K situaci, v níž je jiný popis skutku uveden v oznámení o přestupku a něco jiného tvrdí svědci, se SO1 vyvětil takto:
K rozporu mezi oznámením přestupku a výpověďmi svědků, na které je ze strany zástupce poukazováno, správní orgán nahlíží v souladu s rozsudkem NSS č.j. 1 As 226/2017-34 ze dne 15.11.2017, „……Ke stěžovatelově námitce, že policisté se celou situaci nepamatovali přesně, což sami také přiznali, Nejvyšší správní soud uvádí, že vzhledem k půlroční časové prodlevě mezi spácháním přestupku a jeho projednáním při ústním jednání, kdy byli zároveň vyslechnuti policisté jako svědci, je taková situace přirozená. Výpovědi svědků by mohli mít sníženou vypovídací hodnotu, kdyby si nemohli přesně vybavit události rozhodné pro posouzení viny stěžovatele. Podstatnou okolností, tedy že následovali a zastavili vozidlo, které viděli projet křižovatkou na červenou, si však byli policisté jistě, jak při výpovědi zdůraznili, a to i poukazem na výrazný identifikační znak vozidla – bílou střechu“. Oba policisté se ve svých výpovědích shodli na místě přestupku, kdy zastavili na v křižovatce na červený signál světelného zařízení i v dalším postupu při řešení přestupku s obviněným. Obviněný zastavil vedle jejich vozidla v jízdním pruhu po jejich pravé straně, kdy jej oba policisté, viděli, jak manipuluje s hovorovým zařízením, a proto se rozhodli obviněného zastavit a zkontrolovat. Přestupkové jednání viděli ze vzdálenosti cca 1,5 m, kdy obě vozidla stála a nic jim nebránilo ve výhledu. Rozpor v tom, zda obviněný telefonoval nebo s přístrojem manipuloval, nevidí správní orgán, na základě výše uvedeného, tak zásadní. Při hodnocené celé situace vycházel ze skutečnosti, kdy je zcela logické, že policisté při své činnosti, tj. dohledu nad bezpečností a plynulostí provozu na pozemních komunikacích, což ostatně vyplývá z jejich výkonu povolání, se v danou dobu zaměřili právě na okolnost, zda obviněný skutečně drží hovorové nebo záznamové zařízení. Za situace, kdy proti sobě stojí v rozporu svědecká výpověď policisty, a tvrzení obviněného pak jde v zásadě o posouzení, zda svědecká výpověď je natolik věrohodným podkladem, že zcela vyvrací obhajobu obviněného. Po provedeném řízení správní orgán nemá důvod pochybovat o věrohodnosti tvrzení policistů, a rovněž nebyl shledán ani náznak toho, že by si policisté vše vymysleli a obviněného by svévolně označili za pachatele přestupku. Jejich svědecká výpověď koresponduje se spisovým materiálem. Tvrzení policistů je obsahově konzistentní v čase, je přiměřeně podrobná v návaznosti na skutečnost, že policisté v rámci výkonu svého zaměstnání řeší přestupky i několikrát denně, a tudíž jejich výpověď je věrohodná, a o jejich pravdivosti není důvodu pochybovat ani s ohledem na postavení policistů ve věci. Vykonávali svoji služební činnost, při níž byli vázán závazky, aby případný zásah do práv a svobod osoby, vůči níž směřuje úkon, nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného tímto i služebním úkonem, a aby žádné osobě v důsledku jejich postupu nevznikla bezdůvodná újma. V posuzované věci správní orgán neshledal žádný důvod, pro který by policisté uvedené zásady překročili, nejsou dány žádné okolnosti, které by věrohodnost tvrzení policistů jakkoliv zpochybňovaly či snižovaly. Policisté jednání obviněné zjistili zcela bezprostředně, především spolujezdec, který byl k obviněné blíže je zjistil svými smysly a poté popsal v úředním záznamu. Dané uvedli policisté i po řádném poučením před správním orgánem ve svědecké výpovědi.
