Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[solaris]

Podle par. 10 odst. 1 se ta povinnost vztahuje pouze na okamžik svěření či přikázání. Co s tím autem udělal ten, komu jsem ho svěřil, už zákon vědět nenařizuje. Nebo ano?

[pk202]

d) přikázat nebo svěřit samostatné řízení vozidla osobě, o které nezná údaje potřebné k určení její totožnosti.

[Fogyn]

Vždyť ano. Svěřil vozidlo osobě, o které údaje má. Že ta osoba pak vozidlo svěřila někomu dalšímu prostě není v lidských silách vědět a pokud vím tak prozatím tady nemáme správní delikt "vševědoucnosti".. Zdůrazňuji PROZATÍM... (Jinak samozřejmě souhlasím, že má prostě držet .. ústa a přestat si podkopávat nohy)

[Ladislav Laker]

... dle platných zákonů ovšem vy jako provozovatel musíte vědět kdo kdy vozidlo řídil byť se Vám to zdá nelogické.

Pane pk202, nemáte pravdu. Zákon o silničním provozu neukládá provozovateli povinnost "vědět kdo kdy vozidlo řídil". To by musel být jasnovidcem. Cituji:

§ 10 Povinnosti provozovatele vozidla
(1) Provozovatel vozidla nesmí ... d) přikázat nebo svěřit samostatné řízení vozidla osobě, o které nezná údaje potřebné k určení její totožnosti.

Vámi tvrzená povinnost "vědět kdo kdy vozidlo řídil" není zakotvena ani v § 10 odst. 4 ZoSP. Toto ustanovení totiž ukládá provozovateli jinou povinnost: "na výzvu ... sdělit skutečnosti potřebné k určení totožnosti řidiče vozidla".

Z uvedeného plyne, že po provozovateli není možné oprávněně požadovat, aby označil řidiče vozidla k určitému okamžiku. To znamená: nelze mu přičíst k tíži, že nezná/nesdělí skutečnost, kterou podle zákona vůbec znát nemusí (a v některých  případech ani znát nemůže).

Zcela jiná záležitost je, že provozovatel může - a to ZCELA DOBROVOLNĚ - písemně sdělit obecnímu úřadu údaje o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku (§ 125h odst. 6 ZoSP).

[pk202]

Pane LL - můžete tady slovíčkařit jak chcete, praxe je taková a správní orgány jednají v tom smyslu, že jako provozovatel jste povinen "přikázat nebo svěřit" - a to i zprostředkovaně - osobě o které znáte údajo o její totožnosti a na výzvu jste povinen jim ty skutečnosti sdělit a existuje jediná cesta jak se z toho vyvléknout a to je odmítnout to dle LZPS. Taková je bohužel praxe byť Vaše vysvětlení se zdá být logické. Je to zde mnohokrát potvrzeno.
Proto prosím vyzkoušejte výše uvedené, na nějakém Vašem vlastním živém případě a až sem dáte nějaké rozhodnutí SO, které potvrdí Vaši tezi, pak teprve to tady raďte ostatním.

[Ladislav Laker]

Pane pk202, napsal jste prve tento nesmysl:

... dle platných zákonů ovšem vy jako provozovatel musíte vědět kdo kdy vozidlo řídil ...

Jen jsem Vás vyvedl z omylu, protože co jste napsal je nesmysl, který je v rozporu s účinnou právní úpravou. Na Vaši chybu Vás nezávisle upozornili také solaris a Fogyn. Teď mi píšete:

... praxe je taková a správní orgány jednají v tom smyslu, že jako provozovatel jste povinen "přikázat nebo svěřit" - a to i zprostředkovaně - osobě o které znáte údajo o její totožnosti ...

Toto jsem Vám už dříve ocitoval z § 10 odst. 1 písm. d zákona. Nemusíte mi to opakovat.

... a na výzvu jste povinen jim ty skutečnosti sdělit ...

Toto jsem Vám také už dříve přesně ocitoval z § 10 odst. 4 zákona.  Nemusíte mi to opakovat.

Nejste však schopen obhájit a právně podložit Vaše původní tvrzení "... vy jako provozovatel musíte vědět kdo kdy vozidlo řídil". Z toho soudím, že od tohoto tvrzení ustupujete.

