Hnutí odporu
Datum: 8.10.2013
Místo: Praha - Dejvice
Seděli asi 4 v autě, zcela nepokrytě jsem je obcházel a fotil. Jeden z nich otevřel okénko a následující rozhovor se odehrával v přátelském tónu, dokonce i s úsměvem:
"Nechcete si nás vzít víc zblízka?"
"To ne, ale jestli byste mi vystoupili, tak bych vás měl i s autem."
"Nene, my musíme zůstat v autě. Mimochodem my tady máme stát."
"Nezlobte se, mně do toho nic není, já si vás jenom fotím."
"My tu máme být a není tu kde parkovat."
"V klidu, to není moje věc, já ty fotky jenom posílám dál."
"A kampak je posíláte?"
"Na hnutí odporu." (Už stojím o okénka a jenom si povídám)
"Hnutí odporu? A proti čemu je to odpor?"
"To já nemůžu říct. Ale platí dobře."
"Aha."
"Vám by to šlo, vy jste insideři, vy byste pro ně měli spoustu fotek!"
"No jo, ale to nám musíte říct, jak se tam dostat!"
"To se omlouvám, ale já fakt nemůžu. Vygooglete si to."
"To je dobrý, my máme peněz dost. Z vašich daní

."
Nebyl jsem jediný, kdo si je fotil. Když jsem odcházel, o pěkný kousek dál stál týpek s teleobjektivem, asi se bál jít blíž. I několik dalších lidí vytáhlo mobil a fotku si udělali.
Asi za půl hodiny ale situace vypadala takhle:

Absolutně netuším proč, poblíž stál transporter a policista ve vestě si vše fotil. Opicajti z auta byli stále v autě (pokud to byli ty samí). Nikoho jsem se na nic neptal a šel dál, nechtěl jsem je zbytečně rušit. Buďto něco nacvičovali, nebo se někdo konečně nasral a zavolal jim vlastní medicínku.