevantní (bývá to tak 10 stránek typicky) - stačí to nechat na konec.
Poté uvědomím orgána o tom, že jsem si dočetl, a můžeme jít na věc. Nebývá to tak jednoduché že hned člověk klopí svoje moudra, napřed se vždycky vyžvaňují oni. Slavnostně začnou předčítat proč jste tam, z čeho jste obviněn a někdy to docela trvá. Tak se tvářím znuděně. Potom jsem dotázán, zda se k tomuto přestupku jako takovému chci nějak vyjádřit. Podle toho co mám nachystané, to nadiktuji, většinou to ale bývá, že nebudu v této věci podávat žádné vysvětlení. Orgán se zeptá, jestli je to vše - ano, je to vše. Pak čtou zase teatrálně nahlas, co je ve spisu za důkazy a zeptají se (to je taková fáze dvě), zda se chci vyjádřit k těm důkazům. Dřív jsem zopakovával to co ve fázi jedna, úplně stejnou větu, ale v poslední době se snažím u toho trochu pobavit. A tak důkazivo různě komentuji a bavím se xichtem, který ten člověk na druhé straně stolu háže. Někdy je mi jich skoro líto...to byl jen vtip. Kde jsou jaké nesrovnalosti, kde chybí jaký podpis, no a nakonec začnu vyjmenovávat co tam není a co by tam přesně mělo být. Po dobu toho to orgán ťuká do počítače a někdy si připadám jak ve škole nebo jako soudruh náměstek diktující své sekretářce.
Pak je konec, oni občas provádí různá poučení, a pak vytisknou protokol.
Ten si přečtu pečlivě jako svině a pokud je tam cokoliv, s čím nesouhlasím, požádám o přepsání, jinak že podpis pod ním nebude. Nutno říct, že mi ještě nikdo nebránil dělat i docela hardcore úpravy (zasahoval jsem i do toho textu, který tam dosmolují oni), možná i proto, že oni se mě většinou po té půlhodině, hodině atd. docela chtějí i zbavit a já se u toho netvářím jako člověk, který se nechá ukecat. Tak raději změní cokoliv, jen abych už byl pryč. Teprve až je v protokole to, co tam já chci, podpis, případné kopie ze spisu (ani prachy po mě nikdy nechtěli, přitom můžou chtít až dvacku za stránku) a odchod.
Závěrečný tip: ocení slušné jednání takže vždy s těmi příživníky mluvíme slušně, žádné emocionální výlevy, o to ale nekompromisněji, nedělám žádné úšklebky a tak, netvářím se povýšeně. Nejlepší je chladné a odtažité jednání, ale s respektem.
Jediná výjimka je Jordánek z Brna, tomu jsem už do očí řekl tolik různých věcí, co si o něm myslím, což vůbec nebral statečně (i vzhledem k tomu věkovému rozdílu, mohl bych být jeho synátor) že když ho příště ve dveřích oslovím "nazdar ty zmrde", možná to s ním rovnou jebne.
Ale tam bylo moje vystupování spíš reakcí na to jeho, to pak reagovat umím.
Osvětlil jsem vám aspoň něco?