[ViktorN]

Pane Ladislave, bohužel stávající praxe správních orgánů i stávající judikatura slova pk202 jen potvrzují. Zatím to nebylo prolomeno, ale pokud se o prolomení aktivně pokusíte, pak všechna čest a sláva Vám budou přináležet. Pokud se ovšem zde tím pochlubíte a náležitě podložíte, aby se to pak dalo použít…

[pk202]

Nejste však schopen obhájit a právně podložit Vaše původní tvrzení "... vy jako provozovatel musíte vědět kdo kdy vozidlo řídil". Z toho soudím, že od tohoto tvrzení ustupujete.

Ještě jednou pro méně chápavé : já s vámi nepolemizuji, jenom poukazuji na to, že praxe správních orgánů je diametrálně odlišná od toho Vašeho (dle mně logického) výkladu příslušných ustanovení zákona. Toť vše. Ať si každý dělá co umí, ale ve Vašem případě mám pocit, že rozdáváte "právní rady" aniž byste měl výsledky svých výkladů jakkoliv podložené rozhodovací praxí příslušných orgánů.

[Fogyn]

aniž byste měl výsledky svých výkladů jakkoliv podložené rozhodovací praxí příslušných orgánů.

To bude holt tím, že se řídíme psaným zákonem. Na rozdíl od úředníků, kteří ho vesele ignorují a dělají si z něj trhací kalendář....

[solaris]

stávající praxe správních orgánů i stávající judikatura slova pk202 jen potvrzují

Máte odkaz na nějaký rozsudek, kde by byl provozovatel trestán za to, že ví (a sdělí), komu vozidlo svěřil, ale sdělí, že neví, komu bylo vozidlo svěřeno dále a tedy kdo byl v okamžiku přestupku řidičem?

(Praxe SOs mi až tak zajímavá nepřijde, podstatná mi přijde ta judikatura.)

[Ladislav Laker]

Pane ViktorN a pk202,


oba poukazujete na praxi správních orgánů. Ta mne však nezajímá, a neměla by zajímat ani vás dva. Ouředníci se mohou mýlit. Mne zajímá pouze obsah právního předpisu. V tomto případě je rozhodující obsah zákona č. 361/2000 Sb. o silničním provozu.


Podle § 10 odst. 1 písm. d) zákona platí, že provozovatel vozidla nesmí přikázat nebo svěřit samostatné řízení vozidla osobě, o které nezná údaje potřebné k určení její totožnosti.


Podle § 10 odst. 4 zákona platí, že provozovatel vozidla je povinnen na výzvu policie, krajského úřadu nebo obecního úřadu obce s rozšířenou působností sdělit skutečnosti potřebné k určení totožnosti řidiče vozidla podezřelého z porušení ustanovení tohoto zákona.

Z uvedeného plyne, že zákon nepředpokládá, že by provozovatel byl jasnovidcem. Provozovateli zákon ukládá pouze obecnou povinnost “sdělit skutečnosti”. Neukládá mu však výslovně povinnost vědět a sdělit kdo ve kterém okamžiku řídil vozidlo.

Dále podle § 10 odst. 4 zákona platí, že naprosto stejnou povinnost jakou má provozovatel ukládá zákon i osobě které provozovatel svěřil/přikázal vozidlo: i tato osoba je povinna na výzvu policie, krajského úřadu nebo obecního úřadu obce s rozšířenou působností sdělit skutečnosti potřebné k určení totožnosti řidiče vozidla podezřelého z porušení ustanovení tohoto zákona.

Typickým případem v souladu se zákonem tedy bude tento postup:

1. Úřední výzva č. 1 adresovaná provozovateli ke sdělení skutečností - provozovatel pak správnímu orgánu povinně sdělí údaje o totožnosti osoby které svěřil/přikázal řízení vozidla. Žádnou další zákonnou povinnost provozovatel nemá.

2. Úřední výzva č. 2 adresovaná osobě které provozovatel svěřil/přikázal řízení vozidla - tato osoba pak správnímu orgánu povinně sdělí ty skutečnosti o totožnosti řidiče, které jsou známy jí samotné.

V obou případech je možno využít právo odepřít výpověď nebo podat vysvětlení. Pak ovšem totožnost řidiče nebude možné zjistit a SO se zaměří už výhradně na osobu provozovatele.

