Před mnoha lety jsem v Plzni řešil, že někdo v noci chodil po ulici a škábal auta. Poškozených aut bylo odhadem už asi 200. Moje auto bylo poškrábané v podstatě na každém panelu. Nejdřív jsem volal MP, že někdo škrábe auta. Žádná odezva. Pak jsem psal na magistrát, žádná odezva. Tak jsem tam poslal dopis a přišlo mi, že velitel Městské Policie Plzeň tam jednou za noc pošle hlídku. Každé ráno jsem na autě našel jeden nový škrábanec a tak jsem každé ráno začal volat policajty. Už druhý den jim trval příjezd asi 1.5 hodiny a moc se jim nechtělo něco sepisovat, že prej nastříkat jeden panel určitě nejní 5000 a že to mám asi nějaký divný lakýrnictví. Trval jsem na svém a chtěl to napsat. Po několika dnech, kdy jsem je volal každý den ke každému novému škrábanci, jsem rozjel kampaň a za stěrač poškrábaných aut jsem dával lístečky s odkazem na mail a fórum, kde se případy daly agregovat. Několik majitelů za mnou přišlo a řekli mi, že to nemá cenu, že za policajtama ani nešli a že nám nikdy nikdo nepomůže a že to je předem prohraný a že tenhle člověk je sám a dělá to už asi rok a půl. Po týdnu mi přišly předvolání k výslechu. Za každý nahlášený škrábanec jedno předvolání. Takže celý další týden jsem večer chodil na služebnu PČR a podával informace k tomu jednomu škrábanci. Příslušník mi dále sdělil, že to zní neuvěřitelně, že by bylo poškozených tolik aut, tak jsem mu ukázal fotografie. Odpověděl mi, že jsem první, kdo to nahlásil. Ten den se na parkovišti objevilo BMW E61 M5, dal jsem si na parkovišti kafe a čekal, jestli náhodou majitel nepřijde, abych ho varoval, nepřišel, ráno cestou do práce byl na báwu šlinc přes celý auto. Od té doby parkovalo půl kilometru od sídliště a majitel prostě každý den pajdal pěšky k autu.
Se zaškrtnutím, jestli chci být informován o průběhu vyšetřování, neměli problém.
Po několika dnech mi přišlo oznámení, že všechny případy sloučili do jednoho a tento odložili. Ještě ten den mi ale příslušník volal, že za žádných okolností nesmíme toho člověka hledat na vlastní pěst nebo nedej bože ho nějako omezovat na svobodě. Pokud bychom náhodou na někoho, kdo škrábe auta narazili, máme jej následovat do budovy a zavolat PČR.
Po této zkušenosti už bych PČR nevolal ani k vraždě. Myslím, že za ten stav můžou především lidi. Byly tam stovky poničených aut a já jsem byl první, kdo se tím zabýval, takže podle mého si za žalostný stav PČR a jejich totální neschopnost cokoliv řešit si můžou lidi sami.
