Chtěl bych poděkovat Odvolacímu správnímu orgánu, že této záležitosti věnoval patřičnou pozornost a hlavně celou věc vyřídil s lidským přístupem k věci.
Naopak úředníkovi z magistrátu bych poslal prostředníček a přání, aby také byl někdy takto křivě obviněn. Je to úředník, který si potřebné paragrafy hledal při ústním jednání na internetu, nebyl schopen vlastního názoru (na ústním jednání pouze přečetl spisovou složku a konec -- zřejmě pro to, jelikož jsem si to jednání nahrával). Naprosto zbytečný člověk, který mě stál hodin mého života a nervů.
----
Po posouzení hmotněprávních aspektů předložené věci odvolací orgán konstatuje, že má zásadní pochybnosti o spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., jehož se měl řidič dopustit tím, že dne 19. 2. 2024 při řízení motorového vozidla nejel při pravém okraji komunikace a vlivem nepřiměřené rychlosti nebyl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou měl rozhled, kdy následně vjel do výmolu na komunikaci, čímž došlo k poškození vozidla. Při dopravní nehodě došlo k hmotné škodě na vozidle.
Přestupek je podle správního orgánu přesvědčivě a nezpochybnitelně zdokumentován a spis obsahuje všechny důkazy a další podklady pro toto konstatování, odvolací orgán je však opačného názoru. Odvolací správní orgán po vyhodnocení obsahu spisové dokumentace k věci konstatuje, že řidič vjel do výtluku na vozovce, v důsledku čehož došlo k poškození kol jím řízeného vozidla. Žádné ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích neohrozil, nikomu nezpůsobil žádnou újmu na zdraví či majetkovou škodu.
Orgán policie označil jako osobu podezřelou z přestupku řidiče, přičemž jeho protiprávní jednání bylo spatřováno v porušení ustanovení § 11 odst. 1 a § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., čímž měl naplnit skutkovou podstatu přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona. Správní orgán tedy spatřoval zavinění v tom, že řidič nejel vpravo a vlivem nepřiměřené rychlosti nebyl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou měl rozhled, kdy následně vjel do výmolu na komunikaci.
Odvolací správní orgán tedy na základě dostupné spisové dokumentace, s přihlédnutím ke zjištěním z ní vyplývajícím, nemohl jednoznačně a bez všech pochybností dovodit, že by výše uvedené povinnosti řidič nesplnil. Za podstatnou okolnost správní orgán považuje skutečnost, že řidič nebyl schopen za normálních okolností vyskytujících se běžně v provozu na pozemních komunikacích situaci ovlivnit. Pokud by odvolací správní orgán přeci jen připustil, že by k porušení výše uvedených ustanovení zákona o silničním provozu došlo, byl by povinen zkoumat, zda toto případné nesplnění jeho povinností vykazuje znaky přestupku, či nikoliv.
Přitom zkoumal také otázku, jestli došlo k naplnění obou znaků přestupku, tj. znaku formálního i znaku materiálního (s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17.02.2005, č.j. 7 As 18/2004 - 48). Okolnostmi, jež snižují nebezpečnost jednání pro chráněný zájem společnosti pod míru, která je typická pro běžně se vyskytující případy přestupků, mohou být zejména, avšak nikoliv výlučně, význam právem chráněného zájmu, který byl přestupkovým jednáním dotčen, způsob jeho provedení a jeho následky, okolnosti, za kterých byl přestupek spáchán, osoba pachatele, míra jeho zavinění a jeho pohnutka.
Okolnosti, jež vylučují porušení nebo ohrožení zájmu společnosti, musí být ovšem posuzovány vždy v každém konkrétním případě. V rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 5 As 106/2011 – 82 se uvádí, že není pochyb o tom, že až teprve poté, co je zjištěno naplnění materiálního znaku přestupku, může správní orgán dojít k závěru, že konkrétním jednáním obviněného byl spáchán přestupek.
V tomto konkrétním případě správní orgán na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že z okolností případu je zřejmé, že jednání řidiče nenese formální znaky skutkové podstaty přestupku, přičemž v jeho jednání absentuje zavinění. Odvolací orgán tedy konstatuje, že materiální znak přestupku není v tomto případě naplněn, jelikož nebyl tímto jednáním nikdo další ohrožen ani poškozen, nebyl ohrožen na zdraví ani na majetku někdo další, řidič způsobil škodu pouze sám sobě, aniž by jakkoli porušil nebo ohrozil zájem společnosti.
Odvolací správní orgán má na základě vyhodnocení celé věci za to, že ke vzniku dopravní nehody došlo bez přímého zavinění řidiče, neboť ten se svého jednání nedopustil ani z nedbalosti, tedy v jeho jednání absentuje složka „zavinění“. V tomto případě nelze vyslovit závěr, že by řidiči měli a mohli předvídat, že by se v daném úseku nacházel výtluk na komunikaci, navíc takového rozsahu, že při vjetí do něj došlo k poškození vozidla.
Krajský úřad jako odvolací orgán v průběhu odvolacího řízení a vzhledem k výše uvedeným skutečnostem učinil závěr, že správním orgánem nebyly odpovídajícím způsobem posouzeny a vyhodnoceny všechny důkazy a podklady pro rozhodnutí a zejména, že nebyly zjištěny všechny potřebné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být v řízení z moci úřední uložena povinnost.
Odvolací orgán je přesvědčen, že nové projednání věci by nepřineslo žádná nová zjištění ani žádné nové důkazy, na základě kterých by bylo možno jednoznačně objektivně prohlásit vinu řidiče ze spáchání přestupku a zda došlo k naplnění materiální stránky předmětného přestupku. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Krajský úřad rozhodl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit a řízení se zastavuje.