Obiter dictum k tomu podotýkám, že provozovatel si musí pamatovat údaje (či uchovávat záznamy) o totožnosti osoby, které přikázal/svěřil řízení vozidla, a to po dobu nejméně tří let (počítáno od konce doby svěření vozidla). Viz judikát 10 As 173/2022 Sb..

[solaris]

[33] S námitkami o nesprávném výkladu městského soudu nebo o chybějícím právním názoru se NSS vypořádal už výše. Pro úplnost dodává, že provozovatel musí znát totožnost řidiče podezřelého ze spáchání přestupku. Totožnost osoby, které provozovatel vozidlo půjčil, ale která neřídila, není pro splnění povinnosti podstatná.

Tak tohle je solidní NSS bizár.

[ViktorN]

Ladislave, musíte oddělit dvě zásadní věci od sebe.
První věcí jest rovina principiální. A v této rovině s Vámi zcela souhlasím. Ano, je to tak jak píšete a o tom snad není sporu.
Ale druhou věcí je to, jak rozhodují správní orgány a jak jim to drží kraje, ministerstvo a soudy. A v této rovině hořké reality už bohužel pravdu nemáte.

Například v https://www.zakonyprolidi.cz/judikat/nsscr/10-as-173-2022-40 se řešilo, že autopůjčovna sice znala totožnost řidiče v okamžiku předání vozidla, ale neznala totožnost řidiče vozidla v okamžiku přestupku. „Pro úplnost (NSS) dodává, že provozovatel musí znát totožnost řidiče podezřelého ze spáchání přestupku. Totožnost osoby, které provozovatel vozidlo půjčil, ale která neřídila, není pro splnění povinnosti podstatná.“
Podrobněji NSS rozvádí:
[28] Na povinnost znát údaje potřebné k určení totožnosti osoby řidiče navazuje také povinnost sdělit tyto údaje policii nebo správním orgánům (§ 10 odst. 4 zákona o silničním provozu). Bez ní by byla povinnost znát totožnost řidiče jen samoúčelným shromažďováním informací o řidiči. Provozovatel vozidla je tedy povinen – na výzvu policie, krajského úřadu nebo obecního úřadu obce s rozšířenou působností – uvést údaje potřebné k určení totožnosti osoby řidiče. Pokud je neuvede, mohou nastat v zásadě tyto situace:

a) Provozovatel údaje neuvede, protože je nezná. Tím se dopustí přestupku podle § 125d odst. 1 písm. e). Pro naplnění skutkové podstaty přestupku je nepodstatné, zda provozovatel nezná totožnost řidiče od začátku, tj. od prvního dne svěření vozidla, nebo zda totožnost řidiče přestal znát až později. Neznalost provozovatele totiž vždy vyvolá nežádoucí stav, při kterém policie či jiné správní orgány nemohou ztotožnit řidiče podezřelého ze spáchání přestupku.

b) Provozovatel údaje neuvede, i když je zná, protože by tím způsobil sobě nebo osobám jemu blízkým nebezpečí postihu za přestupek či trestný čin, porušil by tím státní nebo služební tajemství anebo povinnost mlčenlivosti. V takovém případě provozovatel požadované údaje o řidiči sdělit nemusí (čl. 37 odst. 1 Listiny a § 55 odst. 4 správního řádu). Pokud ale provozovatel sdělí, že (už) neví, komu vozidlo svěřil, nemůže později věrohodně tvrdit, že tímto řidičem byla osoba jemu blízká (rozsudek NSS ze dne 30. 3. 2011, čj. 1 As 21/2011‑52, č. 2414/2011 Sb. NSS, bod 14).

c) Provozovatel údaje neuvede, i když je zná, a naopak se rozhodne je bezdůvodně zamlčet. V takovém případě nepůjde o přestupek podle zákona o silničním provozu, neboť žádná ze skutkových podstat na tuto situaci nedopadá.[2] Takový provozovatel – jde‑li o právnickou nebo podnikající fyzickou osobu – se však může dopustit přestupků podle § 2 odst. 3 písm. e) nebo písm. f) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, za které mu hrozí pokuta až 20 000 Kč. Případně mu lze uložit pořádkovou pokutu podle správního řádu (§ 62 nebo § 137 odst. 2).

