30kmhcz

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.

Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.
Pokročilé vyhledávání  

Novinky:

>>DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ: ČTOU TO TADY JAK ÚŘEDNÍCI, TAK POLICIE. Neuvádějte nic, podle čeho by protistrana mohla dovodit, o jaký případ se jedná. Jak na to? Pojďte >>sem<<.

Autor Téma: ÚMČ Praha - smíšené zóny  (Přečteno 2268 krát)

kdo

  • hard core 30kmh.cz
  • ****
  • Příspěvků: 2 323
    • Zobrazit profil
ÚMČ Praha - smíšené zóny
« kdy: 16 Září 2020, 09:03:12 »

Nezákonný postup správního orgánu
Nejvyšší správní soud ve své judikatuře (viz např. rozsudek č. j. 8 As 156/2016 ze dne 28. 11. 2016 anebo rozsudek č. j. 3 As 114/2016 ze dne 24. 05. 2017) zcela jasně stvrdil, že formulace „jednání mající znaky přestupku" se vztahuje výlučně na znaky definované v zák. č. 361/2000 Sb., zákon o provozu na pozemních komunikacích (dále též jen „ZPPK“).

V souladu s výše uvedeným výkladem NSS nemohlo nezaplacení poplatku za parkování (pokud k němu vůbec došlo) vést k naplnění znaků přestupku podle ZPPK, a tedy není splněna podmínka dle ust. § 125f odst. 2 písm. b) téhož zákona. Protože v daném případě jde o údajné porušení ust. § 4 ZPPK („Při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen řídit se světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace.“) a podle ust. § 63 odst. 1 písm. e) ZPPK platí, že „[ s ]vislé dopravní značky jsou informativní značky, které poskytují účastníku provozu na pozemních komunikacích nutné informace, slouží k jeho orientaci nebo mu ukládají povinnosti stanovené tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem“, nemohl se provozovatel vozidla dopustit přestupku provozovatele vozidla z důvodu nezaplacení nebo neprokázání zaplacení parkovného, neboť problematika placeného parkování je upravena ust. § 23 zák. č. 13/1997 Sb., zákon o pozemních komunikacích, nikoliv v ZPPK, a způsob a prokázání zaplacení stanovuje obecní vyhláška, příp. opatření obecné povahy, nikoliv ZPPK. Tento zákon č. 13/1997 Sb. a vyhláška, příp. opatření obecné povahy, se ale podle shora citovaného výkladu NSS neuplatní. Zákon č. 13/1997 Sb., vyhláška či opatření obecné povahy sice mohou být (a bezesporu jsou) závazná pro řidiče a bezesporu je obec oprávněna po řidičích parkovací poplatky vymáhat, neuhrazení parkovacího poplatku ale nemůže vykazovat znaky přestupku podle ZPPK, ergo za takové jednání není možno jakkoli postihovat provozovatele vozidla.

O neoprávněném zastavení a stání neexistují žádné právně relevantní důkazy, jednání řidiče nevykazuje znaky přestupku definované v § 27 ZPPK. Správní orgán tak vůbec nebyl oprávněn vypravit výzvu k úhradě určené částky, natož zahájit řízení proti provozovateli, a celou dobu tak jedná mimo svoji pravomoc.



Ve spisu je zpravidla jedna fotografie s konkrétním časem, případně dvě fotografie pořízené v rozmezí cca jedné sekundy - aktuální standard pro smíšené zóny. V takovém případě používám tento text:
Absence formálního znaku přestupku
Fotodokumentace, která je součástí spisového materiálu, naprosto neprokazuje, že by došlo k jakémukoli protiprávnímu jednání. Vyplývá z ní pouze skutečnost, že vozidlo provozovatele se dne DD.MM.RRRR v HH:MM nacházelo v ulici XXXXXX. Z fotografie nelze určit, zda se ve vozidle nacházejí nějaké osoby, příp. zda se v něm nachází řidič. A zcela jistě nelze z obsahu spisového materiálu určit, po jak dlouho dobu se na daném místě vozidlo nacházelo, čili zda se vůbec jednalo o stání či alespoň zastavení. Správní orgán nemůže na základě takto zcela nedostatečného důkazu rozhodnout o tom, že byl spáchán nějaký přestupek.

