Obviněná si podala stížnost, kterou MHMP překvapivě rychle a zcela jednoznačně ve prospěch obviněné vyřídil. Volně cituji z přípisu SO2:
V daném případě je přitom z výše uvedených podkladů, které jsou OCP MHMP k dispozici, zjevné, že v době, kdy bylo učiněno podání obviněné označené jako „stížnost na nesprávný úřední postup“, byla ÚMČ Praha 6 vedena s obviněnou řízení o přestupcích. Jelikož tedy v době, kdy bylo toto podání obviněné učiněno, poskytoval správní řád obviněné jiný prostředek ochrany, a to podání odvolání proti případným rozhodnutím o přestupcích či proti případným usnesením o zastavení řízení, mělo být toto podání dle OCP MHMP posouzeno v souladu s ust. § 37 odst. 1 správního řádu podle svého skutečného obsahu (bez ohledu na to, jak je označeno) jako vyjádření účastníka řízení. Se všemi námitkami obsaženými v tomto podání se měl následně ÚMČ Praha 6 v souladu s ust. § 68 odst. 3 správního řádu vypořádat v odůvodnění rozhodnutí o přestupcích či usnesení o zastavení řízení. Posoudil-li tedy ÚMČ Praha 6 toto podání obviněné jako stížnost a takto ho vyřizoval, nepostupoval v souladu s výše citovaným ustanovením § 175 odst. 1 správního řádu.
Pokud jde o samu podstatu dané věci, kdy obviněná tvrdí, že ÚMČ Praha 6 vůči ní postupoval nezákonně, když vydal příkaz, „aniž by dostatečně zjistil skutkové okolnosti údajného přestupku“, a její odpovědnost za přestupek dovodil pouze ze skutečnosti, že je provozovatelem předmětného vozidla, tak OCP MHMP obviněné v zásadě přisvědčuje. Osobou odpovědnou za přestupek podle ust. § 5 odst. 1 písm. g) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích (dále jen „zákon č. 251/2016 Sb.“), spočívající v neoprávněném zabrání veřejného prostranství totiž může být jen osoba, která svým jednáním naplnila znaky skutkové podstaty tohoto přestupku, tedy osoba, která veřejné prostranství neoprávněně zabrala. Oproti specifické právní úpravě obsažené v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, nelze v případě přestupku podle ust. § 5 odst. 1 písm. g) zákona č. 251/2016 Sb. vyvozovat odpovědnost provozovatele vozidla. Úvaha uvedená v příkazu ÚMČ Praha 6, že obviněná „je za spáchaný přestupek tzv. objektivně odpovědná, neboť v daném případě je vlastníkem motorového vozidla“, je tudíž zcela nesprávná a v důsledku vedla k tomu, že tento příkaz byl, dle názoru OCP MHMP, vydán v rozporu s právními předpisy.
Dle posouzení OCP MHMP by tak měl ÚMČ Praha 6, nelze-li opatřit podklady, jimiž by bylo prokázáno, že obviněná je osobou, která předmětným vozidlem neoprávněně zabrala veřejné prostranství, postupovat podle ust. § 86 odst. 1 písm. c) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 250/2016 Sb.“), a řízení o přestupcích usnesením zastavit.