Reakce na výzvu bude vypadat takto:
Odvolatelka v prvé řadě konstatuje, že dle jejího právního názoru vydáním rozhodnutí v daném správním řízení došlo ke koncentraci tohoto správního řízení, a tak není SO1 dle správního řádu oprávněn doplňovat důkazní materiál způsobem, jímž se o to pokouší. Na skutečnost, že je možno se ze spáchání údajného přestupku vyvinit doložením dokladu o ubytování, odvolatelku SO1 v průběhu řízení před vydáním rozhodnutí žádným způsobem neupozornil, ani o jeho doložení nežádal, ačkoliv toto mohl a měl udělat, čímž porušil základní zásady vedení správního řízení. Povinností SO1 totiž bez jakékoli pochybnosti bylo pokusit se obstarat veškeré důkazy i bez návrhu.
Požadavek SO1 na to, aby odvolatelka jakkoli dokazovala jakýmsi voucherem či fakturou své konstatování, že řidiče na jízdu, v jejímž průběhu mělo dojít ke spáchání údajného přestupku, opravdu nevyslala, je dle právního názoru odvolatelky zcela irelevantní, a to nejméně ze dvou důvodů:
1) Jelikož šlo o soukromou aktivitu řidiče, odvolatelka samozřejmě nedisponuje žádným potvrzením o ubytování, ani k němu nemá žádný doklad ve svém účetnictví. Takovýmto dokladem disponuje pouze řidič, který v době spáchání údajného přestupku vozidlo provozované odvolatelkou řídil, a odvolatelka nedisponuje žádným právním nástrojem či zákonným opatřením, které by jí umožňovalo předání takovéhoto dokladu na řidiči vozidla vynutit. Bude tedy nezbytné, aby o doložení dokladu požádal SO1 přímo řidiče.
2) Je to SO1, kdo má povinnost v řízení s odvolatelkou jakožto provozovatelem vozidla dokazovat, že odvolatelka řidiče do dané lokality vyslala, nikoliv naopak. Jednak leží povinnost obstarat důkazy primárně na SO1, jednak není možno po odvolatelce požadovat, aby prokazovala, že se něco nestalo.
K požadavku, aby odvolatelka doložila, kdo vozidlo řídil, se odvolatelka odkazuje na čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod v souvislosti s rozsudkem Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 2192/2001 ze dne 1. 8. 2002.
Závěrem odvolatelka konstatuje, že považuje jednání SO1 za nesouladné s dobrými mravy a platnou legislativou, a to až na hranici několika trestných činů. Odvolatelka je přesvědčena, že jednání SO1 vykazuje nesrovnatelně větší společenskou nebezpečnost, než jakou vykazoval samotný údajný přestupek. SO1 nepostupuje podle právních předpisů, opakovaně porušuje základní zásady správního řízení a setrvale ignoruje zásadu enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí. Jak lze zjistit i z veřejně dostupných zdrojů (viz mj.
https://www.idnes.cz/hradec-kralove/zpravy/krkonose-krnap-fotopasti-boudari-auta-pokuty-spz-povolenky.A250226_085912_hradec-zpravy_tuu), SO1 aplikuje své protiprávní postupy dlouhodobě a opakovaně, ačkoliv si může a má být vědom skutečnosti, že provozovatele, jímž je fyzická osoba, v souladu se zákonem o ochraně přírody a krajiny nemůže postihnout vůbec, a provozovatele, jímž je osoba právnická, pouze tehdy, když mimo jakoukoli pochybnost prokáže, že k přestupku proti zákonu o ochraně přírody a krajiny došlo při jednání v zájmu či na pokyn této právnické osoby. Odvolatelka proto SO1 důrazně vyzývá, aby této nezákonné praxe, v jejímž rámci uděluje zjevně protiprávně pokuty desítkám, stovkám či možná tisícům provozovatelů vozidel, neprodleně zanechal.
Pozn.: Odmítnutí sdělení totožnosti řidiče, který je osobou blízkou, ve spojení s výzvou, aby si SO1 opatřil potvrzení o ubytování u něj, jsem si prostě nemohl odpustit...