Pokud by se mělo jednat o přestupek proti ZPPK, musel by řidič vozidla porušit ustanovení § 27 tohoto zákona. V příkazu ale správní orgán zmiňuje, že došlo k porušení povinnosti dle ust. § 4, písm. c) ZPPK. Naprosto si nelze představit, jak a z jakého ustanovení zákona by bylo možno dovodit, že kdokoliv najede (i bez úmyslu zastavit) na parkovací místo v tzv. smíšené zóně a nezaplatí parkovací poplatek, dopustí se porušení povinností daných dopravní značkou IP13c. Formálně tato značka stanoví povinnost řídit se údaji na parkovacím automatu, přičemž je zcela logické, že na placeném parkovišti je nutno nejprve zastavit a pak teprve si jít přečíst instrukce uvedené na parkovacím automatu. Prodleva mezi zastavením a zaplacením je tak zcela běžná; naopak je v běžném provozu téměř vyloučeno, aby vozidlo na placené parkoviště najíždělo až po uhrazení parkovacího poplatku u parkovacího automatu. Pak ovšem i řidič, který následně zaplatí, nutně musí zaparkovat vozidlo několik minut před uhrazením parkovného – a po celou dobu mezi zastavením a zaplacením by se dopouštěl přestupku.
 
Je zcela absurdní představa, že by bylo možno v souladu se ZPKK pokutovat např. řidiče, který bezprostředně poté, co zjistí, že zaplatit parkovné nechce či nemůže, opustí parkoviště, na němž stál bez placení úplně stejně dlouho jako ten, kdo platbu provedl. Nehledě na to, že i placené parkoviště je nutno považovat za vyhrazené ve smyslu § 27 ZPPK, ale především podle argumentu a maiori ad minus se musí pravidlo o možnosti zastavit na tři minuty na vyhrazeném parkovišti (srov. § 27 odst. 1 písm. o) ZPPK: „Řidič nesmí zastavit a stát na vyhrazeném parkovišti, nejde-li o vozidlo, pro které je parkoviště vyhrazeno; to neplatí, jde-li o zastavení a stání, které nepřekročí dobu tří minut a které neohrozí ani neomezí ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, popřípadě neomezí řidiče vozidel, pro něž je parkoviště vyhrazeno.“) aplikovat i na zastavení v tzv. smíšené zóně.

Pokud řidič na daném místě zastavil, odebral se k parkovacímu automatu a zjistil, že podmínky parkování jsou pro něj nepřijatelné, nemůže to být vykládáno jako zaviněné porušení daného dopravního značení. Jelikož ze správního spisu nikterak nevyplývá, že by vozidlo provozovatele na místě zastavilo či dokonce stálo (a případně ani jak dlouho), nelze než konstatovat, že správním orgánem tvrzené deliktní jednání vůbec nenaplňuje znaky přestupku a že tvrzení o spáchání přestupku nemá oporu ve spisovém materiálu.



Pokud ÚMČ aplikuje turbomodel:
Porušení právních principů
Po vypravení výzvy k úhradě určené částky nepodnikl správní orgán žádné kroky nezbytné ke zjištění totožnosti řidiče. Je přitom všeobecně známo, že Magistrát hl. m. Prahy (tzn. odvolací správní orgán v dané věci) v případech, kdy vystupuje jako správní orgán prvního stupně a kdy provozovatel na výzvu k úhradě určené částky nereaguje, nezahajuje řízení proti provozovateli, ale nejprve jej ještě v rámci kroků nezbytných ke zjištění osoby přestupce vyzve k podání vysvětlení. Stejným způsobem postupuje např. i Úřad městské části Praha 7. V souladu s principem předvídatelnosti práva tak provozovatel oprávněně očekával, že shodný postup aplikuje i správní orgán dle ust. § 8 odst. 1 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád (dále též jen „SprŘ): „Správní orgány dbají vzájemného souladu všech postupů, které probíhají současně a souvisejí s týmiž právy nebo povinnostmi dotčené osoby. Na to, že současně probíhá více takových postupů u různých správních orgánů nebo u jiných orgánů veřejné moci, je dotčená osoba povinna správní orgány bezodkladně upozornit.“ Tímto provozovatel zároveň dle shora odkazovaného ust. § 8 SprŘ na tento nesoulad ve správní praxi správní orgán upozorňuje. Pro ilustraci provozovatel přikládá výzvu k úhradě určené částky č. j. XXXX, kterou Magistrát hl. m. Prahy po doručení výzvy k úhradě určené částky vyzývá (jiného) provozovatele k podání vysvětlení. Tato výzva se týká údajného přestupku spáchaného cca měsíc před údajným spácháním přestupku v projednávané věci.

