Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[macoch]

Překvapil mne SO. Nařídil u sprdele ústní jednání. Obviněný se jednou úspěšně omluvil (karanténa). Podruhé neúspěšně (porucha na vozidle doložitelná fakturou). Obviněný v omluvě napsal: "pokud nebude omluva uznána, žádám o možnost vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí". Zároveň v omluvě položil SO otázky, které by mu během jednání položil.

SO provedl ÚJ a rozhodl, aniž by dal obviněnému možnost se k podkladům vyjádřit. Argumentuje takto:

"Správní orgán rovněž provozovateli vozidla nestanovil ani lhůtu pro vyjádření se k podkladům rozhodnutí, neboť měl možnost vyjádřit v rámci ústního jednání, o čemž byl poučen v předvolání, a stejně kdykoliv v průběhu řízení před vydáním tohoto rozhodnutí, neboť veškeré podklady rozhodnutí měl k dispozici."

Je postup SO ok?

[IZS]

Na to, zda je postup v pořádku, se nabízí dva možné přístupy - začnu tím teoretickým, který reprezentuje "ideální průběh":

Pokud vezmu správní řízení obecně, tak jde o řízení, kde se klidně může sejít více účastníků (např. stavební řízení). V takovém případě hraje formalistický přístup k jednotlivým fázím řízením klíčovou roli, neboť aby byla zachována rovnost zbraní účastníků, je nutné, aby měli všichni stejný prostor k tomu se k jednotlivým podkladům vyjádřit, uplatňovat svoje vlastní návrhy a připomínky atd. V takové konstelaci si lze jen těžko představit, že by SO z ničeho nic "vyplivnul" nějaké rozhodnutí bez předchozí výzvy - je potřeba formálně skončit fázi "dokazování"¹, aby bylo postaveno najisto, z čeho všeho tedy SO bude při vydání rozhodnutí vycházet, a aby měli účastníci řízení možnost se k podkladům vyjádřit (opět příměrem k soudu si to lze představit jako jakousi "závěrečnou řeč").

U přestupků nastává ten problém, že jde z velké části o banální kausy, při kterých se vygeneruje relativně málo podkladů. Navíc velká část z nich je zpravidla založena do spisu hned při založení spisu spolu s oznámením o přestupku - to by mohlo svádět k myšlenkám (viz. druhý přístup), že formality spojené se správním řízením generují zbytečnou zátěž, která je k reálně k ničemu - procesně (a pro obecní kasu) mnohem zajímavější by bylo nějaké zkrácené řízení. Z tohoto důvodu dochází v řízeních o přestupcích k vytváření různých zkratek - např. první úkon v řízení může být a téměř vždy je příkaz; vypustila se povinnost provádět ústní jednání a najednou rozlišujeme, které procesní pochybení je ještě "v normě", čímž se fakticky legalizuje nezákonný postup SO.
Protože však jde o řízení o veřejnoprávním deliktu (tzv. "malé trestání", které nicméně ESLP řadí rovněž do trestního práva,) vkládají se nám sem práva obviněného zastřešená LZPS - konkrétně je zde prostor pro uplatnění čl. 38 odst. 2 LZPS² a čl. 40 odst. 3 LZPS. A samozřejmě dál platí obecné zásady správního řádu, příp. zákona o přestupcích, tj. zásada enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí, zásada legality a další. Tedy ačkoliv je to banální řízení, řadím se k zastáncům teorie, že výše nastíněné principy zákonného trestního procesu zkártka obcházet nelze (a české právní prostředí by tomu mělo být s ohledem na ještě ne tak dávnou minulost nakloněno).

Aplikováno na váš případ, není v pořádku, že vám SO neumožnil vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí,a to z několika důvodů: jednak správní řád explicitně rozlišuje právo účastníka navrhovat důkazy a činit návrhy dle § 36 odst. 1 a 2 od práva na vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí dle § 36 odst. 3 SprŘ. Zkratku, kterou použil správní orgán ve vašem případě, tj. že jste měl možnost vyjádřit se i v průběhu řízení, tedy považuji za nepřípustnou, neboť jde o dvě rozdílná práva s odlišným obsahem. Dokud správní orgán neprovedl důkazy na ústním jednání, tak neměl ani on uzavřený okruh podkladů pro vydání rozhodnutí, svým tvrzením tedy zcela popřel smysl institutu § 36 odst. 3 SprŘ, tedy dát účastníku možnost konečného vyjádření k uzavřené skupině podkladů pro vydání rozhodnutí.
Druhý exces představuje samotné neposkytnutí lhůty - SO má v ruce všechny zbraně a všechny legální prostředky k tomu, aby mohl vydat zákonné rozhodnutí, přičemž poskytnutí lhůty např. 14 dní, aby se účastník mohl vyjádřit, nepředstavuje pro SO absolutně žádné komplikace, zatímco neposkytnutí žádné lhůty - a to zejména za situace, kdy jste SO zaslal otázky, které byste položil na ÚJ - silně evokuje dojem, že vlastně bylo rozhodnuto dávno předtím, než se ÚJ konalo. Vaše pozice bude přirozeně pevnější v tom, že jste omluvenku schopen podložit.

Druhá strana mince je ten praktický přístup. A tady si nedokázu odpustit referenci na toto meme - což podle mě přesně vystihuje situaci, kdy se handrkujeme o dodržení základních principů za situace, kdy tu existuje současné pojetí teoreticky nepromlčitelné SprDele. Dovedu si představit argumentaci, že pokud se obsah spisu skutečně nezměnil, tak jste se měl opravdu možnost vyjádřit kdykoliv, a že to v odvolání projde.
Nařízení ÚJ bych optikou teoretického přístupu vykládal tak, že pokud už ÚJ, tak se vším všudy, neboť tím SO založil legitimní očekávání, že půjde cestou plnohodnotného správního řízení. Jak na to budou koukat SO2 nebo soud, je ve hvězdách.

¹ Ačkoliv je toto označení značnou simplifikací skutečné povahy průběhu řízení před výzvou účastníkům k vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí - jde o proces, kdy správní orgán shromažďuje podklady pro vydání rozhodnutí, provádí důkazy a činí úvahy nad váhou a obsahem jednotlivých podkladů, aby případně vyžádal další; pokud SO nazná, že má dostatek podkladů pro vydání rozhodnutí, pak tuto fázi skončí a dá účastníkům možnost vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí.

² Čl. 38 je samozřejmě aplikovatelný i mimo trestní právo.