Chápu Vaši bojovnou náladu, ale jak už kdysi dávno postuloval Karel Marx (19. století), tak pro vznik revoluce je potřeba, aby byly naplněny objektivní a subjektivní podmínky. Ty objektivní v zásadě znamenají, že je tady nějaký problém (buzerace, hlad, imigranti, ...) a ty subjektivní, že to vadí (jsou tím postiženi) nadkritickému množství lidí. A potom se najde užitečný idiot (hrdina, vůdce, idealista ....), který škrtne sirkou (obvykle, když už nemá co ztratit). Jak nám ukazuje 20. století, tak to nemusí stačit (nebyla revoluce za Stalina, Maa, Palach také nestačil ...). Nověji se hovoří o nutnosti revoluční situace. Ta je popsána tak, že lidé musí mít naději na zlepšení a najde se dostatek agitátorů, kteří foukají do ohně (jako zde).
Tím jak jsou lidé bombardováni jednou katastrofou za druhou (bída, krize, teroristi, imigranti, exekutoři...), utahují se šrouby (šmírování, práskání, exekuce, policejní stát, rasismus) je současný vývoj spíše tím směrem dolů (beznaděj) a stále může být hůř (sebenaplňující se proroctví). V takové době je přirozenou strategií přežití sledování individuálního prospěchu a schované hlavy. Dokud se nenarazí na dno. . Např. tím, že policie nebude stíhat řešit malichernosti, stát nevybere dost na své úředníky, ani kdyby všechny pozavíral (Řecko), živelná katastrofa, vnější vlivy. Problém je, že chyba je v systému (demokracie) a nestačí zavřít do koncentráku pár tisícovek těch škodlivých (nakonec jsou to něčí příbuzní). Takže to potom v té ruské ruletě odsereme skoro všichni, aby se vzduch pročistil (viz situace v arabských zemích).
Tož tak.