Je zcela zjevné, že nesoulad v postupech magistrátu (coby prvostupňového správního orgánu) a jednotlivých městských částí (i vzájemně) je porušením principu předvídatelnosti práva a že byl správní orgán před zahájením řízení o přestupku provozovatele povinen provozovateli zaslat výzvu k podání vysvětlení, a umožnit mu tak označit řidiče, který se údajného deliktního jednání dopustil. Provozovatel má za to, že vedle principu předvídatelnosti práva a principu souladu správních postupů se správní orgán dopustil i popření principu subsidiarity přestupku provozovatele tak, jak jej opakovaně judikuje Nejvyšší správní soud, a to tím, že zanedbal povinnost, kterou mu ukládá ZPPK v ust. § 125f odst. 5, tedy vykonat kroky nezbytné ke zjištění totožnosti přestupce.



Bonusový odstavec pro ÚMČ P5, model výzvy 2020:
Neúčinnost imperfektní výzvy k úhradě určené částky
Správní orgán vypravil výzvu k úhradě určené částky, která nesplňovala požadavky stanovené v ustanovení § 125h odst. 5 ZPPK. Toto ustanovení zákona zní: „Je-li určená částka uhrazena nejpozději v den splatnosti, obecní úřad obce s rozšířenou působností věc odloží. V opačném případě obecní úřad s rozšířenou působností pokračuje v šetření přestupku. O tomto postupu poučí obecní úřad obce s rozšířenou působností provozovatele vozidla ve výzvě podle odstavce 1.“, přičemž je z něj zcela jasně dovoditelná povinnost správního orgánu poučit provozovatele o tom, že neuhradí-li včas tzv. určenou částku, bude správní orgán pokračovat v šetření. Toto poučení však ve výzvě k úhradě určené částky č. j. XXXXXX zcela absentuje, navíc v přímém rozporu se zákonem byl provozovatel poučen, že neuhradí-li určenou částku, příp. nesdělí totožnost řidiče, bude správní orgán „pokračovat v řízení o přestupku“ (viz str. 2 výzvy, druhý odstavec, první věta).

Tato část textu nejenže nevyhovuje jasnému zadání zákonodárce stran poučení dle shora citovaného ustanovení ZPPK, ale navíc uvádí provozovatele v omyl, že nějaké řízení je již v dané věci vedeno, což (jak zjistil zmocněnec ze správního spisu) nebyla pravda.

Skutečnost, že výzva k úhradě určené částky neobsahovala povinné poučení, činí tuto výzvu imperfektní a vůči provozovateli neúčinnou. Česká justice si v poslední době velice oblíbila zásadu vigilantibus iura scripta sunt; právě podle této zásady provozovatel vozidla postupoval – zjistiv, že je výzva nezákonná, prostě ji ignoroval. Nelze spravedlivě požadovat po provozovateli, aby nezákonnost výzvy u správního orgánu reklamoval či jej vyzýval k doplnění absentujícího poučení. Správnost vypravených dokumentů je výlučně zodpovědností správního orgánu, jenž v tomto ohledu zjevně selhal, a imperfektní výzva je tak vůči provozovateli neúčinná.

Neboť doposud nebyla provozovateli doručena výzva k úhradě určené částky, která by odpovídala požadavkům zákona, nesplnil správní orgán předpoklady pro zahájení správního řízení o přestupku provozovatele obsažené v ust. § 125f odst. 5 ZPPK, podle nějž může přestupek provozovatele projednat pouze, „pokud učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku“. Zaslání výzvy k úhradě určené částky v naprostém souladu se zákonem je zcela nesporně krokem nezbytným ke zjištění pachatele přestupku. Jelikož k tomuto kroku ze strany správního orgánu nedošlo, bylo usnesení o odložení věci předčasné, a v důsledku toho zahájení řízení vůči provozovateli nezákonné. Proto je nesporně povinností správního orgánu toto správní řízení neprodleně zastavit.
IP zaznamenána