Neméně „zajímavé“ je i rozhodnutí č. j. 44 A 40/2018-25 ve kterém NSS zamítl žalobu, kde se žalující domáhal nápravy, když byl uznán vinným, přestože sdělil, že vozidlo řídila jedna ze čtyř označených osob, jejichž údaje SO sdělil a ten nepřekvapivě nemeškal a překlopil chtivě a úspěšně na SPRDEL. A tak dále, těch podobných rozsudků je bohužel nemálo. 

Takže dokud tohle nerozbijete a nedotáhnete úspěšně k Ústavnímu soudu (a zde musíte zcela vyhrát, ovšem), tak bohužel bude stále platit ta druhá rovina hořké reality, která jde proti morálce a zdravému rozumu, nicméně je silově prosazována úřednicko-soudcovskou mafií v ČR!

[Ladislav Laker]

Ladislave, musíte oddělit dvě zásadní věci od sebe. První věcí jest rovina principiální. A v této rovině s Vámi zcela souhlasím. ... Ale druhou věcí je to, jak rozhodují správní orgány ...

Ale ta "druhá věc" mne vůbec nezajímá a nenapsal jsem o ní ani slovo! Píšu pouze o tom jaké povinnosti má provozovatel uloženy zákonem. Jak s těmito skutečnostmi kdo naloží - to je jen jeho věc.

Oba dobře víme, že žádný zákon ani jiný celostátně účinný předpis neukládá provozovateli aby znal totožnost osoby která vozidlo řídila v určitém okamžiku. Provozovatel má pouze tři povinnosti:

1. Přikázat/svěřit řízení vozidla osobě, která je k řízení způsobilá a splňuje podmínky podle právních předpisů.

2. Znát a na výzvu sdělit totožnost osoby, které vozidlo přikázal/svěřil; tuto povinnost má nejméně po dobu tří let od okamžiku kdy přikázání/svěření bylo skončeno.

 3. Uvést údaje potřebné k určení totožnosti osoby řidiče. Zákon mu však neukládá ani znát totožnost řidiče, ani sdělit totožnost řidiče. Svou povinnost "sdělit údaje" splní provozovatel také například tím, že uvede totožnost osoby které vozidlo přikázal/svěřil (Helmut1).

4. Tato osoba (Helmut1) pak má uloženu stejnou zákonnou povinnost jako provozovatel - sdělit údaje potřebné ke zjištění totožnosti řidiče v době spáchání přestupku.

Obecní úřad je povinen zabývat se oběma těmito sděleními (č. 3 a č. 4). Viz § 125f odst. 5, cituji:

Obecní úřad obce s rozšířenou působností přestupek provozovatele projedná teprve potom, co učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku ...

Jedním z těchto nezbytných kroků obecního úřadu je vyzvat osobu které provozovatel vozidlo přikázal/svěřil (Helmut1), aby sdělila údaje potřebné ke zjištění totožnosti řidiče. Helmut1 je kontaktní a sdělí údaje osoby Helmut2. Následně úřad je povinen "učinit nezbytné kroky" a vyzvat osobu Helmut2.

Sdělit orgánu rovnou totožnost řidiče - to není POVINNOST provozovatele, nýbrž PRÁVO provozovatele. Viz ustanovení § 125h odst. 6 zákona:

Neuhradí-li provozovatel vozidla určenou částku, MŮŽE obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, který jej vyzval k uhrazení určené částky, písemně sdělit údaje o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku (...). Toto sdělení se považuje za podání vysvětlení.

Právní jednání, které zákon výslovně označuje za dobrovolné, nemůže být pouhým výkladem označeno jako povinnost.

[Číkus]

Píšu pouze o tom jaké povinnosti má provozovatel uloženy zákonem. Jak s těmito skutečnostmi kdo naloží - to je jen jeho věc.

Tyto dvě následující věci prosím ukládá jaké ustanovení zákona? Děkuji.

tuto povinnost má nejméně po dobu tří let od okamžiku kdy přikázání/svěření bylo skončeno.

Tato osoba pak má stejnou zákonnou povinnost jako provozovatel - sdělit údaje potřebné ke zjištění totožnosti řidiče.